Za hranicí strachu

Traja mladí americkí frajírkovia sa vyberú do Mexika. Chcú si tam užiť zábavu podľa svojho gusta. Tequilla, tráva a sex. Bary, drogy a nevestince. Tomu hovoria super zábava. Typický americkí čuráci. Namachrovaní holobriadkovia. Myslia si, že neni nad nich. Cítia sa jak králi. Lenže v Mexiku rýchle zistia, že nie sú pánmi sveta. Padnú do pazúrov miestných gangstrov, ktorí nemajú s podobnými sráčmi žiadne zľutovanie. Gringovia dostanú o čo si koledovali. Trpko oľutujú svoj výlet do Mexika. ** (01.02.2016)

Zev Berman se nechal inspirovat příběhem drogovým dealerem Adolfem de Jesús Constanzem a jeho sektou, kteří ke konci 80 let řádili v Mexiku. To je ale dle mého názoru tak jediné, co by se dalo označit za „podle skutečného příběhu“. Kostra jeho scénáře je jinak vykrádačka známějších filmů natočená v dosti odlehčeném stylu. Tedy hlavně pro fanoušky hororového žánru. Někomu se sice může film zdát brutální až moc, ale pro mě to byla spíše jen taková oddechovka. Již mnohokrát nám byla nabídnuta podobná zápletka o skupině lidí, kteří se někam vydali a stali se terčem psychopatů, kteří je postupně zabíjeli. Mnohdy však mnohem poutavějším způsobem. Berman se sice snažil, aby vše vypadalo důvěryhodně, ale nedostatek napětí a hlavně místy uspávající atmosféra měla za následek, že jsem se často nudil a nervózně pokukoval po časomíře. Přitom úplný začátek nevypadal vůbec zle. Mučení policistů (tedy hlavně jednoho z nich) dvojicí gangsterů se mi líbilo, mělo to šťávu a já očekával, že se v podobném duchu ponese celý film. Bohužel potom přišla dost velká pasáž, ve které se převážně jen kecalo a upřímně – trojice Američanů mi sympatická nebyla vůbec, takže jsem se těšil na pořádné mučeníčko. To se sice nestalo, ale přece jenom nakonec došlo i na několik krvavých scén. Co mě však nejvíc nasralo, bylo to, že se většina důležitých momentů (useknutí hlavy, rozsekání mačetami) odehrávalo mimo záběr. I tento fakt nakonec ovlivnil mé konečné hodnocení. Borderlandu by však mnohem více slušela kratší stopáž (minimálně o dvacet minut). Takhle mu můžu dát stěží průměrné hodnocení, protože nudných pasáží tu bylo na můj vkus až příliš mnoho.50% (10.02.2015)

Další parta americkejch teenagerů se dostala do spárů pošahanejch vidláků (tedy mexického náboženského kultu vlastně) - takto by se dal shrnout tento film. Podobně jako u Hostelu je divák nucen přetrpět první velice nudnou část, když se pak konečně začne něco dít, je Borderland bez problémů koukatelný. S krvavostí to autoři moc nepřeháněli, podle mne mohli klidně trochu víc přitlačit na pilu, v hororu tohoto subžánru by to rozhodně neuškodilo. Kvalitativně srovnatelné právě s Hostelem s poznámkou, že mexické prostředí je pro horor atmosféricky vhodnější než prostředí slovenské (potažmo české). Jeden z té lepší poloviny filmů z After Dark HorrorFestu. 65% (Pozn. pro Nick Tow: Já Hostel nehodnotím nijak špatně, takže když jsem k němu Borderland přirovnal, nebylo to myšleno jako mínus :) (09.03.2008)

Nebylo to špatný,spíš lepší(viz.moje hodnocení)-jako osnovu si to vzalo skutečný(možná ne ojedinělý)příběh a trochu se kolorovalo,aby zde zůčastnění si mohli před smrtí trochu víc zařvat (jako námět si to umím představit i pro hodně temný čistokrevný krimi),-ovšem nutno dodat,že francouzi(ale i španělé) mají v posledních deseti letech vo dost větší koule.Nebo menší zábrany.Nebo oboje. (12.04.2010)

Ze začátku mi to hodně připomínalo Hostel, ale časem to umlklo a já se příšerným způsobem nudil. Co bych taky chtěl od hororu, když mě dokáže zaujmout jen nějakej hodně originální nebo se Satanem v příběhu :) Za hranicí strachu možná není špatný horor, to už potvrzuje Obitusovo hodnocení, ale mě to k smrti unudilo, a možná bych i usnul, kdyby tam furt někdo neřval bolestí. (10.09.2008)