Irina Palm

Pomalu plynoucí a typicky evropsky pojaté drama o tom, co všechno je člověk ochoten udělat pro záchranu dítěte, o tom, jak těžké je opustit kuklu zažitého stereotypu, i o tom, že to, co je opovrženíhodné, se někdy skrývá někde plně jinde než se na první pohled zdá. Depresivní, přesto pozitivní, hořké, přesto místy nenápadně úsměvné, strohé, přesto pocitově bohaté a zručně unikající všem z tématu hrozícím nástrahám. Největším kladem je Marianne Faithfull v hlavní roli, přirozená, přesvědčivá nejen úsporným způsobem vyjádření emocí bez velkých gest a slov. Nemusí mávat rukama a vysvětlovat, stačí jí pohled, výraz, nepatrné gesto. Což režisér ještě podtrhává afektovaností některých postav kolem ní. (30.10.2014)

Mam moc rad evropske filmy, dokonce nemam ani nic proti masturbaci. To co jsem ale videl, je sracka prvniho stupne a vubec nechapu, proc je tento film tak ocenovan.. Naprosto bez emoci, at uz kvuli nemoci kluka nebo v erotickem klubu. Mel jsem pocit, jakoby se nemoc syna rodicu vubec netykala. Hlavne, ze synacek pak resi to, zda ma matku kurvu. I kdyz podle plaste tam spise vypadala jako uklizecka. To, ze syn znal nazpamet cislo do klubu bylo take usmevne, stejne jako fronty na Irinu Palm. Herecke vykony toporne, az na majitele klubu a prodavacku v obchode. Je az neuveritelne, ze na tomto filmu z honici kabinky musely koprodukovat ctyri staty, ostuda Evropy. (08.02.2010)

Tvůrci očividně potřebovali film natáhnout přes sedmdesát minut a to i za cenu nehezké podpásovky, kterou jsem v závěru musel pár minut rozdýchávat (nečekaně otevřený konec mi vrátil dech). K přesvědčivosti na druhé straně vydatně přispívá výtečné herecké obsazení. Faithfullová mnohdy pouhým pozvednutím obočí dokáže dát najevo stovku dojmů a pocitů. Jakoby přesně vystihla Maggiinu povahu, s její minulostí (v podstatě zpackaný život), přítomností (zpola příjemné zpestření a znovunabytí ztraceného sebevědomí) i možnou budoucností (vztah, který snad přetrvá). Její mužský protějšek, Miki Manojlovic, v roli šéfa nočního podniku Mikiho se důsledně vyhýbá klišé, k nimiž podobná postava vybízí. „Měl by ses víc usmívat“, ponouká ho Maggie a těžko si pro něj v té chvíli představit vhodnější partnerku. Jak známo, protiklady se přitahují a již dlouho jsem s podobnou chutí neposlouchal společné dialogy dvou herců. Režisér německého původu Sam Garbarski svým autorským filmem nelamentuje jenom nad situací v Británii. Z koprodukce Francie, Belgie, Německa, Lucemburska a Velké Británie vzešel kromobyčejně obyčejný a přesně mířený políček kapitalismu. Tento formálně strohý snímek s jednoduchým hudebním motivem neobvyklým množstvím postmutnělých zatmívaček je především svědectvím o tom, k jak vyhrocenému jednání někdy nutí život v materialisticky orientované společnosti. 80% Zajímavé komentáře: Renton, Tomco (30.06.2009)

Evropská scéna zase jednou překvapila. Nebylo to žádné velké intelektuálno, o to víc byl ale film blízko divákovi a naservíroval nám morální dilema bez příkras a zbytečných kudrlinek. A Maggie se k problému postavila prakticky a jak jí šla práce pěkně od ruky :-) Odpustím trošku přitroublý konec, který byl možná zbytečný, ale k vykouzlení dobrého pocitu splnil účel. (23.05.2011)

Když nejde o život, jde o houno, jenže co když o ten život opravdu jde? Kam až je ochoten člověk zajít, aby zachránil něčí život? A co všechno je ochoten člověk udělat pro business? O tom pojednává naprosto originální film režiséra Sama Garbarskiho. Vynikající hlavní role, Predrag Manojlovič jako velký kápo taky nemá chybu. ... (19.06.2014)