Skins

Pořádný kopanec do všech srabáckých teen seriálů (noční můra Brandona Walshe, chcete-li). Něco tak nekorektního a emocemi napěchovaného jsem na televizní obrazovce dlouho neviděl. Tohle platí o prvních dvou řadách, ty následující vypadají jako nepříliš zdařilý spin-off, proto s nimi ani nehodlám ztrácet čas. 9/10 (19.01.2011)

Skins se snaží být realističtější, naturalističtější a syrovější teen seriál, než jeho američtí kolegové. Samozřejmě tlačí na pilu stejně jako za mořem, jen opačným směrem. Zatímco ve většině amerických seriálů se nemluví spostě, neberou drogy a nesouloží (alespoň bez oblečení), tak ve skins prakticky nic jiného nevidíme. 1.série 80% - Zpočátku trochu nezvyk, po chvíli si tuhle bandu ale oblíbíte. 2. Série 70% - Lehký ale naštěstí nijak výrazný kvalitativní propad, uzavřeno se ctí. 3. Série 90% - Vyměnění celého castu kromě Effy byl výborný nápad. Nová parta se mi zdá lepší, navíc přinesla po slabší dvojce oživení, Emily rulez. 4. Série 60% - Těžký scénáristický kiks, z dříve sympatické Effy je totální smažka, díly jsou bez šťávy, navíc vražda jedné nejmenované postavy patří mezi největší wtf, co jsem v televizi viděl. Závěr slabý, celá sérka vyzní do ztracena. (27.09.2011)

Kdepak "teen seriál". Tohle je úžasně natočené, napsané a zahrané drama pro mladé, které je tíživě skutečné a kvalitativně převyšuje všechny spřízněné seriály o několik délek. Každá epizoda je skvost, i ve druhé sérii a člověk se až podivuje, jak to tvůrci dokáží. Přesto se jim to daří. Jeden z nejlepších seriálů vůbec. (12.04.2007)

Melancholie. Ztísněnost. Neblahý pocit. Tyto emoce mě ovládly téměř při každém dílu tohoto skvostného britského seriálu. Zapomeňte na Beverly Hills, O.C. nebo Melrose place. Skins je jedinečný díky tomu, že se divákovi nepodbízí přehlídkou krásných, bohatých, úspěšných studentů žijících v luxusních vilách a ubíjejících nudu intrikařením nebo promiskuitním chováním. Všechny postavy jsou uvěřitelné a potýkají se s problémy, jež jsou běžnému divákovi blízké. Řeší se tu samozřejmě milostné vztahy, ale rovněž vyrovnání se s vlastní sexualitou, láska, zklamání, bezútěšné rodinné zázemí, problémy ve škole, hledání sebe samotného. Velké plus představuje naprosto ojedinělý přístup producentů, každá generace postav má prostor pouze na dvě série, následuje kompletní výměna osazenstva, což je v dnešní době, kdy producenti hodně kladou důraz na oblíbenost postav u diváků, zcela jedinečné. Spousta lidí hodnotí pozitivně pouze první generaci, tudíž první dvě série, já jsem opačného názoru. Mně se líbily všechny tři generace, každá z nich měla něco do sebe, byť parta kolem Tonyho, Sida nebo Michelle byla asi opravdu nezapomenutelná. Mě osobně nejvíc asi zaujaly postavy z druhé generace, konkrétně Cook a Effie. Cook je postava, kterou musí divák buď milovat nebo nenávidět, případně obojí, ale rozhodně mu nezůstane lhostejná. Effie má v sobě spoustu půvabu, šarmu, ale současně bolesti a smutku. V třetí generaci jsem si oblíbil Ala, jelikož ten do tohoto spíše smutného seriálu vnesl i špetku humoru. Není mi jasné, co tvůrci seriálu zamýšlejí dále, neboť sedmá série byla pojata zcela odlišně návratem Effie, Cooka a Cassie a líčí jejich další osudy již ve světě dospělých. Pokud tím tvůrci chtěli seriál uzavřít, chápu, proč zvolili zrovna Effie a Cooka, nerozumím volbě Cassie. Osobně bych si přál, aby měl seriál ještě dvě další série a vrátily se další postavy, i ze třetí generace. (17.03.2014)

Jasný důkaz toho, že i člověk který čte J.P.-Sartra může být kokot, že zlatá mládež nemá kromě trávy a vodky nic společného, že souložit učitelku psychologie se nevyplácí, že i dneska se dá natočit rozumný teen-seriál. Po druhém shlédnutí obou sérií zvyšuji na čtyři, protože se mi líbí, jak seriál pracuje s emocemi a rozumně, ne zbytečně a nenásilně dávkuje( za doprovodu skvěle vybraných songů) kritické situace. (11.08.2009)