Skins

Napadá mě jediný slovo: síla. Tenhle seriál totiž fakt provází síla: silný herecký výkony, silnej scénář s pěkně potměšilejma zvratama (když to vypadá, že jde všechno k lepšímu, posere se všechno, co dosud fungovalo) a parádní nepopíková hudba. Prostě nářez, nezbývá než si zanotovat lalalala a dumat nad tím, jak má někdo podělanou pubertu. (22.12.2010)

Melancholie. Ztísněnost. Neblahý pocit. Tyto emoce mě ovládly téměř při každém dílu tohoto skvostného britského seriálu. Zapomeňte na Beverly Hills, O.C. nebo Melrose place. Skins je jedinečný díky tomu, že se divákovi nepodbízí přehlídkou krásných, bohatých, úspěšných studentů žijících v luxusních vilách a ubíjejících nudu intrikařením nebo promiskuitním chováním. Všechny postavy jsou uvěřitelné a potýkají se s problémy, jež jsou běžnému divákovi blízké. Řeší se tu samozřejmě milostné vztahy, ale rovněž vyrovnání se s vlastní sexualitou, láska, zklamání, bezútěšné rodinné zázemí, problémy ve škole, hledání sebe samotného. Velké plus představuje naprosto ojedinělý přístup producentů, každá generace postav má prostor pouze na dvě série, následuje kompletní výměna osazenstva, což je v dnešní době, kdy producenti hodně kladou důraz na oblíbenost postav u diváků, zcela jedinečné. Spousta lidí hodnotí pozitivně pouze první generaci, tudíž první dvě série, já jsem opačného názoru. Mně se líbily všechny tři generace, každá z nich měla něco do sebe, byť parta kolem Tonyho, Sida nebo Michelle byla asi opravdu nezapomenutelná. Mě osobně nejvíc asi zaujaly postavy z druhé generace, konkrétně Cook a Effie. Cook je postava, kterou musí divák buď milovat nebo nenávidět, případně obojí, ale rozhodně mu nezůstane lhostejná. Effie má v sobě spoustu půvabu, šarmu, ale současně bolesti a smutku. V třetí generaci jsem si oblíbil Ala, jelikož ten do tohoto spíše smutného seriálu vnesl i špetku humoru. Není mi jasné, co tvůrci seriálu zamýšlejí dále, neboť sedmá série byla pojata zcela odlišně návratem Effie, Cooka a Cassie a líčí jejich další osudy již ve světě dospělých. Pokud tím tvůrci chtěli seriál uzavřít, chápu, proč zvolili zrovna Effie a Cooka, nerozumím volbě Cassie. Osobně bych si přál, aby měl seriál ještě dvě další série a vrátily se další postavy, i ze třetí generace. (17.03.2014)

Znáte to, jsou filmy, které jsou i na 90 minut příliš dlouhé a chvílema prostě nudí a pak jsou seriály, které trvají mnohem mnohem déle a nedokážete od nich odtrhnout oči. Už pár minut mám za sebou čtyři série Skins, které jsem zkoukla naráz během jednoho týdne a nemůžu se zbavit dojmu, že jsem viděla mimořádné dílo plné skvělé muziky, výborných hereckých výkonů mladé herecké generace (doufám, že se časem dočkám příležitosti mnohé z nich zase někde vidět) a dynamického děje. První dvě série - první generace je jednoznačně ucelenější, charizmatičtější a různorodější, po první sérii jsem si je naprosto zamilovala a druhá jela jak po másle. Každý díl měl co říct, každý díl měl spád a vtip, každý díl byl doprovozen excelentní muzikou a každý díl mě donutil pustit si ten následující a po tom všem mi s posledním dílem druhé série bylo hůř, než když jsem se po maturitě loučila se svými real kamarády... Třetí a čtvrtá série, druhá generace, zachovala Effie a super-dooper pipku Pandoru, díky čemuž se divákovi alespoň vzdáleně oblíbená parta připomene, protože někteří hrdinové nové generace nedosahují charismatu té předchozí, tudíž se na ně o něco hůře zvyká, a když jsem začínala s prvními díly třetí série, uvědomovala jsem si, že mi chybí z prvních dvou i ti, které jsem obzvlášť nemusela. Přesto jsem ale neodolala a udržela jsem u obrazovky stejnou pozornost jako u předchozích dílů. Díl za dílem, osm hodin v kuse, stále napjatá a natěšená, co se bude dít. Na druhou stranu, což je má jediná opravdová výtka, bych uvítala více odkazů na první generaci, jako Sidova skříňka v prvním díle, či vzpomínky na Tonyho v předposledním. Nakonec jsem si zamilovala skoro všechny postavy obou generací, úžasnou strukturu jednotlivých dílů (každý díl má jednoho hlavního hrdinu, ale na ostatní se nezapomíná) , která mě nejdříve zaskočila, nakonec uhranula, skvělou muziku a vůbec celý seriál, který k tomuto dni považuji za jeden z nejlepších, né-li nejlepší, který jsem kdy viděla. Well done a co teď?.....Počkám si až bude kompletní pátá série, protože nejde čekat na další díl, to se musí na Ex. Edit: První čtyři série za 100%, další dvě za 60%. Sedmá série Effie 70, Cassie 60, Cook 40... % (20.02.2011)

První série. Geniální záležitost. Už dlouho jsem nebyl tak emocionálně rozložen na molekuly jako u poslední epizody. Nemám slov. Jsem rád, že jsem to nezalomil po prvním díle, to bych se byl připravil o spoustu krásných zážitků. Dramatické scény fungují absolutně dokonale. Těch humorných je sice výrazně méně, ale když na ně došlo, tak jsem se smál hodně nahlas. Herci byli/jsou absolutní sympaťáci. Koho jsem si oblíbil nejvíce? Mikea Baileyho neboli Sida. Nečekal jsem, že se někdy objeví seriál o mladých lidech, který je tak nehorázně upřímný a zároveň pro mě silně návykový. Jdu shánět druhou sérii a věřím, že to bude ještě lepší. I když... dá se vylepšit první série?________Druhá série. Platí prakticky totéž, co o první sérii. Nezbývá mi než před tvůrci smeknout. Byly to báječné chvíle trávit čas s bristolskými hrdiny. Především musím vyzdvihnout herce, kteří hráli naprosto uvěřitelně a byli vůbec neotřelí. Občas to byla pěkná depka, občas jsem se zasmál pěkně nahlas. Koncept jeden díl = jeden hrdina mi naprosto vyhovoval, protože to byla skvělá možnost poznat jednotlivé aktéry mnohem podrobněji. Ovšem jsem přesvědčen, že závěr první série byl mnohem lepší a víc se mi strefil do mé melancholické povahy. Nějaká vada na kráse? Ano, jediný Maxxie se musel o svou kapitolu dělit._______P.S.: Vzhledem k tomu, že v dalších sériích je již jiné herecké obsazení, které mě naprosto nezajímá, tak toto pětihvězdičkové ocenění platí pouze za první a druhou sérii. (08.04.2011)

Tak mám za sebou čtvrtou řadu... dvě generace teenagerů z Bristolu prošlo mým životem a já můžu s klidným srdcem říct, že jsem je rád poznal. Všechny... A jak to tak bývá i v obyčejnym životě.. měl jsem pár favoritů, kteří mě zajímali krapet víc a jejich životní příběh jsem sledoval pozorněji... z první generace chci určitě zmínit trojici Cassie, Sida a Chrise... všechno do posledního detailu dokonale napsaný postavy, který prošly největším vývojem za ty dvě sezóny.. vidět je se smát.. brečet.. prožívat životní pády a stoupání.. je jako sledovat vlastní děti, jak vám rostou před očima.. o to víc zamrzí otevřenej konec.. kterej ale nechává prostor naší fantazii. Postupem času to vítám..:) Ve druhý sérii jsem měl od začátku jasnou favoritku v Naomi.. věděl jsem, že v tý holce něco je.. a nespletl jsem se. I když druhá generace... která je značně slabší, avšak ne nekoukatelná.. soupeří s tím, že se jeden k druhýmu chová jako kretén... u všech se jejich chování dá pochopit. Jsou prostě jako my. Pokud překousnete pomalejší rozjezd a najdete si na každým to, co vás přinutí jeho příběh sledovat.. jste na dobrý cestě, aby ve vás "Papírky" hodně dlouho zůstaly... První generace: 100%,,, Druhá generace: 75% + 5 bonusovejch procent za Naomi..:) Třetí generaci radši nehodnotim.. neměl jsem sílu to dokoukat.. (26.02.2011)