Cestující

Skvěle nenásilné, emocionálně nepřešponované, obyčejně hezky natočené, nedávající dívákovi až do samého konce šanci na poznání reality. Roztomile "telecí" A. Hathaway, které bohužel už tak nestíhá P.Wilson, ze jehož postavu a místy opravdu vláčné momenty ubírám pátou hvězdu. Zajímavá hudební kompozice E. Shearmura. (25.04.2011)

Velkým kladem je herecké obsazení tohoto snímku. Bohužel ani Patrick Wilson a Anne Hathaway nejsou odpovědni za práci režiséra, střihače a hlavně produkce, která neměla asi tak docela jasno jakým směrem se ubírat. Velká škoda, že ve filmu převažuje romantická linie a chybí větší napětí. Každopádně ale závěrečné rozuzlení je zajímavé i když, přiznám se, nebylo pro mě nečekané... (08.10.2010)

Asi si za to můžu hlavně sám. Neviděl jsem trailer a po přečtení oficiálního textu distributora jsem holt očekával něco docela jinýho. Spíš výživnou konverzačku, na kterou ale Passengers neměli náběh ani jedinou sekundu; od počátku se řídili odlišnýma směrovkama. Střihli si nějakou tu romantiku (dejme tomu, klasika), veskrze průhledný thrillerový prvky a (neskutečně trapný) pokusy o hororový scény. Potom z toho snad ani nemohlo vzniknout nic jinýho než právě totální brak opírající se o havárku, která musela popírat veškerý fyzikální zákony. Tomuhle se Anne nikdy neměla upsat - však už jen samotná postava Claire je mizerně napsaná. Její reakce i otázky jsou ve většině případů mírně řečeno divný ... (19.04.2013)

Bylo tu, není tu! Heršvec Anne Hathaway coby psycholožka? To mi posol bulvu. Velice špatný a těžko uvěřitelný vtip. Všudypřítomný chlad sálající z každého políčka filmu zapříčiní jediné a to zamrznutí divákova „srdečního svalu“. Z čehož plyne absolutní neschopnost cítit jakékoliv sympatie či antipatie k ústřednímu duu. Navíc je tahle Garcíova pohádka, ukuchtěná podle osvědčených receptů, snadno prokouknutelná. Naštěstí třetí hlavní postava - Vancouver je úžasný v kterékoliv roční době. PS: Už Vás někdy vyděsily letící noviny? ANO? Pak je to film určený Vám :o) (15.06.2010)

Není nad to, když ze sebe divák nechá osmdesát minut dělat naprostýho, ale opravdu totálního kreténa. A to mě Passengers hlavně kvůli zajímavě podivný atmosféře ze začátku chytli docela dost, ale pak zjistíte, že už se hodinu nic neděje a nakonec jenom sedíte s otevřenou hubou a pomalu začínáte hledat adresu scenáristy, aby jste mu mohli jet rozkopat držku. (15.01.2009)