Zvětšenina

Málokedy sa mi stane,že nedokážem odtrhnúť oči od filmu,v ktorom sa dokopy nič nedeje.Hoci môj najdôležitejší hodnotiaci orgán celých 111 minút nerušene odpočíval v bezpečí môjho hrudného koša,všetky moje mozgové vnemy zostali doslova paralyzované.Nejdem sa vyjadrovať k technickým aspektom filmu,pretože je každému jasné,že o tom hovno viem,šiesty zmysel mi však našepkával,že sa práve pozerám na skutočne veľmi kvalitnú filmarinu a je mojou povinnosťou poriadne si to užiť.Fascinujúca ,,One Man Show"v podaní pre mňa až doteraz pomerne neznámeho (a žiaľ už i nebohého) Davida Hemmingsa a popri tom spústa tajuplných obrazov a zvukov,ktoré akoby zrazu ožili.Neviem,ako to inak vyjadriť,proste dokonalá audio-vizuálna šupa.Ani absencia už spomínaného orgánu nič nemení na mojom rozhodnutí udeliť tomuto dielku plný počet hviezdičiek a vrele ho odporúčať všetkým tým,ktorí ešte nemali to potešenie ho vidieť. (21.02.2017)

"Promiň, lásko, ale to děvče, co tu mám, tě nechce." Arogantní šmírák s foťákem Thomas ode mne moc sympatií nezískal. Bylo mi sice sympatické, jak se dokázal na první pohled zamilovat do vrtule nebo jak umělecky kouřil proti rytmu hudby, ale to, jak ignoroval GDPR, se mi vůbec nelíbí. Fotografie je totiž osobní údaj, víme mladej? Nevíme, protože tehdy ještě nebyl, ale to ho neomlouvá. Já bych si tedy Jane asi taky chtěl vyfotit, takže mu rozumím, ale ještě víc bych chtěl, aby po mně něco chtěla. Mám pro podobné typy zkrátka slabost a ona platila docela zajímavou měnou. Navíc tady těch štíhlých krásek s parádními účesy bylo dost. Jen měly příliš vyfetované oči, s čímž mám tradičně problém. Ale abych se vrátil k filmu, tak ten byl na můj nevkus příliš umělecký, tichý, pomalý a bez vyvrcholení. Tak to zkrátka mají umělci rádi, ale já mám při sexu raději divočinu a křik zakončený pořádným výstřikem. (02.09.2018)

Velice zvláštní film. První polovina vyloženě nudí, trochu zpestření přináší pouze Hemmingsova zručnost s fotoaparátem. Vše se ale změní v okamžiku, kdy do fotografova bytu vtrhne Vanessa Redgrave a on posléze začne zkoumat kompromitující snímky. V těchhle chvílích film graduje a prostupuje ho obdivuhodné napětí. Ke konci ale kvalita opět klesá a začíná vás znovu trestuhodně nudit. Takže tak za 3*. (10.09.2005)

Dejme tomu, že skupinka lidí bude pozorovat mraky, plující po obloze. Jednomu mohou připomínat angorského králíka, druhému kouřící šálek kávy, třetímu jedoucí lokomotivu, dalšímu třeba noční košili, vlající na prádelní šňůře. Nelze říct, kdo z nich má "pravdu" - tu mají všichni, protože jsou to jen jejich osobní asociace. S filmem Zvětšenina je to stejné, řekl bych. Samotná zápletka je prostá a srozumitelná: módní fotograf pořídí snímky ranního parku s mileneckou dvojicí a zdá se, že bezděky zaznamenal vraždu. Nebo taky ne - a v tom je ten háček. Kdyby za ním nepřišla žena z fotografií a nedomáhala se negativu, nepřemýšlel by, co ji k tomu vede, nezkoumal snímek, nepořizoval jeho zvětšeniny a neviděl v nich to, co vidí na základě subjektivních myšlenkových konstrukcí. Stejně nejistý je divák, po němž se chce právě ta aktivní spolupráce, vytvoření vlastního dojmu bez potvrzení či vyvrácení jeho správnosti. Těžko najít jeden "správný", objektivní klíč k filmu, který vychází z toho, že žádná objektivita neexistuje. Někteří lidé myšlenku Zvětšeniny vztahují jen na kinematografii (skutečnost nelze zachytit na film), jiní v ní vidí podobenství o společnosti, která je tak omámená iluzemi, že si neví rady s realitou, komunističtí recenzenti byli zase skálopevně přesvědčeni, že film účtuje s povrchností kapitalismu. ;) Nenechte se ovlivnit řečičkami filmových teoretiků, protože u Zvěšeniny nejde o to "pochopit, či nepochopit", ale přistoupit nebo nepřistoupit na tu zvláštní hru s asociacemi. A když vás ta hra nebud bavit, rozhodně to neznamená, že nemáte mozek, jak to klasifikuje kolega Pohrobek. Taková arogance není důstojná filmového fanouška. 80% (17.09.2007)