Strom života

Křesťanská Baraka v nesnesitelné délce i poselství (?). Malick opět projevuje talent pro dlouhé snímání nudy a dokazuje, jaká chyba byla si po traileru myslet, že půjde jen o méně snesitelnou Fontánu. Vizuálně hezké, ale co z toho... navíc když se ukáže, že nebe má pláž (a obecně je kýčovitých scén až moc. I na Malicka). Chci director's cut. (03.11.2011)

Milý Terry, já vím, že my dva jsme přímky, kterým bylo dáno se protnout jen v okamžiku, kdy jsme jeli po jisté Tenké červené linii a jinak si dál uháníme každý svým nekonečnem. Vím, že jsi tím pádem poněkud někde jinde a výš než já a každý můj pokus o výhrady bude zákonitě připomínat rady obyvatele rovníkové Afriky Eskymákovi, jak má efektivněji stavět iglú. Přesto Tě v tomhle otevřeném dopise prosím o shovívavost s mou přízemností. Vždyť víš, že sice miluju poezii a filosovování, ale obojí vždycky zakončuju prohlášením, že smyslem života je ho žít a výhrady a stesky odbývám citací jednoho svého seriálového oblíbence: "You can do anything, you lucky bastard, you're alive!" Proto se na mě nebudeš zlobit, když Tvoje dílko plné krásných obrazů a lidí, co po krylovsku mlčí v šepotu, označím za filmový ekvivalent našich filosofických keců po osmi pivech. Myslím si, že vím, co jsi tím chtěl říct, ale nesedl mi Tvůj způsob a tón - vždyť mě znáš, jakmile mi někdo začne mávat před nosem černou a bílou, začnu se ptát, jestli někdy slyšel o šedi, zlatu a duze. Splácnout všechny bolesti světa a jedné ne tak úplně idylické rodinky do schématu o milosti kontra přírodě a evoluci spolupracující s božským vnuknutím mi přes všechnu dobrou vůli přijde bolestně banální. A smutné. To, co mě na našem světě fascinuje nejvíc, je bezpočet možností, které poskytuje. Můj milý příteli, od doby, kdy jsme se viděli naposledy, se leccos změnilo. Vylezla jsem na další hory, překonala další řeky a pokoušela se do nich vstoupit znovu, vzhlížela jsem k dalším chrámům, znovu a znovu jsem si špinila ruce a pokoušela se očistit svou duši, lámala jsem srdce a slepovala kousky toho svého a viděla jsem zrodit se nový vesmír, když jsem se poprvé podívala do očí svého syna. Změnilo se mnohé, ale v něčem se nezměním nikdy. Vím, že ve své moudrosti se mě nebudeš snažit změnit ani Ty, jen mi ukážeš, jak to vidíš ty sám. A kdyby pro nic jiného, už za tohle si Tě budu vždycky vážit. S láskou Tvá Faidra. (28.12.2011)

Nejkrásnější filmařská zrůdnost, jakou jsem viděl. Obrazy nádherné, ale jejich smysl? Chtěl bych říct, že mi uniká. Ve skutečnosti mám ale ten drzý pocit, že jsem Strom života prokouknul v jeho vnitřní prázdnotě, která se jen snaží tvářit jako plnost a komplexnost. Proti Malickovi nic nemám a pár jeho filmů se mi líbilo, tohle je ale fakt naprosto primitivní báchorka, která se zbaběle staví za slovo "umění". (25.09.2011)

Kto nikdy nevidel Malickov film a dal sa zlákať menom Brad Pitt, musel byť prekvapený ako ľadový medveď na púšti. Ja som čakal presne film v tomto duchu, ale popravde, nadšený nie som. Keďže som videl takmer všetky Malickove filmy, musím povedať, že sú pre mňa čoraz menej zaujímavé, pretože sa začínajú podobať ako vajce vajcu. Je to podobné ako jeho posledný Nový svet. Nádhera s blbými kecami okolo. Takmer všetky zábery i niektoré momenty sú sami o sebe päťhviezdičkové, ale ako celok to funguje kolísavo a film niekedy vyslovene nudí. Opäť kopa vnútorných a zasnených monológov a často zbytočných rečí o zmysle života. Prvá polhodina je dosť rozpačitá a prekvapí hlavne asi 10 minútová scéna ako z prírodopisného filmu. Je to nádhera, ale ja som chcel pozerať film...Čo záber, to nebeská krása, ale príbeh o rodine je tu až na druhom mieste, čo je škoda a prednosť dostalo ukájanie sa vo vizuálnej kráse. Film pre mňa najviac fungoval v prostrednej časti, záver sa zase podobá prírodopisnému a nič nehovoriacemu úvodu. Sean Penn je fajn herec, ale najstarší chlapec mi celú dobu pripomínal skôr Jima Caviezela. Ten by sa hodil viac, zvlášť ak nebolo veľmi čo hrať a smutné pohľady Jimovi idú dobre. 60%. (22.04.2012)

Z filozoficky veľmi hlúpych premís o "ceste prírody" a "ceste milosrdenstva", postavených do antitéz, vytrieskal Malick výborný film. A hoci záver odstrelil presne tam kam vzhľadom na predpoklady musel dospieť (a s čím nemožno súhlasiť pokiaľ nezdieľate minimálne deistický pohľad na svet), ide o výnimočné dielo s typickými Malickovými trademarkami. Kamera roka a to bez debaty a Vltava vládne! 10/10 (12.12.2011)