Ostrov

Po shlédnutí se cítím, jakoby mi bratr Anatolij spálil boty a matraci vyhodil do moře. Všem nastavil zrcadlo vlastních nedostatků a to dost svérázným způsobem. Jedni by mohli mít Anatolije za blázna. Druzí za světce. Je v tom však nějaký rozdíl? Jen blázen pro Boha se může stát svatým. Výborný film plný poetiky klášterního života a kopanců pro zamyšlení nad svou vlastní cestou k Bohu. To ticho. Odřízlý ostrov. Každodenní rutinní práce (uhlí). Modlitba. Pokání. Děkování. Život s Bohem. Mnišství není útěk ze světa, ale poodstoupení (a to je rozdíl). Když jsme s věcí těsně na dotek, vidíme ji rozmazaně. Když poodstoupíme, vidím ji takovou, jaká je opravdu. Anatolij pro mě v tomto filmu viděl život takový, jaký je. Ačkoli sám byl nedokonalý. (28.07.2013)

Velmi pěkný a optimistický film, který je současně i nečekaně vtipný. To, co se zpočátku jevilo jako hodně temná ruská depka, se posléze přehouplo do zcela jiného filmu, který je inspirativní, hluboký a meditativní, a který v lecčems může připomenout známý snímek Kim Ki-Duka Jaro, léto, podzim, zima... a jaro, jak si už přede mnou všiml jiný kolega. Ostrov je mimořádně působivý svou hudbou, nehostinnými lokacemi i hereckým výkonem fantastického Pjotra Mamonova. Myslím, že by se našly i další podobné filmy, třeba Scorseseho Poslední pokušení Krista, ale zrovna ten podle mě kvalit Ostrova nedosahuje ani zdaleka. Za mě zcela bez pochybností plný počet 5 *. UPDATE 9. 3. 2015 - Na druhé zhlédnutí se mi tento film líbil snad ještě více než prve. Nádherná kamera, hudba, jedinečný humor, optimistické vyznění a dojemný závěr dělají z OSTROVA jeden z nejhezčích ruských filmů, co znám - toto je velkolepý a očistný filmový vyprošťovák, když je člověku smutno na duši. (21.11.2013)

Naprosto se ztotožňuju s komentářem Pedestriana, s rozdílem v hvězdičkovém ohodnocení. Krásný duchovní film, který šel naprosto mimo mě. Naproti tomu se v poslední době snažím neztotožňovat s hodnoceními a komentáři uživatelů "je to umělecký film, nemůžem dát míň než tři, i když nás to k smrti nudilo a vůbec jsme to nechápali“ nebo s intoušovskými komentáři „protože obraz i kamera jsou moc kvalitní, tak tomu musíme aspoň hvězdičku ubrat, protože to škodí celkovému vyznění příběhu“. (09.11.2007)

Výrazne štylizovaný film s očividnou zápletkou, zrejmou už od prvých minút. Ruská kinematografia nekopíruje dôsledne moderné trendy vo výprave, inak by bol zlomový bod zasadený do nejakej retrospektívy, či paralelného rozprávania. Pravoslávna duchovnosť a stereotyp ako vcelku nezáživná vec je vykreslená solídnou kamerou, ktorá dotvára jemnú umeleckosť a podčiarkuje štylizovanie filmu. Aj keď film evidentne má chyby a nepôsobí, že by bol natočený v roku 2006, v kino prevedení ma celkom oslovil a zaujal. (04.10.2008)

Umělecký a myšlenkově hluboký pohled do východní spirituality. Drama člověka, jehož si Bůh vyvolil, aby stal jurodivým starcem mezi ruskými mnichy na odlehlém ostrůvku v moři. Režisér Lungin na tomto jednoduchém - a přece tak fascinujícím - příběhu dokázal mistrně divákovi přiblížit křesťanskou (pravoslavnou) víru, sílu pokory a modlitby. Osobně mne tento film zaujal více než Tarkovského Andrej Rublev. (07.08.2009)