Občan Václav Havel jede na dovolenou

Výborný dokument o jedné prázdninové cestě disidenta Václava Havla s kolonou černých služebních limuzín StB v zádech a absurditách totalitního systému, ve kterém jsme všichni bohužel žili. K vrcholům patří absurdně-komické situace zmiňované hlavním aktérem - prosba postarších estébáků k Václavu Havlovi, aby chvíli počkal se svou návštěvou sauny, kam jim nedovoluje jít jejich špatný zdravotní stav, než je vystřídají jejich mladší zdravější kolegové; archivní záběry kameramana BBC, kvůli němuž Václav Havel venčil svého psa s uniformovaným esenbákem v zádech; vzpomínky na to, jak ,,politické" vězně naschvál tehdejší moc umísťovala do vazebních cel se zloději a vrahy; policejní šikana projevující se třeba v nesmyslném pravidelném denním cyklu hlášení se na policejní stanici vzdálené od místa bydliště disidenta Lise několik kilometrů, samozřejmě s nulovou dopravní obslužností... Škoda jen, že se namísto soudů zaobírají takovýhlemi praktikami jen ,,okrajové" televizní dokumenty z ČT2... (24.02.2007)

Podléhám havlovské mánii a sjíždím o exprezidentovi co se dá. A tohle se dá. Srovnání s Občanem Havlem je pochopitelné, nicméně nesmyslné. Občan svou jedinečnost (kromě hlavního aktéra) čerpá s desítek a nejspíš stovek hodin materiálu, který padl pod střihačský stůl, aby zbylo jen to nezpochybnitelně ryzí. Epizoda z Havlova života, kdy se rozhodl trochu testnout kapacitu estébáckého poháru trpělivosti a objet své známé (potom, co měl potíže navštívit nedaleký konzum), je sice coby prezentace všech možných praktik státní bezpečnosti a akcí disentu celkem nosná, ale stovky hodin materiálu pod stůl určitě nepadly a Havel, který v Občanovi prakticky nevyleze ze záběru, se zde střídá i s méně fotogenickými zástupci disentu. To sice snižuje koukatelnost, ale nikoliv informační hodnotu dokumentu. Ta je značná: dává nahlédnout do rutiny výslechů, sledovaček, buzerace, "ká-óček" a mnohého dalšího. Trumfem, jehož opatření považuji za zázrak, je uvolněná výpověď (u pivka) jednoho z příslušníků, který otevřeně referuje o tom, čím se kdysi tak poctivě živil. Blahoslavení chudí duchem. (29.12.2011)

Celkem zajímavý dokument o jedné dovolené, která byla podobně absurdní jako Havlovy hry. Ale něco tomu chybí. Nebo přebývá. Na celovečerní dokument chybí obrazová invence v jakékoliv podobě. Je to především jen sled nefotogenicky nasnímaných rozhovorů proložených více či méně sdělnými ilustračními záběry bez nějakého hlubšího konceptu nebo principu. Když už to má být o dovolené, nezabíhal bych k výslechům, vězení ani k revoluci. Mohla to být krásná rekonstrukce absurdního počinu někdejšího disidenta, ale vznikl z toho guláš, ze kterého vyplývá opět hlavně to, jaké to tu dřív bylo hrozné. (21.01.2014)

"Distribuovat" kopie rukopisů svého díla na smetiště do stráně a tam je zahrabávat, aby mu je komunisti doma nesebrali... To je čistá tragikomedie. Pobavila mě taky hláška: "Ráno se člověk probudí a najednou v Praze je revoluce, netušil sem... Já jako policista, kterej už ňákej rok sloužil... Vůbec prostě sme nebyli informovaný o tom, že by se něco takovýho mohlo stát, žejo.. Řikám: ´To snad neni možný. Já sem pana Havla zahlíd taky někde ve 3 hodiny a ráno je revoluce.´ " To byly časy, panečku! Pro mě to byl zajímavý dokument a myslím, že i pro širší okruh diváků - zvlášť pro ty, kteří tu dobu nezažili. A tato jedna dovolená zabavila okolo 3 stovek estébáků. Neuvěřitelné. (06.08.2008)

Poté co jsem se namlsal velmi povedeným Občanem Havlem, jsem se rozhodl dát šanci dalšímu dokumentu o našem bývalém prezidentovi. Čekal jsem něco podobného, ale nedočkal jsem se. Místy mi to připadalo docela amatérsky natočené, sestříhané i upravené. Přesto s povděkem quituji možnost něco takového shlédnout, alespoň jsem se zase něco nového dozvěděl. (30.06.2009)