Mraky nad L.A.

Tohle patří spíš mezi filmy katastrofické. A to ještě mezi ty horší. Nenašel jsem tu vlastně nic, co by mě nějak chytlo. Téměř celý film se odehrává v jednom rodinném domě na okraji L.A. a vlastně si vystačí jen se třemi hlavními postavami plus ještě jedno dítě. Dějově je to slabé a herci se také moc nepředvedli. Hodně slabé dvě hvězdičky. (12.03.2010)

I mne zaujal námět. A strašně fandím filmům s omezeným rozpočtem, které však nedostatek peněz vyvažují skvělým nápadem a chytrým scénářem. Tady bohužel zůstalo jen u nápadu. Ačkoliv cosi způsobilo výbuchy v celém L.A. což následně vyneslo oblaka kouře a hlavně toxický spad v podobě popílku, divák je zcela ušetřen katastrofických scén. A ani mi to nevadilo. Vzdálenou katastrofu (hrdina je v domě od epicentra pár kilometrů) sledujeme jen ze zahrady domu jako vzdálené kouře nad špičkami mrakodrapů na obzoru. Do dění nás však přenáší neustálé zpravodajství z rádia. V této chvíli jsem si říkal - super. Hlavní hdina sice není sympaťákem na první pohled, ale o to více reprezentuje běžný lid. A nahradit katastrofu pár dýmovnicemi mi také přišlo celkem inteligentní. Jenže pak jakoby tvůrci nevěděli co v zaizolovaném domě s nataženými igelity přes okna a dveře dělat. Nudu sice mírně oživil návrat kontaminované manželky a hlavně noční návštěva speciální jednotky, ale to bylo vše. U závěrečného desetiminutového rozhovoru manželů, kdy jeden seděl kontaminován venku na verandě a druhý za igelitovaným oknem realtivne bezpečného domu jsem nudou šílel a mít po ruce toxický popel asi bych jej rychle vdechl... Závěr mírně potěšil, což mne donutilo zvednout hodnocení o jednu hvězdičku. Takže jedna za nápad, jedna za závěr. Kdo má rád katastrofické a apokalyptické filmy, tohle může nechat ležet. Sice se to dá s mírnou újmou vidět celé, ale nesmíte u toho moc přemýšlet.. Ale ono by vám to nudou při tom občasné klimbnutí stejně moc nešlo. Dvě 3M role lepící pásky. * * (12.04.2014)

"HALF OF SOMEBODY'S FUCKING ARM FLEW IN MY GODDAMN CAR!" ------------- Len tak si ležím, popíjam sladkastý horúci nápoj, na hlave mám zle nasadenú umelú čelenku, že sa cítim ako princezná (alebo kráľovná, či kto to nosí korunku), sledujem Mraky nad Mestom anjelov a zrazu začne hrať nejaká hudba, čo ma prebudí svojim zvláštnym zvukom, ktorý sa mi zdal povedomý, až tak, že mi skoro zabehlo a prestal som sa hýbať. Začnem rozmýšľať, či tu fakt hrá sampel použitý v 'Gotta Lotta' (po neskoršom hlbšom pátraní zisťujem, že je to pôvodná práca tomandandyho) a potom sa to začne nabaľovať a nabaľovať rôznymi ďalšími zvukmi do podoby, ktorá ma dostávala do vytrženia, a keď skončila, prišlo sklamanie. Tak neskutočne veľké. A prečo? Uvedomil som si jej potenciál v nejakej silne dramatickej scéne bez dialógov, pravdepodobne s kopou strihov na zarmútené tváre sklonené v dlaniach, či zábery na tváre s polootvorenými ústami po tom, čo sa niečo fakt prísne doebe. No ale to som si zas uletel trochu od veci, takže späť k filmu! Komorná katastrofická dráma na pôde jedného domu. Panika a beznádej mesta a postáv je veľmi dobre a zručne udržiavaná vďaka sivému filtru, trhanej kamere, kontinuálnej reportáži situácie z rádia a hlavne kvalitnej neutíchajúcej hudby od Toma a Andyho. Človek by si myslel, že takýto film bude prekyprovať jedným klišé za druhým, opak bol však pravdou, nielenže tu doslova ŽIADNE NIE JE, režisér si dokonca dovolil zboriť jedno nekonečné klišé, ktoré je takmer v každom veľkom filme, pretože inak by sa zápletka rozpadla, zatiaľčo tu sa práve na tom zbúraní ďalej stavia. Neuveriteľné. Záveru nechýba poriadny zvrat a celému snímku patričná dávka napätia a taktiež z filmu cítim aj kritiku spoločnosti a strach Američanov z chaosu na ich vlastnej pôde a následného stanného práva. Alebo mi možno iba hrabe a o nič také sa rejža nepokúšal. (10.12.2019)

Parádní minimalistická záležitost. Chris Gorak dostal dva milióny dolarů na katastrofický snímek, a naštěstí mu došlo že pokud mu rozpočet nestačí na scény hroutících se mrakodrapů, rabujících davů, a kataklyzmatických explozí, tak se jeho film bude muset obejít bez nich. Poradil si nápaditě, celý teroristický útok natočil z pohledu hlavního hrdiny, který informace čerpá z rádia, z několika telefonátů s přáteli a hlavně ze svých vystrašených představ. Jeho žena totiž zůstala venku v tom pekle, a on vězí s náhodným kolemjdoucím ve svépomocí utěsněném domově, aby unikl před jedovatým popílkem z všudypřítomných požárů. I když se jeho manželka vrátí, nemíní kvůli ní porušit karanténu, jež ho v tom všem udrží při životě. Za námět tleskám, za zpracování taky. Úvodních dvacet minut během útoků a těsně po nich je perfektně natočená, dynamická a napínavá akce. Postupně tempo opadne a nastoupí jiné emoce, strach z neznáma, paranoia, bezmoc, vztek. S touto částí si režisér poradil trochu hůře - dialogy by mohly být propracovanější, ale pokud má být film realistický, tak postavy nemůžou recitovat Shakespeara. V závěru se děj trochu zadřel, zdál se bez konce, a i když chápu že by měl ukazovat nesnesitelně dlouhé čekání na pomoc, tak pochybuji že hlavním záměrem bylo diváka znudit. Pointa byla ovšem skvělá a mrazivá. Right at Your Door vůbec není tak špatný jak by se mohlo podle hodnocení zdát. Ti kteří čekající klasický katastrofický velkofilm s neohroženým hrdinou který nesčetněkrát přežije vlastní smrt aby zachránil skupinku vyvolených, ho sice nejspíš pošlou do pekel, ale ti kteří doufají v psychologickou sondu do člověka snažícího se vyrovnat se situací o níž má minimum zpráv z doslechu, ale která přesto přímo ohrožuje jeho život budou spokojeni. (25.12.2011)

Takovýto námět už byl zpracován mnohokrát a to jak ve filmové, tak i v seriálové podobě. Dějství si pohrává s událostmi kolem náhlých výbuchů někde v centru města a s postupnou ztrátou svobody vlivem karantény bez poskytnutí alespoň nějakých informací o tom, co se vlastně stalo. Atmosféra plná strachu postupně nabírá na intenzitě a končí naprostou beznadějí. Vše je prezentováno pohledem jednoho člověka, který bydlí daleko od centra výbuchů. Ten se sice z rádia dozvídá co se kde právě děje, ale o blížící se hrozbě neví stále nic. Padající toxický spad, uzavírky národní gardou, náhlá karanténa, nemocní. Povedená jednoduchá filmová ukázka toho, co by se mohlo někdy v budoucnu v době hrozeb terorizmu klidně i stát. (21.05.2015)