Hranice smrti

Když mě oběti ničím nezaujmou, mám pak holt jejich utrpení na háku (i když zrovna tohle nebylo úplně marné – to marné sundávání Toma z háků). Takže podhrabávání se z vězení skrz prasečí kejdu mohla být echt-hnusná scéna desetiletí, ale pro mě nebyla. Kvůli tomu zprasenému scénáři mi záchrana obětí byla buřt - klidně i buřt na lidském sádle opékaný. A otec rodu, ten rádoby nácek, nebyl hrozný, ale spíš k smíchu (což je samozřejmě k pláči). Navíc ostatní členové rodiny plnili jeho příkazy liknavě, bez invence a natolik nedbale až nechápu, že jim už dávno před tím pár obětí nezdrhlo. Z úchyláků mě zaujala (při "ubytovávání") jen Klaudia. Sympaticky zapšklá, věčně ve stínu starší Gilberte, docela introvert, ale rázná. Zkrátka holka do nepohody, která ví, co chce :-) Škoda, že nedostala víc prostoru. Jinak ale film nezaujal, taková slátanina, byť hojně zalévaná kečupem. Navíc kameraman byl na speedu a střihač zobal extázi a u toho já se prostě moc nebavím. (04.07.2013)

Francouzský pokus natočit cosi mezi Od soumraku do úsvitu a Saw, který je prostě zběsilý - kamerou, nápadem, provedením - a to není prosím pěkně žádná pochvala! Povím vám, že u tohohle filmu je nejroztřesenější kamera, alespoň v úvodu, co jsem kdy viděl - teda, ono toho stejně moc vidět není. A navíc se do toho sem tam prolíná úplně zbytečně digitální kamera. Už to samo o sobě stačí k negativnímu prvnímu dojmu z filmu. Jenže pak se objeví i cosi jako děj. Bohužel. Nějací naprosto nezajímaví pařížští metrosexuální týpci zdrhají před poldama, jeden zhebne, ostatní se skryjí ve venkovské hospodě, statku, nebo co to je, a světě div se, ve sklepě jsou zmutovaní lidští tvorečkové, a celou hospodu ovládá nacistický gang vedený staříkem s výraznou podobou Hitlera. Pak dojde k nějakým těm vraždám, násilnostem, kanibalismu, za zběsilého střihu se prostě odehrává taková nijaká vyvražďovačka, kde to těm mladým snad i přejete. Zajímavé je, že film začne formátem 2,35:1, aby hned po úvodních titulcích naběhl na formát 1,85:1. Samotný disk hned načíná uřvaný protipirát, následují trailery na filmy Oslněni sluncem, Svědkem zločinu, Odsouzeni k boji, v menu najdeme další čtyři upoutávky, z toho dvě už jsme viděli. (09.08.2019)

Hranice smrti se obsahově ničím neodlišuje od oblíbeného žánru vyvražďovaček, v hlavní roli s šílenou rodinou, které vévodí šílený maník a která pobývá v zapadlém městečku. Tato hororová tématika je speciální lahůdkou převážně v americké produkci a většina lidí by si nejspíše při dotazu na něj vybavila film z této země. Už proto jsem byla na tento francouzský počin Frontière(s) zvědava. Neviděla jsem v něm sice žádnou dějovou inovaci (což však zřejmě v tomto žánru ani nejde, že:), ale i přes své průměrné zpracování, naprosto totožné s typickým americkým schématem i jeho zavedenými postupy a nedostatky, mi však přišel v jistých věcech jiný. Už při, taktéž francouzské, Noci s nabroušenou břitvou jsem se přesvědčila, že takovou krvavou brutalitu jsem v žádném díle v rámci daného žánru ještě asi neviděla. Což uvádím i v případě Hranice smrti. Ta je však ještě mnohem více "gore." Záběry jsou maximálně realistické, kamera zabírá každý cákanec, detail na párání, řezání, trhání a podobně, a ve vší té krutosti si zřejmě velmi libovala. A dalším, ne příliš často používaným prvkem je taktéž charakteristika samotné vraždící rodinky. Nacističtí kanibalové se svým, naprosto fanatickým a děsivým vůdcem. Spousta scén je až nepopsatelně drsných, ač velmi efektních. Kupříkladu "porcování" na háku zaživa, či osoba zavřená kdesi v mrazírně a v ní poté bezcitným a otřesným způsobem (skoro) zlikvidována. Závěr filmu je velmi podnětnou tečkou za celou tou šíleností a ukazuje jakousi bezmocnost toho všeho. A já si jen říkala, z pohledu oné postavy, jak se asi musí cítit, po tom všem, co prožila a že ti ostatní nikdy nedokáží ani pochopit, natož si představit ty hrůzy, co zažila. Protože něco takového nejde popsat. Po něčem takovém musí člověk zcela ztratit část zdravého rozumu... (11.06.2011)

Přespávat v odlehlých motelech nikdy nebylo nic bezpečného. Už by si to ti mladí mohli zapsat za uši. Zvlášť když jsou neobsazené a majiteli je neonacistická kanibalská rodina, jejíž děd rád nosí nacistickou uniformu a vládne železnou rukou. Tři mladíci a těhotná dívka, která se ještě bude hodit, tak v klasické lineární vyvražďovačce okusí jejich (ne)pohostinnost, divák navrch dostane několik explicitních krvavých detailů. Sadisté ani nemusejí klepat na dveře. Povařit zaživa v horké páře, prostřelit hlavu, přeřezat achilovku, poležet na cirkulárce. Alexandre Bustillo, Julien Maury, Alexandre Aja – Francouzi, se kterými by se chtěl Gens (pak leckoho naštval Hitmanem) rovnat, ale rozhodně na ně nemá. Vizuálně ale solidně běsní. Jinak nepřekvapí, neumí atmosféru, ale na debut dobré. (20.11.2014)

Velice podobné svým pojetím jako stejně stará francouzská brutalita Inside. Spíš než na atmosféru sází na zobrzaování násilí v co nejvíc šokující podobě a stříkance krve tu jsou za každou cenu a skoro pořád. O dva řády lepší než známá blbůstka Hostel 1+2, ale stejně horor je horor a tohle horor fakt není. (19.06.2008)