Rolling Stones

Sen snad každého režiséra - natočit si film o tom, co ho doopravdy baví a zajímá. Martin Scorsese je jeden z těch mála, kterým se to povedlo. V unikátním záznamu koncertu s dokumentárními prvky dokázal úžasným způsobem zachytit Stoney v jejich možná nejlepších letech. Hudba je strhující, kamera, střih, zvuk - vše dokonale sladěno... Co si přát víc? Možná ještě víc dokumentárních prvků - pohledy do minulosti byly zajímavé, ale celkově se o samotné kapele mnoho nedozvíme (snad jen to, že každý z členů je skutečný symbol individuality) - kdo čeká víc než "jen" záznam koncertu, bude možná zklamán. Naopak ten, kdo od filmu nečeká nic bude velmi příjemně překvapen. Já jsem rozhodně nelitoval a rád si dám RS: Shine a Light někdy znovu... (06.10.2008)

Stouni bezpochyby patří mezi jednu z největších legend rockového nebe. Jejich songy se mi líbí, ale nepatřím mezi jejich skalní a věrné fanoušky. Tudíž se v jejich repertoáru vyznám jen velmi poskromnu. Nejspíše z tohoto důvodu mi film posloužil spíše jako zvuková kulisa, než abych celé dvě hodiny přímo sledovala jejich koncert, kterému byla věnována, bez pár archivních záběrů, největší část. Nejvíce mne potěšilo několika minutové vystoupení mé hudební bohyně, Christiny Aguilery. (14.05.2010)

"Stouni" mi nijak zvlášť nevaděj a občas si je i poslechnu a tady ukázali, že to ještě uměj dědci pořádně roztočit. Energií to na tomhle koncertu přímo čiší. Problém je, že já se spíš těšil na Scorseseho režii a tu tady zrovna moc nevidím. Jeho příprava na koncert na začátku je sice vtipná a záběry z minulosti taky občas pobavily. Jinak se jedná o "normální" záznam z koncertu, který Martin ničím moc neokořenil. Fandům se to ale asi bude líbit velmi. (16.05.2009)

Čo na tom, že Rolling Stones vyzerajú ako zombie po jadrovom výbuchu, energie majú na rozdávanie, to sa musí nechať. Každopádne hudobne ich moc nemusím a tým pádom, že 90% zaberá koncert, mierne som sa aj nudil. Ešte že režisérom je sám Marty, kvôli ktorému som to vlastne celé pozeral (aj keď ten záver mi prišiel skôr trápny ako vtipný). Pre fanúšikov RS bonbónik, pre nás ostatných "len" zaujímavosť. (28.10.2008)

Skrze pravopidivný úvod, kdy ani není jasné, o čem to ten Scorsese žvaní a proč je jeden záběr černobílý a druhý barevný, se dostáváme k odpalu divadelní koncertní show, kterou v takovém nasazení (a v takovém věku) umí snad jen Stouni. Především tedy válcuje Jagger osobně a Scorsese stříhá do nekompromisního tempa úvodních tří vypalovaček jeden pěkný obrázek za druhým. Posléze velice trefně střílí i jednotlivá intermezza v podobě vykopaných rozhovorů z televizních archívů. Co si přát víc? Snad jen o trochu nižší rozlišení, aby se na velkém plátně ztratil již notně zhuntovaný kožní povrch hlavních aktérů. Občas to není pěkný pohled, ale co - dopadneme tak všichni. (21.09.2008)