Mládí v hajzlu

Soundtrack John Swihart: 1. When U Love Somebody – Fruit Bats ,2. I Willn’t Be A Prisoner – Little Wings ,3. Les Cactus – Jacques Dutronc ,4. I Have A Boyfriend – Michael Cera ,5. What’s Up Fatlip – Fatlip ,6. Popular Mechanics For Lovers – Beulah ,7. Light Of Love – Fleshpot ,8. Keys – John Swihart ,9. Happiness Trigger – Fleshpot ,10. ‘Tain’t What You Do (It’s The Way That You Do It) – Fun Boy Three & Bananarama ,11. My Romance – Jo Stafford ,12. Nick and Sheeni Make Love – John Swihart, (10.05.2011)

Nemá smysl chodit kolem horké kaše - to, do čeho mnozí vkládali naděje, se nepovedlo. Abyste mohli posoudit, zda je pro vás mé hodnocení filmu relevantní nebo ne, chtě nechtě se musím nejdřív vyjádřit k předloze. Ke knize Mládí v hajzlu jsem se před lety dostal víceméně náhodou, když jsem pracoval v knihkupectví a zatímco zákazníci nechodili, četl jsem různé knihy, které bych si nekoupil, abych zjistil, zda to není chyba. Nesmírně mě překvapilo, že to, co vypadá jen jako nějaké jednorázové čtivo do vlaku, je nesmírně vtipná a důmyslně vymyšlená sága, která dává všem těm upoceným Adrianům Moleům a Jonahům Blackům na frak inteligencí, smyslem pro zkratku a vodopádem slovních i situačních gagů. O tom, zda je to vhodná látka pro film, nejsem přesvědčen. Většina věcí, které vás v knize rozchechtají, je vtipná proto, že je vnímáte očima Nicka Twispa. Osobnost každé vedlejší postavy jeho života je zredukována do karikatury, která má zvýrazněné jen ty rysy, jež do vypravěčova života zasahují. Teoreticky to lze dodržet i ve filmu (dobrým příkladem mohou být bizarní postavičky v Orange County nebo Napoleon Dynamit)... Samotný Nick Twisp je podle mě oblíbený ne proto, že je "typický puberťák" a proto se s ním čtenář dokáže ztotožnit - to je samozřejmý předpoklad, ne výsada těchto knih; ale pro to, čím je atypický. Pro tu svou ďábelskou prohnanost z rodu Černých zmijí, pro své mimořádné kombinační schopnosti, díky nimž manipuluje s tolika lidmi a neztratí přehled ani o tom, pod jakou identitou právě tahá za provázky. Film je úplným opozitem všeho, co jsem napsal. Děj redukuje na obvyklá tři dějství, z nichž první zběžně načtrne Nickovo zázemí a dále se věnuje jeho seznámení s pozérskou Sheeni. Tato první část působí jako mimořádně nudná epizoda Dawsonova světa, kde dvě hlavní postavy mluví skuhravým polohlasem a tváří se, jako by jim uletěly včely. Po jejich odloučení nastane oproti knihám značný skok v ději a na okamžik se zdá, že by film mohl konečně nabrat tempo. Nick se rozdvojí - jeho rebelantské druhé já jménem Francois je ďábelským našeptavačem toho ťunti s vizáží a hlasem Stana Laurela, kterého do té chvíle sledujeme a nepoznáváme. Jenže to je zase jen dočasné řešení a i když je Francois jedinou (čtete dobře, jedinou) postavou ve filmu, která tu a tam svou jízlivostí připomene humor předlohy, jeho další využití v ději se dá těžko nazvat dobrým řešením, jak do filmu převést vtip autorského vyprávění. Aniž by se dohromady stalo něco důležitého, v půlce filmu jsme ve druhé knize, vidíme z ní zhruba tři nebo čtyři scény, které jsou neuvěřitelně natahované a bezúčelné a v závěru dojde i na Nickovo třetí alter ego - Carlotu - která se tam objeví v duchu přístupu "ať už to máme všechno z krku a můžeme jít točit něco jiného". Celkově je to jednohvězdičkový, užvaněný "rádobynezávislý" film zcela bez situačního humoru a s minimem účinného slovního, který činí jakžtakž snesitelným, "třetinově dobrým" filmem jen Michael Cera. Je mi líto. 40% (11.01.2010)

Tak se zdá, že si ještě na nějakou jinou roli Michaela Cera počkáme. A nebo je to tak, že tyhle role nemusí hrát a je do nich obsazován automaticky. Jinak vážně nevím. Taky se nejedná o moc vtipnou komedii , jde spíše o pár úšklebků u trapných situacích, kterých ja až až, a možná díky tomu tempo rychle odcípá a vyloženě nenudí. Mnohé naláká slušné herecké obsazení, ikdyž s nevyužitým potenciálem. 40% (30.05.2010)

Knižní série Mládí v hajzlu je nezpochybnitelný kult, přičemž každý díl tohoto božího čtiva je tak napěchovaný nápady a gagy, že by k jeho přepracovaní do filmové podoby nejlépe posoužila seriálová forma, neboť prostor jediného celovečerního filmu, pro který bylo nakonec svoleno, je vzhledem k obsahu prostě nedostačující. Výsledný film je tak celkem zkratkovitý až episodický a nemálo věcí v něm zůstává opomenuto. Není čas na budování atmosféry zapadákova nebo hlubší psychologie, a tak je celé vyprávění ve výsledku vlastně jen velkým řetězcem gagů a postavy v něm účinkující zase působí dojmem plochých (avšak zábavných) karikatur. Toto konstatování není nutné brát jako přímou kritiku, jelikož Mládí v hajzlu s tímto přístupem nestihne nudit a – ač v umírněnější formě – obstojně baví a zaručeně rozesměje. Michael Cera je jako Nick Twist úplně přesný (stárne ten kluk vůbec?), v roli alter-ega Francoise dokonce boží a Steve Buscemi, Justin Long a Ray Liotta se v menších partech také neztratili. Celé to je solidní prča, ale dojem uceleného filmového zážitku toto dílo u mě nedokázalo vyvolat. Mírné zklamání. 70% (01.06.2010)

V podstatě je to jenom taková ptákovina o tom, jak se jeden lůzr zamiluje do holky a nakonec získá její srdce. Ale v tom filmu se pořád dějou nějaký naprosto šílený situace, při kterejch jsem se dost nasmál. Navíc prakticky všechny postavy jsou úplný magoři. Potěšilo mě taky herecký obsazení (např. Steve Buscemi nebo Zach Galifianakis). Mínusem je poněkud ohranej hlavní příběh a závěr, kterýmu schází jakákoliv pointa. A dodávám, že knižní předlohu neznám. (13.07.2012)