Hledá se táta!

Lehoučký a jemný příběh z prostředí kojeneckého ústavu. Inu, nic zvláštního či dramatického se tu nekoná, ale jisté cítění přeci jen projevuje. Příběh je odvyprávěn neskonale klidně. Základem je ztřeštěnost a zmatečnost ale poměrně s nenásilným humorem. I když situační prvky se objevují. Na dnešní dobu snímek již připadá místy nudně, přesto se mi jeví ne zase až tak špatný. Vznikl začátkem 60. let a tak je přímo úměrný s tvorbou oné doby. (28.02.2014)

Jeden z mnoha filmů, které svou přítomností zachránil Vladimír Menšík. Ale poměrně zdařilým způsobem se tady prosadila i mladičká Gabriela Vránová. Příběh nemá úplně špatnou zápletku, i když místy děj trpí hluchými místy. Zajímavý způsob natočení ale disponuje momenty, kdy zjistíte, že se víc soustředíte na dění v pozadí než na dialog v popředí (scéna rozhovoru Vránové s Kemrem v zázemí restaurační kuchyně). Mladší diváci budou mít asi problém s pochopením dobových reálií, například co se týče urputného dodržování fotografování na nádraží. Vyvrcholením je bezesporu policejní vyšetřování v primářské pracovně, které se zvrhává v nadmíru vtipnou konverzační frašku s uplatněním velkých herců v epizodních rolích (Sovák, Brodský, Janžurová). Škoda že tenhle famózní nájezd na happy end je vzápětí pohřben smutně nostalgickým probuzením do reality a čítankovým závěrem s podtextem socialistické morálky. (28.02.2009)

Koukám, že vlastně toho Menšíka vůbec neznám. Před časem Ikarův pád, teď tenhle roztomilý příběh o hledání táty, je to čím dál lepší. "Prokristapána, vy se taky někdy smějete?" "Proč se ptám? Třeba proto, že vás rád slyším odpovídat." "Tlamoun mexickej, von vůbec nejí, jenom jim takhle skrz ty žábry cedí ten plankton. A máma, ta si plave bůhví kde." To jsou hlášky, na které díky tomuhle krásnému filmu nezapomenu. (28.05.2018)

Zajímavý snímek s neotřelým námětem a zápletkou a výbornými hereckými výkony, kde prim jednoznačně hraje Vladimír Menšík, ale stejně dobře mu sekunduje Gabriela Vránová. Tento film je důkazem mnohotvárnosti naší tehdejší kinematografie. Ukazuje život, jaký je, resp, jaký byl. Umím si představit, co by z obdobného námětu vytřískal dnes např. americký režisér. Laskavý, nenásilný humor na pozadí jinak vážného tématu jenom dokresluje slušnou kvalitu filmu jak po stránce režijní, scénáristické, tak i herecké. Neváhám dát 4*. (18.02.2012)

Nenápadný film, ve kterém se klube na svět ona optimistická poetika 60. let a pražského jara. Sice se zde objevují teze o společenské výchově nechtěných dětí, ale na druhou stranu aktivně řešené adopce nejsou zvykem ani dnes. Co film pozdvihuje, kromě oné až nakažlivě optimistické atmosféry, jsou herecký výkon Vladimíra Menšíka a především prvky jak z crazy komedií. Zvláště duu příslušníků železniční policie Sovák - Brodský nelze nic vytknout. Film ovšem oplývá dalšími podobnými scénkami a občas až netušenými špílci ("Hajaja"). (07.03.2011)