Převtělená

Toto povrchní a ve své podstatě banální rodinné drama ozvláštněné o křečovité mystérium (matka se po autonehodě převtělí do těla své dcery…) jednoznačně plýtvá hereckými talenty, avšak musím uznat, že právě díky ostříleným hercům je Převtělená ve výsledku ještě docela snesitelným filmem. Když už se tvůrci rozhodli rozpracovat takto odvážnou (z hlediska diváckého přijetí) myšlenku, mohli se také trochu více odvázat a směřovat běh událostí v příběhu ještě do větších krajností, čímž by nepochybně z daného tématu vytěžili mnohem více a připravili tak divákovi nevšední zážitek. Jedním příkladem z všechny budiž nevyužitá psychologická linie manžela toužícího se milovat se svojí ženou, která se však nyní obývá tělo dcery. Ač se tu nabízí divácky a myšlenkově atraktivní téma budící se perverze z citových popudů, tvůrci tento potenciál vůbec nevyužili. Co kdyby měla manželka nadobro opustit živé tělo a toto by byla poslední příležitost prožití milostného aktu? Zneužili by k tomu manželé tělo své dcery? V tomto vidím hlavní sílu námětu a především v tomto ohledu je Převtělená trestuhodně odfláknutým dílem. (11.08.2010)

Hodně dlouho jsem to zvládal a docela se mi to líbilo, asi hlavně zásluhou Olivie Thirlby, která je nejen sexy, ale i pěkně hrála; přesto, že se mi neustále vkrádala do hlavy myšlenka, že je to předělávka filmu MEZI NÁMI DĚVČATY, hozená do trochu pochmurnější nálady. Homevideo a vůbec závěr to ovšem totálně zadupaly do země... (16.08.2012)

Tento film je trochu psycho. Představte si, že se proberete v nemocnici, kde vaše dcera umírá.. potom se proberete znovu v jejím těle a nemáte ponětí, kde je dcera. Potom se máte dívat na její tvář - nevědět, kde je. No a na závěr se matka podívá na své "nové" tělo zcela nahé. Režiséři ale mají žaludek... A aby toho nebylo málo vyčítá manželovi, že nechce sex.. K tomu mě některé scény doslova vytáčely. Dávám průměr, protože i přesto jsem se do toho dokázala zakoukat. (29.07.2010)

Ak by som čítal scenár, tak by som nevedel, či sa jedná o normálnu drámu, alebo o paródiu napísanú Melom Brooksom. Spracovanie síce hovorí o dráme, avšak niekedy je hranica medzi vážnym žánrom a komickým tak tenká, že sa v tom nevyzná potom nikto. Takže ja Prevtelenú vnímam ako niečo, čo by napísali Jung s Freudom, ak by chceli napísať scenár o tom, že matka sa prevtelila do tela svojej dcéry. A mysleli by to z menšej časti vážne a z väčšej ako zábavku. Tu sa príliš nerieši smútok nad stratou dcéry, ale vlastne všetko ostatné. Občas to funguje, to keď sa riešia logické následky nereálneho zvratu, občas je to nonsens. To ale nakoniec znamená, že je to zaujímavé. Aj z wtf hľadiska. (02.12.2014)

Film se silným poetickým nábojem, který má bohužel občas tendenci sklouznost do mezí kam nepatří. Přesto si myslím, že se jedná o povedený film, který ukazuje na to, co v současnosti lidé kvapem ztrácí, a co budou další generace muset znovu objevovat - lásku a šťastnou rodinu, která vás dokáže ochránit i v těch nejtěžších životních situacích. "Dnes jsem se díval do mnoha párů očí, ale můj den nezačne, dokud se nepodívám do těch nejkrásnějších očí na světě - do těch Tvých ". Abychom poznali jednání druhé generace měli bychom chvíli ztrávit v jejich těle. Závěrem chci jenom napsat - Duchovny, závidím ti většinu tvých rolí. (01.08.2010)