Dračí války

Pokud se vám nelíbil The Host, D-War se vyhněte obloukem. Megalomanská kravina za 45 milionů dolarů, z nichž většina zřejmě padla na triky. Ty jsou poměrně zdařilé (nepočítám-li momenty, kdy se kamera zastaví a ukáže nám ještěrku v celé své kráse). Demolice města v druhé půli je fajn (ačkoliv občas vykrádá Emmerichovu Godzillu a jiné monster filmy), vše ostatní je děs a hrůza. Jihokorejský režisér a scénárista Hyung-rae Shim zklamal na obou frontách. Dělá příběh zbytečně složitý, namísto vhodnější jednoduché premisy nám servíruje rovnou celou mytologii a rozjetý příběh zdržuje flashbacky, sny postav a podobnými věcmi. Postav je příliš a ti zlí se dokonce zjevují jakoby odnikud. Režie mu dělá bohužel ještě větší potíže a tak většina dramatických scén v jeho podání vypadá jako libovolný výjev ze série Scary Movie a nedokáže vypointovat ani jednoduchý gag (epizodka s hlídačem zoo). (30.11.2007)

Jedna věc mě zaráží a to, jak se tenhle film bere strašně vážně. Vážné pojetí, nehorázně cool efekty a epické bitvy, vyloženě krásná hudba (Jablonsky je génius) a snaha o dojemný závěr. To nic ale nemění na faktu, že po scénáristické stránce je to strašná, ale strašná pičovina. Fakt! Ten kdo psal scénář musel jistojistě ujíždět na houbách. Potěšila mě přítomnost "mimozemšťana" Jasona Behra, který hrál obstojně. Zato Amanda Brooks strašně přehrávala, zejména v emočně vypjatějších scénách. Jako celek to ale byla zábava dost solidní, fantasy bitva o LA se přeci jen tak nevidí. A závěr? Jedno slovo: Mordor! (03.11.2011)

Film se snaží naservírovat nám úžasný příběh o zrození draka, který je však podán s nulovým nadšením. Další hřebík do rakve přidává nesmyslný scénář, kdy např. vojákům z dob starého Japonska stačí na ochranu před kulkami malé štíty; vždy, když dojde k situaci (což bylo asi tak 2x za celý film), že zlý drak má příležitost hlavní hrdinku sežrat, tak akorát řve na celé kolo a překvapivě (sarkasmus) v té chvíli zasáhne cizí síla a hadovi pokazí příležitost; o nějakých pocitech mezi hlavními hrdiny nemůže být řeč, tak se alespoň film snaží pochlubit spoustou výbuchů. Jednu hvězdičku dávám za babičku, která se snažila projít plotem, kterážto mě totálně rozesmála. (25.12.2007)

Letošní trhák a jeden z nejvýdělečnějších korejských filmů je konečně tady. Po akčním Typhoon a pseudomonster dramatu The Host další korejský film s ambicí výdělku v amerických kinech. Tentokrát to Korejci pojali jako koprodukci se vším všudy a pro vyšší pravděpodobnost úspěchu mimo Asii snímek rovnou vybavili většinově americkým hereckým obsazením. A jak je vidět na slušných tržbách (na asijský film) v USA, tato taktika se vyplatila... Objektivně vzato, film není žádná bomba. Historická sekvence z Jižní Koreje 15. století evokuje slušnou korejskou fantasy wu-xiu, jenže po přenesení děje do současného Los Angeles fantastické prvky začnou haprovat. Přerostlá kobra a létavé potvory metající firebally jsou ještě ok, ale dědek připomínající Pinheada a třímající v ruce magický meč, který má na povel armádu těžkooděnců a nafouklých monster vybavených kanóny, to už je trochu moc. Ještěže tu máme ve druhé polovině demolici města a především souboje poletuch a vrtulníků dávají zapomenout na nedokonalé triky. Kvůli PG-13 žádná krev, ale střílí se a vybuchuje hodně uspokojivě. Pomineme-li vyloženě fantasy finále, film nepředvede nic, co bychom neviděli v trailerech. I to mi stačí k relativní spokojenosti. Příběh má D-War podle očekávání slabší a bere se moc vážně, ale jako nenáročné výpravnější béčko je ucházející. (24.09.2007)

Soundtrack Steve Jablonsky: 1. Imoogi ,2. The Legend Awakes ,3. Village Attack ,4. Love Theme ,5. Yeouijoo ,6. General And His Army ,7. Second Life ,8. Destiny ,9. Battle In The Sky ,10. Hypnosis And Flashback ,11. Cafe Attack ,12. Rooftop Showdown ,13. The Altar ,14. Buraki ,15. D-War ,16. Farewell ,17. Arirang (08.06.2011)