Zavraždění Johna Lennona

Čakal som niečo v štýle filmu Bobby, ale bol som sklamaný, lebo som sa dočal len obrovskej nudy. Našťastie je film krátky, ale sledovať cely čas psychicky narušeného človeka a počúvať jeho nezmyselné myšlienky, je dosť namáhavé. Záchranou je Jared Leto v hlavnej úlohe, pribratý na nepoznanie, ktorý svojim presvedčivým výkonom vytiahol tento film aspoň na priemernú úroveň. (04.02.2008)

V tomto prípade som dostala jedlo, aké som si objednala. Film podľa mňa skutočne vierohodne opisuje posledné tri dni vraha pred tým osudným momentom...keď bolo zrazu, bez veľkého dôvodu, hudobné nebo navždy bez jednej hviezdy. Táto téma ma nútila rozmýšľať prečo..prečo sa niektoré veci dejú..Jared Leto opäť nesklamal, perfektný výkon, žasnem nad tou podobou a autentickosťou prevedenia jeho postavy. Four stars :) (28.02.2016)

Taký tichý, na pohľad nevzrušivý, minimalistický film, ktorého intenzita rastie úmerne k vašej ochote a záujmu nazrieť do "atentátnikovej" hlavy. Ak nazriete, máločo vám bude dávať zmysel: nie sme totiž v hlave vášho inštalatéra, ktorý myslí iba na pivo a holé kozy, ale v hlave človeka s duševnou poruchou. Preto sa v nej obdiv až zbožštenie mieša s nenávisťou a opovrhnutím, preto v nej málokedy jedna myšlienka dobehne do cieľa skôr, než jej skrížia cestu tri iné, preto počujeme, že v tom glóbuse niečo nebezpečne tiká. Iba majiteľ podobnej hlavy môže mať v jednom vrecku kabáta Salingerovu knižku a v druhom revolver. Možno to bude znieť zvrátene, ale aj tak si myslím, že v momente, keď Chapman stlačil spúšť, nelomcovala ním nenávisť, ale láska. Zbožštenie je krajnou hranicou citovej škály - a tú neraz nezvládajú ani duševne zdraví jedinci - nieto ešte magor. Predpokladám, že diablik pokušiteľ na pleci mu šepkal do ucha: keď si tú milovanú osobu nemôžeš privlastniť, privlastni si aspoň jej smrť. (01.02.2008)

Heh, ten hlavní hrdina byl opravdu Jared Leto? Vůbec jsem ho nemohl poznat, nevím, jestli tloutl kvůli roli, ale podobný sám sobě tu měl jen hlas. Ten doprovází celým filmem, takové napůl šeptání, v prvním okamžiku ani nevíte, zda mluví muž či žena, ale postupem času se na to dá zvyknout. Jen by takhle nemusel mluvit tolik, přeci jen byly výraznější scény, kdy se na place něco dělo. Tímto stylem mi to celé přišlo dost uspávací, navíc když člověk celou dobu ví, jak vlastně film dopadne. Trochu víc potěšila Lindsay, které to tu dost slušelo (jak to ta holka pořád dělá, to nevím :-) (19.09.2010)

Jared Leto byl furt na scéně. Hrál dobře. Ještě líp byl namaskovanej. Ty tuky nevím, jestli byly namaskovaný, ale jestli ne, tak Leto to očividně zas na premiéru všechno shodil. Akorát nevím, co vedlo tvůrce k tomu, obsadit zrovna ho. Vždyť existuje mnoho herců, kteří nemusí tloustnout, aby pasovali do role. Nebo si chtěl Jared dokázat, že se dokáže pro svou roli úplně změnit? To se mu teda určitě povedlo. Ale mám z toho takovej rozporuplnej pocit. Poslouchat ty Chapmanovy myšlenky bylo dost těžký, ozvlášť slyšet je celej film... a zastřeným hlasem. Nevím, nic moc mi to nedalo, ale zas úplněj šit to nebyl. A taková poznámka na závěr: Johna Lennona hrál Mark Lindsay Chapman - asi ne rodina Marka Grahama Chapmana, ale je to zajímavý... (14.11.2008)