Hrdinové a zbabělci

Kdo zná životní dráhu Roberta Redforda, dobře ví, jak důležitou roli v jeho životě a hodnotovém žebříčku hraje občanská angažovanost a politický aktivismus ve smyslu ochrany lidských práv a nezávislých kritických médií a především sympatie s obyčejnými lidmi z ulice. Redford je jedním z reliktů společenské a tvůrčí atmosféry 70. let. Hrdinové a zbabělci nejsou film válečný ani psychologický, nýbrž výsostně politický. Střídají se v něm více méně rovnoměrně tři lokace - pracovna vlivného senátora, který se snaží zmanipulovat známou novinářku, aby popularizovala vládní plán na rozšíření bojových akcí v Afgánistánu. Druhým místem je pracovna univerzitního profesora, který vede spor se studentem o jeho pasivním přístupu ke studiu a světu kolem něj. Těžiště filmu spočívá právě v těchto scénách, kde se odehrává konflikt myšlenek a postojů. Třetí lokace je situována do velehor vzdáleného Afgánistánu, kde jde o život dvěma vojákům obklíčeným ozbrojenci Talibanu. Tahle část slouží jako dynamická adrenalinová vsuvka do jinak spíše komorního filmu založeného na dialozích. Redford burcuje veřejnost: média se nechala ochočit a mladá generace se stáhla z veřejného života do sféry konzumu a zábavy. Hrdinové a zbabělci jsou dobrý, slušně obsazený a chytrý film, snad jen poněkud předvídatelný a méně výrazný. Celkový dojem: 75 %. (26.01.2013)

Po zhlédnutí snímku mohu konstatovat, že politici jsou svině myslící pouze na sebe, novináři těsně před důchodem by najednou chtěli informovat pravdivě a mladí různobarevní lidé se rozhodnou velká slova o snobismu proměnit v činy (idealistů jsou plné hřbitovy). Je na tom něco překvapivého? Není a to je hlavní problém snímku, který sliboval politické drama v režii Roberta Redforda. Místo toho jsme pouze svědky vykreslení portrétů politika, novinářky, politologa a několika studentů v době vlády "válečného prezidenta" George Dabljú Bushe. Nějak se z toho vytratily emoce a výsledný dojem je nečekaně vlažný. (13.04.2009)

Robert Redford se nám po delší době posadil za kameru, aby zde interpretoval své myšlenky a názory o dnešní politické situaci. A vznikl z toho snímek, ve kterém se opravdu hodně mluví. Film je rozdělen na tři dějové linie. V té první sledujeme rozhovor Meryl Streep s Cruisem. Je opravdu radost sledovat jejich slovní přestřelky a oba hrají výborně ( i když Meryl přece jenom o něco líp). Ještě lepší jsou ale dialogy mezi učitelem s tváří samotného Redforda a jeho studentem. Tahle dějová linie mě asi zaujala ze všech nejvíc. No a potom zde je ještě linie z Afgánistánu, která všechny tyto linie spojuje dohromady. No a dohromady to dává opravdu výborný celek, který i přes to kecání ani na chvilku nenudí. Redford totiž věděl co chtěl natočit a jak to natočit, a podle toho to také vypadá. Vznikl tak film, o kterém asi budu ještě pár dní přemýšlet. (20.04.2008)

Je to natočené tak trochu na sucho. Zdá se mi, že z příběhu příliš trčí, že autoři chtěli především sdělit své úvahy o účelnosti vedení amerických válek, o odpovědnosti politiků, stejně jako odpovědnosti všech Američanů za Svět. Tím vyprávění jako by chvílemi zadrhávalo, když nad příběhem převažují myšlenky, které je do něj zapotřebí nacpat. Ale i tak moc pěkný film. (30.01.2011)

Velmi těžko se mi popisuje, čím mne tento film tak zaujal. Možná svojí přirozeností, zajímavým scénářem, který názorně aplikuje manipulaci s fakty, užívání "správných slov", možná krásným znázorněním rozdílu mezi Lvem a Ovcí, určitě skvělými výkony a zajímavou hudbou. A možná ještě něčím.. nevím.. Každopádně velmi silné a velmi dobré... (02.11.2007)