Barbar Conan

Tak hnusný ksicht, jsem už dlouho neviděl. Z toho hlavního hrdiny mi bylo na zvracení. Zlatý Arnold Schwarzenneger. Celkově herecké obsazení bylo vzato z nějakého Obludária. K tomu nudný příběh, ubohé hollywoodské efekty. Prostě katastrofa. Jak někdo napsal na csfd, máte pocit, že se díváte na "bulharský film"! 20% a už tento film nechci nikdy více spatřit! (05.11.2011)

Vskutku zábavná a brutálne nakrútená jednohubka, ktorá pripomína viac epizódku z nejakého fantasy seriálu ako celovečerný film. To, že sa ujal režisérskeho postu práve sám Nispel je jasné už od úvodných minút, ako hororový režisér si dáva nesmierne záležať na brutálnych scénach, a dokonca aj tam kde nemajú nijaký význam (vyslýchanie mníchov, kde hlavný záporák doslova otrieska hlavu o betón jednému z nich, mladý Conan lačný po krvi ešte predtým ako mu zabili otca - dokonalý nezmysel, rovnako ako keď chlapec, ktorý ešte nikdy nebojoval zabije pol tucta po zuby ozbrojených lovcov). Práve tieto scény mi prídu úplne abstraktné a hoci ide o fantasy, mám pocit, že Nispel okrem akcie nezvládol doslova nič. Taktiež je hlúpe z hľadiska brutality porovnávať s inými historickými filmami (nechcem uraziť Scotta, Petersena alebo Mela Gibsona), kde režiséri chceli divákom ukázať surovosť doby a autenticitu. V tomto filme však akoby všetko to násilie Nispel doslova oslavoval, dejová lína sa prestriháva neustálou akciou, tá je vskutku výborná, či už choreografia a pod. ale na druhej strane to v kontexte pôsobí oveľa fádnejšie. Ostatné aspekty, výprava, efekty celkom slušné, Hybória sa mi páčila, Jason Momoa ako Conan slušný a hlavného záporáka v podobe Stephena Langa ani nemá význam komentovať. Z celkového hľadiska komerčný prepad chápem, toto nie je film pre každého a s pôvodným filmom toto nemá cenu ani zrovnávať. Rovnaký púser ako remake Clash of the Titans. (01.12.2011)

Když si člověk čte rozhovory se Zimmerem a s Batesem (autor hudby k tomuhle filmu), zjistí jednu celkem příznačnou věc - zatímco Zimmer neustále zmiňuje melodii a básní o tom, jak hodiny a hodiny vybrnkává do kláves, než přijde na něco kloudného, Bates se ubírá úplně jinudy a jednoduše ucpe divákovi uši neskutečně uřvaným a přeplácaným (často nelibozvučným) bordelem bez nějaký hloubky – má tam zkrátka spousty bohatý textury a málo, přemálo struktury (motivů a témat). Kde nabízel Poledouris melodii, tam má Bates spíš rytmus postavený na brutálních perkusích a agresivních smyčcích. Možná měl Bates navázat na svůj nechvalný skandál z 300 a opět trochu opisovat, koneckonců sám Poledouris tři stěžejní tracky z původního soudntracku - Anvil of Crom, Riders of Doom a Theology/Civilization - jednoduše oprásknul z Prokofjeva, Orffa a Holsta (přičemž Anvil of Crom si zase dál vypůjčil Goldsmith pro hlavní téma Total Recall). ____ Co se filmu týče, zamlouvala se mi hlavně sofistikovaná narážka na Tenkrát na Západě, kde Bronson nese svého staršího bratra na ramenou a jen marně oddaluje jeho smrt, (-spoiler-) čemuž zde odpovídá syn držící řetěz s víhní a oddalující smrt otce. Na konci se tatáž scéna dočká zopakování, Conan tentokrát na podobném řetězu drží Tamaru. Co je ovšem zajímavé, Khalar Zym na tuto paralelu mezi otcem a Tamarou zcela explicitně diváka upozorní. Spíše než Khalar Zym tak mluví scenáristé, kteří skrze hlavního padoucha upozorňují na určitou vynalézavost svého scénáře, neboť i to nejhorší filmové dílo je komplexním celkem, kde může kdejaká nuance divákovi snadno uniknout, takže scénáristům nezbývá než na to občas přímo upozornit. Někdy se takového upozornění nedostává divákům, ale i postavě: například Fonda pochopí celou situaci teprve tehdy, když mu Bronson vloží v závěru harmoniku do úst. ____ Ačkoliv je nový Conan zjevně cosi dlužen svému předchůdci, zajímavý rozpor mezi Conanem a náboženstvím zůstal zachován. Conan opět spoléhá zejména sám na sebe a sekta se svým náboženstvím tvoří vůči jeho individualismu jakýsi protipól. Platilo to hlavně v původním filmu, kde Arnold tvrdil, že se ke Cromovi moc nemodlí, protože stejně neposlouchá, ale ozývá se to i zde. Conanovým krédem je přesvědčení, že náboženství by mělo mít i nějaký hmatatelný přínos a že jinak koneckonců není tak nepostradatelné a nedotknutelné. Tímto podezřením vůči náboženství a neustálou tendencí snímat otrokům okovy připomíná Conan proletáře par excellence. Udivuje mě, že nikdo z velkých levicových dramatiků nebo romanopisců – Olbracht, Majerová, Trockij, Odets – si v tom nenašel své téma. ____ Nemá někdo z vás náhodou číslo na Rachel Nichols? (20.08.2011)

My ženy si sundáváme kalhotky a jdeme stát frontu na Conana, hoši, nezáviďte tak:).//// A teď vážně. Epicky povrchní, blockbustorově tupá, excesivně brutální, eroticky upjatá (!), střihově dynamická, avšak chaotická, kostýmově atraktivní, hudebně řízná a zábavná fantasy s šílenostmi (porod po barbarsku), vášnivým fetišem na čepele, scénou v lese s jedinečně napínavě-surovou atmosférou. Momoa se na barbara hodí perfektně (hlas, vzezření) a neříkám to kvůli jeho zadku a ani těm černým linkám pod očima, ty už jsou ostatně jeho trademarkem. [Kino, 3D v originále]. (18.08.2011)

Tak aby bylo od počátku jasno, zálibně Conanuji od útlého věku. Již jako náctiletý jsem vždy toužil mít dlouhý a těžký meč, kterým bych se dokázal mistrně ohánět a dlouhodobým taháním za ten, kterým jsem disponoval a léty odříkání na cvičišti, jsem si svůj sen splnil. Vlastním vše, co kdy bylo o Conanování napsáno a jsem v odborných kruzích považován za experta. Bytostně nesnáším ty, kteří se na nás, Conanisty, dívají přes prsty, nebo takové, kteří mají dokonce tu drzost otírat se mi o mého milovaného Roberta Ervína. Ti si vyslouží tak maximálně výron mé upřímné nenávisti a nekonečné pohrdání. Bylo přece již mnohokráte vědecky prokázáno, že Conanie je zdravá a rozvíjí fantazii! Dovedete si jistě představit mé zděšení, když jsem se dozvěděl, že ho při nejnovějším počinu bere do ruky nějaký podivný nácek, který dosud pocákal co mohl, můj cimmerský idol má ztvárnit nějaký Momoa z Waikiki, co se tak tak vešel do tolerance povolené pigmentace, a sžíravá skepse svírala mé slabiny. Naštěstí se toho Herr Nispel zhostil se ctí a vše dopadlo nad očekávání dobře. Hutné, krvavé, temné, Conan typově skvělý, a já jsem tak schopen odpustit i těch pár maličkostí, jako to, že Cimmerie připomínala Hobitín, některé triky vypadaly jako z dílny Karla Zemana a zbytečně protahovaný konec trochu laškoval s mými hemoroidy. Téměř dokonalý zážitek mi zkurvil pouze Cinestar. Za ty prachy přece nemůžu chtít řádně klimatizovaný sál, tak jsem se při tom Conanování potil, až se mi mlžily brýle. Možná, že jim ale křivdím a byl jsem přítomen prvnímu 4D spektáklu v ČR! Vedro tam bylo jako ve Stygii a ta partička otyloňů v řadě přede mnou smrděla jako Zamorské kobky. (23.08.2011)