Soukromá válka pana Wilsona

Toulky s Charliem po Kongresu, ložnicích a Afghánistánu jsem absolvovala se všemi diváckými výhodami: vášnivé studium amerického politického systému, fanoušek hereckého režiséra mrazivých divadelních filmů Mikea Nicholse, obdivovatel sofistikovaného konverzačního humoru génia Aarona Sorkina. A zvědavost by mě hnala na Charlie Wilson´s War i v případě, že by to režíroval Pepík Smithů z Horní Dolní na motivy nejprodávanějšího leporela ve Walmartu. Už coby dítě školou povinné mě trápilo, zda Tom Hanks a Julia Roberts jsou chemicky kompatibilní prvky. Jsou. Ale zato motor vážného dramatu s komediálními prvky zadrhává. Zatímco v úsměvné rovině se koutky stáčí tím správným směrem (PSH rulez), lehkosti scénáře podkopává nohy režijní naléhavost a důraz na vydatné herectví. Průměrné drama, osobitá humoreska. Pro znalce povrchní, pro laiky rozbředlé. Zlatá střední cesta někdy vede po pekla, pánové. Ale upřímně: já vás tam budu následovat. Ráda. Připíjím na druhý texaský okrsek. 75% (23.02.2008)

První polovina je špičková, skvěle jsem se bavil, užíval si herců a celkově povedené satiry a černého humoru! Jenže pak už to začalo být takové nijaké, z Wilsona byl těžkej hrdina, Rusáci přehnaní svině a Afghánci zase moc velký chudinky! A nelíbil se mi konec, opět mi přišlo, že to chtěli mít rychle hotový! Hlavní trojice skvělá, nejlepší Hoffman, geniální scéna, kdy se Hanks a Hoffmanem poprvé setkají! 8/10 (29.06.2008)

Ještě jednu lajnu a jdu hlasovat aneb Kterak Američané neberou politiku na lehkou váhu. Aarona Sorkina řadím zásluhou Studia 60 k nejschopnějším scénáristům dneška a je to jeho vyšperkovaná hra se slovy a jejich mocí, nikoliv Nicholsova režie, kdo zde hraje první housle. Bráno z opačného konce, nedovedu si pro tuto prudce konverzační látku představit vhodnějšího režiséra. Nichols umí každý rozhovor pojat jako povídku s nečekanou pointou (např. první setkání Wilsona a Gusta). Ví, kdy zabrat kterou tvář, aby to ve výsledku vzbudilo smích. Ten budí také pár nešikovaných náběhů na akční scény, během nichž alespoň dáte na chvíli odpočinout svým uším, v případě titulků spíše očím. Na zevrubnější představování postav skrze nějaké flashbacky a traumata z dětství nezbývá (nepočítáme-li příhodu a panu Hazardovi) prostor. Chcete-li lépe poznat nejhanebnějšího amerického národního hrdinu, přečtěte si nějaký životopis, tahle břitká satira pojímá věci v obecnějším měřítku. Všechno závisí na lidech. Na lidech, kteří vítězí jenom pro pocit vítězství. Na lidech, se kterými se snadno manipuluje, ale těžko vyjednává. Celá záležitost vypadá jednoduše, dokud nezačnete řešit jednotlivé morální aspekty. Archaismus „morální“ ovšem není na místě. Nejlépe to pochopil cynický agent CIA bručounského typu a řeckého původu Gust Avrakatos, jehož ztvárněním, vyčuhujícím nad rámec přihrávače vtipů, potvrdil Philip Seymour Hoffman svou pozici nevyzpytatelného, přesto pokaždé skvělého herce. Podobných soukromých válek jiných pánů Wilsonů, kteří umí říct „ano“, když je třeba, svět vede a povede spousta a třebaže v nich jde o celkem vážné záležitosti, potěší, jakou srandu si z nich dokáže udělat hrstka inteligentních lidí v Hollywoodu. (Black Box.) 80% (08.02.2008)

Několik efektivních odkazů na prapodivné fungování vládního systému USA a značný počet pálivých dialogů, které se však ztratí v přehršli pochybných odkazů a nefungujícím feelingu osmdesátých let. Je to docela škoda, protože kongresman Tom Hanks a jeho "první dáma" Julia Roberts si role náležitě užívají. O autentických záběrech akčních scén sestřelování, které střihači a kameramani kombinují s vizuálními efekty (zřejmě aby se ušetřilo) se nemá cenu příliš zmiňovat. Na tom film nestojí ani náhodou. Avšak ani klíčové věci, na kterých by měl film fungovat nejdou úplně tak na sto procent a občas se tak stává celek povážlivě vratkým. I přes relativně dlouhou stopáž mne spoustu scén nebavilo a některé byly přes všechnu snahu herců vyloženě studené a odtažité. (01.02.2009)

Rambo 3: Behind the curtain… Nicholsova neškodná satira vyžaduje jistou znalost politické situace 80.let, jinak v ní budete plavat jak sjetá prostitutka v bazénu kongresmana. Rozhodně jí nelze upřít pár konverzačních perel probleskujících pod hladinou stojatých vod mainstreamu, výborného P.S.Hoffmana, jenž je v těchto partech zcela neomylný a taky pravdivou myšlenku, že konat ušlechtilost je v politice většinou jen záminka k dosažení osobního prospěchu. A co se týká raketového kompletu Stinger, který dostal Charlie Wilson darem od mudžahedínů - tak alespoň u tohoto konkrétního si teď mohou být Američané jistí, že neposlouží k sestřelení jejich vrtulníku.. (16.01.2012)