Už jsme doma?

A mě to takhle skoro po ránu docela sedlo. Ice Cube nějaký ten talent prodal a John C. McGilnley mě svýma, neustále se měnícíma, polohama docela bavil. Zejména proměna z nekompromisního úředníka v chápajícího dělníka mě rozesmála. No konec byl samozřejmě klasicky přeslazenej, ale s tím se dalo tak nějak počítat a mě to nijak netrápilo. Jindy by to možná bylo za míň, ale dneska za pěknejch 60%. (01.09.2013)

Typická americká komedie jedoucí podle stejné šablony jako tisíce jiných, které za posledních dvacet let v americe vznikly. Natočit kvalitní komedii je prostě mnohem těžší než se může na první pohled zdát a vždy se objeví tak dvě tři za celé desetiletí, které stojí za zapamatování. Tato k nim nepatří a myslím, že ani podobné ambice neměla. Z každého polička filmu je jasné, že šlo jen o to, co nejlevněji a bez rizika vydělat pár babek. Zasmál jsem se jednou a už ani netuším čemu. Taková komedie může být klasifikována max. jednou hvězdičkou. Dle mého je už to až tak neoriginální a předvídatelné, že ani tu hvězdu nedám. (11.06.2011)

Ďalšia z tuctových béčkových amerických komédií. Ale patrí to do filmov, pri ktorých ked sa do nich zapozeráte, tak sa aj trošku zabavíte. Jedným z hlavných mínusov sú postavy, ktoré sú strašne nesympatické. Aby som bol konkrétny, tak sa jedná o tlstého černocha, ktorý je zo všetkých najmúdrejší, najšikovnejší a najprefíkanejší, teda aspoň si to o sebe myslí. Ďalším nesympaťákom je vždy usmievavý realitný agent, elektrikár, opravár, policajt a schizofrenik Chuck. Najradšej by som mu dal po hube, aby mu vypadali všetky zuby, ale to svedčí o tom, že herec ho zahral dobre. Napriek tomu, že takéto filmy musia mať happy ends, prišiel mi záver filmu trocha nelogický. Dal som tomu 3 hviezdičky, i ked by som pol hviezdičky ubral. (26.02.2011)

Hodně volné pokračová, které nikam nevede, je stejně zakopané jako předchozí díl. Ice Cube zase nic moc. Tentokrát je zde největší vysírka John C. McGinley - tentokrát ani není zábavný jako ve většině svých rolí. nebýt některých celkem dobrých věcí, sice nevým kterých, ale i tak, byla by to naprostá sr__ka. (08.02.2008)

„Jeseter chutí ako kura. Ale rybacie.“ V roku 2005 Ice Cube produkoval a hral v rodinnej road movie komédii Už sme tam?. Stelesnil v nej muža s parádnym novým autom, ktorý sa zamiluje do ženy a aby stúpol v jej očiach, rozhodne sa do vzdialeného bodu na svojom aute odviezť jej dve nepodarené deti. A to napriek tomu, že deti z duše a úprimne nenávidí. Nebolo to príliš vtipné. O dva roky Cube priniesol, znova ako herec a producent, pokračovanie. Z lásky sa stala manželka, z cudzích otravných detí vlastné otravné deti... a dvojičky sú na ceste. Nečudo, že je všetkým v byte tesno. Presťahujú sa teda do rozprávkového domu na vidieku, ktorý im dohodí šialený realitný maklér (John C. McGinley). Po odkúpení domu sa ale začnú kopiť problémy. A to je pointa filmu: každých 10 minút sa objaví nový problém (elektrika, termity, medvedík čistotný, hnilé steny, voda). Do toho nudné kecy o rodinných hodnotách, hrdina sa prestáva ovládať, pôrod sa blíži a situáciu komplikuje realitný maklér, ktorý je v malom meste tiež nekompromisným zástupcom toho i onoho, pričom je zrejme duševne ťažko chorý, pretože pri výkone jednotlivých funkcií sa mu mení hlas a osobnosť. A to sa dá povedať o celom filme – nie je vtipný. Aj najlepšie gagy sú hodné maximálne jedného pousmiatia (pravdepodobne z minula sa vracajúca šialená srna, Havajčania, pukavé rodenie gubiek). (28.05.2011)