Ponyo z útesu nad mořem

Ponyo je animáč spíš pro hodně malé děti. Je spíš o atmosféře, má takovýten příjemný japonský styl. Všechno je takové malebné, milé a má to i hezkou hudbu, ale upřímně řečeno to byla pro mě často slušná zívačka. Příběh to nemá kdovíjaký, nakonec se z toho vyklube variace na Malou mořskou vílu... která je ale vzhledem k nízkému věku protagonistů docela ujetá. Ve filmu nijak nefunguje drama, protože ani nemá pořádné záporné postavy. Je to spíš hezky udělaný film o tom, jak si děti hrají. (5/10) (06.02.2021)

Při hodnocení jsem se nedovedl rozhodnout, jestli 4 nebo 5*, rozhodla to za mě má dvanáctiletá dcera. Jednodušší Miyazaki a současně film pro děti. Naše dvouapůlletá prťata to viděla dnes večer podruhé, přičemž vydržela až do konce a závěrečnou píseň v traileru by si mohla pouštět stále dokolečka. Přestože mě to nevzalo tak, jako cokoli jiného od Miyazakiho (vím, co hovořím, v tuto chvíli mám úplně všechny jeho filmy), je to výborné a opakovaně koukatelné. Místy značně magické. ■ Sosukeho matka mi připadala jako dospělá Kiky. ■ A jak správně poznamenala má dcera, jediný Miyazakiho film, ve kterém se nelétá. 85% (14.10.2010)

Píše se rok 2008. Temný Rytíř bez problémů válcuje svoji konkurenci ve všech státech světa. Když najednou se stane něco, s čím producenti absolutně nepočítali, ohromný propadák v japonských kinech... čím by to tak mohlo být? Ponyo je ta správná odpověď. Stavět se proti novému filmu zbožňovaného režiséra prostě nebyl dobrý nápad. Miyazaki tentokrát zvolil jeden z civilnějších fantasy příběhů, což asi nebude po vůli milovníkům Mononoke-Hime, nebo Naushiky. Ale kdo se s radostí podvolí návratu do desíti let, bude unešen. Sice schází nějaký rozvitý ústřední děj, ale to Miazakimu nebrání pohrávat si s emocemi diváka, jak mu je libo. Stále nechápu, jak se mu daří, tak jednoduše ve mě probouzet radost, dojetí, obavy a úsměv, který mi div nepotrhá tváře. V porovnání s jeho předchozími filmy bych měl za sebe hodnocení trochu snížit, ale když je přejdu a vzpomenu si jak dlouho mi zůstal po filmu dojatý úsměv, tak nemůžu bodovat jinak. (20.05.2009)

Skôr na menšie publikum mierené dielko, ako by som vopred očakával. Mijazaki sa trochu opakuje, čo mi zase tak nevadí, jediný problém je tá všadeprítomná roztomilosť a melodramatickosť. Mierne som tápal aj v rozpracovanom fikčnom svete a jeho fyzikálnych zákonitostiach. Trochu som mal pocit, že sledujem druhú časť väčšej série a nevidel som prvú, expozičnú časť. Rodinné hodnoty sú univerzálne a aj tá infantilita pôsobí detsky úprimne a vkusne, takže dilema v hodnotení, 70% a tsunami na mňa. (02.07.2017)

Príbeh o rybke, ktorá chcela byť človekom. To je asi tak všetko, čo k tomu môžem povedať. Buď mi niečo podstatné uniká (nie, ekologický podtext to nebude, ale že by ma takto podaný dojal povedať nemôžem) alebo si dal Miyazaki totálny time-out. Alebo som sa v ňom mýlil a Mononoke je ojedinelý zázrak? Uvidíme, čo nám dá jeho prvotina Naušika... (27.08.2011)