Kdo zabil elektromobil?

Typický příklad aktivistického dokumentu, který se opírá o propracované konspirační teorie. Ty mají ve vysoce individualistické americké společnosti tradičně nedůvěřující centrální vládě a vzdáleným institucím své významné místo. Česká spisovatelka Iva Pekárková ve své knížce 6 miliard Amerik tomuhle tématu věnuje celou kapitolu. Film tvrdí, že nebýt konspiračního spiknutí ze strany amerických automobilek a především General Motors, mohla dnes významná část amerických automobilů být poháněna elektřinou. Je to samozřejmě nesmysl, který správně vystihl už uživatel mortak. Pokud chcete zavést novou technologii, musíte překonat obrovské množství překážek, mohutně investovat a taky výrazně riskovat, protože kdykoliv může někdo jiný přijít s jiným technickým řešením a obchodním modelem, které vás převálcuje. A to všechno nestačí, vaše technologie musí být k použití zralá. V Evropě máme příklad masivního využití fotovoltaických elektráren, které se udržují díky obrovským dotacím a politickému zvýhodnění. Kdyby se měl spotřebitel rozhodovat sám na základě nabídky a poptávky, trh s elektřinou ze slunečních elektráren se zhroutí ze dne na den. Díky státním dotacím to zdánlivě nebolí a to, že Evropa ztrácí konkurenceschopnost oproti zbytku světa, který zjevně stejné ideály nesdílí, si dokáže spočítat jen málokdo. Americké automobilky nebyly na novou technologickou revoluci připravené a v 90. letech nebyly ani obecně v dobré kondici, protože neodhadly nástup úsporných vozů a převálcovala je do značné míry asijská konkurence. Kdyby technologie elektromobilů byla zralá k využití, mohl ji ve světě uvést v platnost kdokoliv jiný a získat tak proti americkým výrobcům konkurenční výhodu. Zralá ale nebyla, protože drtivá většina spotřebitelů se rozhoduje prakticky a nebude si kupovat výrazně dražší vůz s podstatně omezenějšími vlastnostmi. Jsem zaměstnancem firmy, která se snaží elektromobilitu uvést v realitu v ČR, tak vím, o čem mluvím. Tenhle dokument prodává po vzoru ekoaktivismu místo argumentů emoce a roztlemené tváře amerických celebrit. Celkový dojem: 40 % za jinak vysoce profesionální dílko. (30.12.2012)

Tak tomuto hovorím široko tému popularizujúci dokument, určený verejnosti bez vyhnutiu sa veľmi účinnému zaškatulkovaniu do kategórie vykonštruovaných konšpirácii, ktoré potom potopiť vo vlnách spochybňovania kredibility je hračkou pre kohokoľvek. Z obrovského množstva nových informácii pre človeka- úplného laika na túto tému, dokázali tvorcovia poskladať nádherne usporiadanú mozaiku, ktorá poskytuje pohľad zo strany aktivistu na tému, ktorej venuje všetok svoj voľný čas. Tak prečo ho nevypočuť, keď už je do nás hustená dennodenne druhá strana mince? Zároveň ma podobné dokumenty napĺňajú pocitom optimizmu, keď vidím teoretické princípy fungovania občianskej spoločnosti zavádzané do praxe s toľko energiou a zmyslom pre zodpovednosť ako občana. (22.10.2008)

Who Killed the Electric Car? sice není tak úderný jako dokumenty Michaela Moorea, vážnost jeho sdělení je však stejně důležitá, ne-li ještě důležitější. Rád si vždy u podobných dokumentů udělám vlastní pohled na věc, tady snad ale vlastní pohled neexistuje. Je nad slunce jasnější jak naftařské nadnárodní společnosti a srabácké automobilky prakticky zamezily pomalý přesun z ovzduší znečišťující technologie na technologii ekologičtější. Do dnes už jsme naší planetu mohli nechat alespoň trochu vydechnout, leč zatím se nám to nepodařilo. (29.07.2010)

S ropnými a automobilovými koncerny na věčné časy a nikdy jinak! Je skutečně škoda, že někdo zabil elektromobil. Ještě větší škoda je ale v tom, že "někdo" zabil a pravidelně zabíjí ještě mnohem šetrnější energie, které se zkrátka nehodí do této doby, proto jsou patenty na ně skupovány a účelově likvidovány. Jakmile ale bude poslední kapka ropy rozprodána, nyní bankrotující sráči z GM budou první, kteří vytáhnou "revoluční" technologii na spalování sraček ze septiku, za což dostanou Nobelovu cenu za ekologii. Dokument vypovídající hlavně o současném stavu světa, kdy tempo udávají nadnárodní korporace jimž jdou politici ochotně na ruku. Běžní lidé, jejich názory a práva? To jsou jen nepotřebné hovna, kterým zavřeme huby novou cool reklamou na Hummera. Kdy už konečně tyhle sráče někdo nabodne na vidle a pochopí, že chodit s transparentama před mrakodrapem a vyřvávání hesel je úplně k hovnu? 80% (21.10.2012)

Problematika, na ktorú je tento dokument zaostrený, vychádza z dlhej rady filmov o životnom prostredí, ktoré v posledných rokoch zamorili trh s dokumentárnymi filmami. Som rád, že takéto filmy vznikajú, i keď mnohokrát ide vlastne len o hádzanie hrachu o stenu bez nejakej spätnej väzby, čo musí priznať každý. Jedovaté plyny z áut sú najväčšou hrozbou znečistenia ovzdušia, ktorá zahajuje nekonečnú reťaz ďalších dopadov, medzi ktorými je globálne otepľovanie a tak ďalej. Postoj vlád a všetkých kompetentných na tieto problémy (v prípade elektrických alternatív v automobilovom priemysle ide najmä o automobilky samotné a v neposlednom ráde aj o zákazníkov) mi pripomína obéznych ľudí, ktorí síce vedia čo im môže spôsobiť ďalšie prežieranie, no aj napriek tomu prídu na obed do fast foodu a zaradia si veľké hamburger menu s extra porciou tatárskej omáčky a dvojitou colou. Tento dokument má všetko, čo má správny dokument mať. Pohľad na vec z viacerých strán a uhlov, zaujímavosti, grafy, štúdie, historické fakty ale aj množstvo nepotvrdených špekulácií, čo je dnes v dokumentoch už bežným javom. Úsudok si však už musí spraviť každý divák sám a je smutné, že väčšina ľudí sa k týmto filmom ani nedostane. Na strednej škole by mali byť povinné aspoň dva podobné filmy ročne. Každopádne, chrobáka v hlave mám aj po týždni od zhliadnutia a dnes som bol v Toyote obzrieť nový Prius. 85%. (01.02.2010)