Záviš a Kunhuta

Kunhuta je po nemecky a maďarsky Kunigunda a tým jej meno určite charakteristickejšie. Viac sa totiž približuje k Zemanovmu slovu kunda, ktorou tak dobre vládla. Bola to kráľovná, ktorá Přemyslovi Otakarovi II. priviedla na svet šesť detí, o ktorej chýrečnej kráse sa niesli chýry až za hranice Českého kráľovstva a ktorá z rozmaru nechala priviesť do Prahy levy. No a mala aférku tu so Závišom, o čom je táto historická inscenácia, často založená skôr na fantázii, ako na priamych faktoch. Ale to je na histórii krásne. Máme tak málo informácií, že si môžeme vymýšľať. Veď napríklad Kunhuta mala v čase tohto príbehu cez 33 rokov, no Milena Dvorskej tu ťahalo už na zrelých päťdesiat. (15.08.2019)

Kamarádka inscenaci vypnula v okamžiku, kdy "zrádce" Záviš přijíždí do Hradce za Kunhutou a Kunhutu brání Mikuláš... Já ji viděla už podruhé a kupodivu jsem v obou případech vydržela až do konce, ačkoli tahle mýlka zdaleka nebyla jediná neboť příběh byl plný klišé, které se předávají po léta (či dokonce po staletí). Celkový dojem, kolísá někde mezi dvěma a třemi hvězdičkami. Napoprvé jsem si zas až tolika chyb nevšimla, napodruhé už ano. Ať už se jedná o tzv. Závišův kříž, který se zde klidně jihočeskému velmoži houpe na krku, ačkoli jde o kříž ostatkový a pocházel z Uher a právě od Kunhuty; přes Závišův pokus o dvojí zradu až po Mikulášův pobyt na Hradci Opavském, ačkoli byl tou dobou v uherském zajetí. Navíc to místy vypadalo, jako by se autor předlohy a scénarista Oldřich Daněk nechal inspirovat spíše příběhem Richenzy (Rejčky) a Jindřicha z Lipé, neboť zde byl Záviš ženat a bavili se tam o stříbře z Hory Kutné... Kladně hodnotím zejména dialogy (jak už tady rovněž někdo píše), občas byly i vtipné, a také to, že samotná hra vyzněla kladně pro Záviše. Kdybych ji viděla, aniž bych toho o něm mnoho věděla, nabyla bych dojmu, že to přes všechny své chyby byl slušnej chlap. A to je přesně to, co bych chtěla, aby se lidé dozvěděli a z takových historických her si odnesli, protože taková je skutečnost, aspoň dle mých (domnívám se, že dostatečných) znalostí o něm, byť jistí romanopisci, historičtí popularizátoři, ale i kronikáři a skuteční historikové, se ji snažili zamlžit. Hodnocení u mě však snižuje také obsazení. Zejména představitel hlavní mužské role mě při prvním zhlédnutí doslova iritoval. Kanyza podle mě na obsazení do téhle role nemá na ni ani obličej ani nic jinýho a navíc mě nudil již jako výše zmiňovaný Jindřich z Lipé (v Královském gambitu). Ale to je věc osobního vkusu, někomu se naopak líbit mohl, já si prostě Záviše představuji jinak, třeba takový Luťanský by se tam i vzhledem i věkem hodil mnohem více. Události, které se točily kolem Moravského Pole byly sice hlouposti, ale nikoli z důvodu, že by si je autor vycucal z prstu, ale proto, že vycházel z kronik třč. Dalimila, Březanových a Matyáše Neuenburského, v nichž se ohledně MP nacházejí romantické i méně romantické dezinformace... I přes všechnu svou kritiku a hodnocení jsem ale vděčná, že něco takového vůbec vzniklo a musím konstatovat, že Mileně Dvorské to tam moc slušelo a Vladimíru Kratinovi jako Mikuláši (který tam sice neměl co dělat, protože, jak už jsem uvedla, byl tou dobou v zajetí v Uhrách) samozřejmě taky... (23.09.2011)

Na tři hvězdy tenhle filmík donesou především dialogy, protože jinak kromě kostýmů opravdu nemá moc co jiného nabídnout. Herci jsou dobří, i když všichni asi tak o deset let starší, než byly v dané době jejich historické předobrazy. Osobně mě nejvíc potěšil Petr Pelzer, který si roli charismatického a moudrého, ale i trochu arogantního krále vyloženě užil ("Ale proč ty jsi zoufalý?"-"Tři roky jsem sloužil Rudolfu Habsburkovi." - "A to je všechno? No, vlastně je to docela dobrá odpověď."). Pochválila bych rovněž chytré skloubení historie a prvků z legend. I když třeba rozhovor POII s Falkenštejnem je téměř jistě folklórní legenda, tady působí vlastně docela logicky. Poněkud divně působí utnutí příběhu v okamžiku, kdy se Kunhuta se Závišem sblíží, protože k jeho dovyprávění by stačila necelá půlhodina. Škoda, tahle pokleslá romance tu byla pro televizní obrazovky zpracovaná poprvé a obávám se, že i naposledy. (30.05.2010)

Komorní záležitost kolem událostí bitvy na Moravském poli, kde zahynul Přemysl Otakar II. zrazený Závišem z Falkenštejna, který v noci před bitvou přijel prosit za Vítkovce a nabídl králi svou pomoc proti Rudolfovi Habsburskému a celé německé říši. Doba, kdy Braniboři ovládli na čas celou zemi "a zle se vedlo lidem v Čechách za dob braniborského moru". Ke shlédnutí ZDE: https://www.youtube.com/watch?v=Kme2k6Laqxk (25.06.2018)

Tak jistě, Daněk je velmi poznatelný v dialozích, což zaručuje půl úspěchu hned. Herci hrají uvěřitelně, kamera se také snaží, hudba dobře podtrhuje atmosféru... kdyby to jen celé nekazila televizní lajdáckost vůči výpravě a nevýrazná réžie. Nejvíc mne iritoval ten neomítnutý sklep (nepřekonatelné klišé, jak si tvůrci představují středověk), coby komnata královny, korunka ze zašlé mosazi z divadelní rekvizitárny na hlavě Přemysla i Kunhuty, pohozená tam z nějaké pohádky a skupina historického šermu SSM z Přerovských strojíren a dalo by se pokračovat až k Závišovu kříži. Škoda, ale nepoměrně lepší než Steklého paskvil Hra o královnu. (25.07.2016)