Krásný čas

Po pravdě, tento film mám jakýmsi způsobem neustále v sobě. Neberu v potaz ani to, že Karla Rodena opravdu uznávám a mám ho ráda, ale samotný děj mě okouzlil. Mám ráda takový typ filmů, který vás dokáže uzemnit. Já na tento film po zkončení ještě pět minut koukám a nemám slov. I když to má v jistém smyslu neuzavřený konec a děj byl vcelku jednotvárný. I když se ve filmu nestane nic převratného, mám ho ráda. A díky tomu si vlastně můžu i říct, že mám pořád ještě s tátou dobrej vztah. :) (13.01.2008)

Táto čas rozhodne prevyšuje predošlý príbeh z roku 1989. Rovnako ako hrdinka dozrel aj scenár a napriek mnohým zjednodušeniam a určitej dávke naivity, ktorá robí z jednotlivých postáv príliš ploché osoby, ktorým chýba ľudský rozmer sa na to dívalo celkom dobre. Mohlo to však byť omnoho lepšie - toto je tak na tri +. (20.11.2006)

Režijně mnohem sevřenější než Můj otec a ostatní muži. Sedláčková jakoby znovu nabyla dočasně ztracené režisérské zručnosti, předvádí několik moc pěkných nápadů a rozhodně nenudí. Co však (zvlášť v posledních minutách) nudí velice je scénář – sice se nesnaží řešit žádná velká témata, ale ty malé milostné hry a hříčky působí již tak omšele a nenápaditě, že vám asi brzy dojde, kam bude příběh směřovat – rozhodně ne do nějak závratných výšin. Také jsem úplně nepochopil, co se událo od Renatina návratu na konci Mého otce – proč se teď vracela, jakoby poprvé a kdy se celý film vlastně odehrával? V roce 1994? V roce 1999? V současnosti? Opět skvělí jsou herci – zvlášť Táňa Vilhelmová a ve své malé roličce také Ivan Trojan, jen do role českého šlechtice mi moc neseděl „humpolácký“ Roden (sorry, Karle). 75% (20.11.2006)

...aneb jak to dopadá, když se film podobá skutečnému životu. Žádná velká bžunda. Nicméně o hodnověrnosti a uvěřitelnosti nemá smysl polemizovat - takhle to prostě může fungovat - ani černá, ani bílá - hodně odstínů šedé, jen sem tam nějaká pastelová - jde jen o to, jak rychle ztratí jas. Tenhle díl se mi líbil moc. Nebýt typických neduhů filmu točenýho pro televizi (mluvím zejména o kameře), hodnotil bych i lépe. (14.02.2018)

Naivita Sedláčkové pokračuje. Tento filmeček je sice blíž předchozímu dílu Můj otec a ostatní muži, ale ty příhody a návaznosti na předchozí události jsou vysloveně k smíchu. Roden hrající šlechtice je taky kapitola sama pro sebe. A kdeže se vlastně vzala ta profi odbornice na Francii, když jsme minule opouštěli děvčátko, které teprve získalo azyl 17. listopadu 1989? Ani raději nebudu řešit nelogiku rozbití vztahu s kamarádkou, která ještě za studií a v Paříži tvořila pevný bod v Renatině životě a posléze stačilo, aby se nepohodly v otázce chlapů a pohádky byl konec navždy. (02.05.2020)