Studentka

"V osum večeře, v deset u něho, o půlnoci doma, zopáknu si Moliéra a Zolu a ve dvě jdu spát.." Tak nejen skvělé dialogy Daniele Thompson, ale zejména přirozené herecké výkony Sophie Marceau a Vincenta Lindona, kterým to prostě věříte od začátku do konce, dělají ze STUDENTKY jednu z nejkrásnějších milostných romancí filmového plátna 80. let. (23.06.2010)

Francouzský film z 80. let, celkem triviální, předvídatelný, až naivní děj. Zápletka je opravdu téměř nijaká a vyplnit tím 103 minut by nešlo, pokud by je ovšem vesměs nevyplňovala půvabná a temperamentní Sophie Marceau, která je asi hlavním tahákem i obsahem filmu. A jenom kvůli ní to stojí za vidění. Přihrává jí Vincent Lindon, u něhož jsem si dlouho nemohl ujasnit, zda mě rozčiluje, nebo baví. On to má tak opravdu na hraně, chvílemi působí jak postava z němé grotesky, trochu jako Laurel. Další zajímavý moment je zachycení reálií 80. let. Oblečení, auta, muzika ... bylo to asi to esteticky nejhorší z 20. století, jestli ne z celého milénia, ale je zajímavé se na to takhle s odstupem mrknout a trochu se tím pohledem a poslechem potrápit. O půvabu a šarmu Sophie Marceau svědčí i to, že i těch příšerných hadrech a střevících dokáže vypadat půvabně. A další věc která mě na tom baví je nahlédnutí do drobných reálií života ve Francii a v Paříži. Když koukám na český film reálie jsou většinou všední, známé. V anglosaské produkci je to obdobné. Je to tak časté a obvyklé, že to je samozřejmé. Ale Francie, to je jiná planeta! Něčím je to hodně blízké i naší socialistické minulosti. Takové to lopocení, pachtění, formálnost, byrokratičnost a škrobenost profesorů a činovníků, maličké byty, lpění na formálních zkouškách, které jsou strašně těžké, ale zároveň vlastně samoúčelné a k ničemu převratnému nevedou, drobné kverulanství a opozičnictví, absence patosu. Zároveň ale vysoké kulturní povědomí, zapálenost pro nejrůznější společensko - politická témata a samozřejmě vždy důležité a vynikající jídlo a pití. No prostě nahlédnout do Francie je vždycky zajímavé a tenhle film toho, možná úplně neúmyslně, nabízí v tomto ohledu hodně. Celkově jsem byl já osobně s filmem hodně spokojený, užil jsem si to, ale z objektivního hlediska je to maximálně průměrný snímek. (03.11.2010)

Když podle Prototypu byli Beatles lavinou, ve Francii válcoval parkety Vincent Lindon se svým keyboardem. Nedaří se hloubky, ale výšky ujdou. Alespoň tedy pokud jde o snahu vykreslit nějaký vztah a ten náležitě zdramatizovat. Osmdesátá v Paříži, vlaky o kterých se nám mohlo jenom zdát, a přepracovaná budoucí absolventka státní zkoušky s francouzské klasické literatury, která se musí líbit každýmu chlapovi. Sophie se nestyděla a protože ve Studentce byla ještě mladá, je na co koukat. I když ta romantika se tentokrát taková zvláštně kousavá a ubrečený konec nebrat. (31.03.2013)

Pokud se chcete dívat na film jen kvůli hlavním hercům, tak je to koukatelné. Pokud od filmu očekáváte něco víc než jen romantické plky, tak to ani nestahujte ani nevyhledávejte, protože vás odradí úvod, který je jak z videoklipu Wham! Last chrismas - totálně trapný. Nechápu, proč by se nemohli hlavní hrdinové setkat jinak. Stejně jako závěr: namísto aby se po zkoušce na sebe vrhli jako ve Flashdance, tak Valentýna odkvačí s kamarády a pak si uvědomí, že jí jaksi někdo chybí. Trapas... (14.09.2022)

Atmosféru filmu vystihuje Sophie, když při státnicích na Sorboně cituje A. de Musseta: "Všichni muži jsou lháři, nestálí, falešní, žvaniví, pokrytečtí, pyšní a zbabělí, nafoukaní a smyslní. Všechny ženy jsou nevěrné, marnivé, lstivé, zvědavé a zkažené. Existuje však jediná věc, svatá a vznešená. Spojení těchto nedokonalých strašných bytostí". (08.10.2009)