Funny Games USA

TĚŽKO se popisuje tenhle psychologický thriller, který nedá spát - závěrečné titulky jsem silně rozdýchával. Haneke je démon. Obě verze FUNNY GAMES hodnotím stejně, je to naprosto zrcadlová práce do nejmenších detailů (takže mám v topce obě verze). Je až neuvěřitelné, co Haneke dokázal vytvořit - dokonalá práce s divákem. Ve FUNNY GAMES jsem cítil všechny pocity, co může film nabídnout. Dokázal mě šokovat, pobouřit, děsit, nervovat a pořád mně měl Haneke ve svých rukách. Zpomalené záběry jsou kruté a všechno zlo nás drtí na malinké kousky. FUNNY GAMES je pocta pro MECHANICKÝ POMERANČ a zaslouženě patří k vrcholům subžánru exploitation. ******* Pohledy do kamery je perfektní hra s divákem a dostává diváka na místo činu, vlastně i divák je součástí vražd a násilí, protože spolupachatelově přihlíží. (04.11.2012)

Film, který si zaslouží dvě roviny hodnocení. Hanekeho sdělení, že každý jedinec, který se veřejně chvástá tím, jak hrozně ulítává na filmech, které jsou plné násilí, krutosti a krve, by se měl spíše léčit, je trefné. Těmto exotům jde samozřejmě ve většině případů jen o to, aby byli něčím pro okolí zajímaví. Já jsem ve 12 letech na podobných filmech také ujížděl, ale je potřeba trošku dospět, klauni. K samotnému filmu nemám příliš výhrad. Atmosféra je znepokojivá, herci se ždímou, přepálené/přetažené scény jsou působivé a ani moc nenudí. Ovšem některé prvky Hanekeho sdělení se mi nelíbí, jsou až moc na očích, zřejmě proto, aby je každý pobral. Pittovo otáčení k divákovi bych ještě zkousnul, ale přetáčení a stupidní zamyšlení nad filmem na lodi už fakt ne, a tak mi z toho bohužel vychází jen lehce nadprůměrný film. Kdyby Haneke odhodil berle pro tupce a vystačil si jen se závěrečným pohledem na diváka, mohl z toho být o dvě třídy lepší film. (06.10.2013)

Sirotek evropského intelektualismu Haneke zrealizoval tenhle remake z prostého důvodu – chtěl protlačit své jméno a své filmy mezi Američany a obecně mezi jedince, kteří cokoliv non-english ignorují. To není výmysl, Haneke to sám přiznává v rozhovorech. Zvolil si Funny Games, protože nemají chybu a na rozdíl od Hanekeho ostatních děl fungují i v žánrově vděčnější úloze jako standardní psycho thriller, respektive slasher. Není podstatné se pídit po tom, v čem se liší originál od remaku (až na pár detailů v ničem, je to točený shot-by-shot) a který z nich je lepší. Lepší je ten, který vidí člověk první. (13.04.2008)

Univerzálnych 60%. Občas som sa nudil, občas som mal v dobrom dosť (napr. sa ťažko verí, aké napätie dokáže Haneke vytvoriť z banálnej scénky, keď niekto niekoho žiada o požičanie vajíčok). Ako celok žiadny zázrak. Potešiť by to mohlo skôr divákov, ktorí si myslia, že videli už všetko a tak teraz vyhľadávajú filmové/žánrové experimenty. Pritom, v podstate, v skutočnosti ide "len" o bežný home invasion triler (ale s niekoľkými absurdnými detailmi navyše). (06.02.2017)

Zdá sa mi nespravodlivé, keď má originál diametrálne vyššie hodnotenie ako remake len z akéhosi divného princípu (remake je navyše na vlas rovnaký). Podstatné je - ako píše Shadwell - iba to, ktorá verzia sa dostane divákovi do rúk skôr. Americké Funny Games ma však bavili o niečo viac, pretože som zaťažená najmä na americké hviezdy, zatiaľ čo tie nemecké sú mi ukradnuté. Neuveriteľné, ako len prítomnosť úžasnej Naomi Watts, perfektného Tima Rotha či nebezpečne diabolského Michaela Pitta dokázala umocniť celkové dojmy. Nemám námietky ani voči pomrkávaniu do kamery či diaľkovému ovládaču, nakoľko film vnímam aj ako umenie a formu vyjadrenia sa, som tolerantná k rôznym experimentom a ochotne vstrebávam všetko, čo mi kreatívni páni režiséri naservírujú. Prvotný účel (zabaviť, znechutiť, vykoľajiť, šokovať násilím) si to splnilo a ja hodnotím nezávisle od originálu, pretože obe verzie sú rovnako skvelé, mrazivé a chladnokrvné. (09.06.2012)