Hry bez hranic

Povedená soutěž. V 90. letech jsem ji celkem pravidelně sledoval. Jednotliví pořadatelé se snažili o nápadité disciplíny. Osobně jsem se zúčastnil natáčení s družstvem Jihlavy v červenci 1994 a přímo na stadionu v Lublani to nebyla až taková legrace jako v televizi. Soutěžící si nejdřív zkoušeli kostýmy, pak nanečisto soutěžili v generálce, ale při vlastní soutěži je čekaly záludnosti v podobě kluzké podlahy natřené mýdlem... Skvělé zážitky. Výborná moderátorka Marcela Augustová. (10.07.2008)

V dětsví jsem tuhle soutěž úplně žral. Pamatuju si, že jsem byl kdysi dávno někde na dovolené a zrovna ji dávali na CT1. Bylo to začátkem 90. let. Mě bylo 8-9 let a úplně mě pohltila. Vybavuje se mi, že soutěž měla pěknou úvodní melodii a celkem dobré komentátory. Nemohl jsem si nechat ujít ani jeden díl. Pamatuju si, že soutěžily různé národy v různých disciplínách. Je hrozné jak ten čas letí. Už je to nejmíň 13 let, kdy jsem viděl naposled Hry bez hranic. V dnešní době dávají na CT ne moc dobré soutěže typu AZ kvíz a jemu podobné. Kdyby CT měla o trochu více rozumu a dala do programu reprízy této výjimečné soutěže, byl bych a myslím, že nejen já vděčný. (12.07.2008)

Prostě megahustý. Já chci reprízu, já chci reprízu, já chci reprízu. Ne vážně, tohle byl jeden z nejlepších soutěží vůbec. A nám Čechům to šlo fakt dobře. To si dobře pamatuju. Kdysi to byla moje závislost, dnes už jsou to jen krásné vzpomínky a nemůžu jinak než plné hodnocení !!! http://www.youtube.com/watch?v=vJGkmfFuGZs (02.10.2009)

Pro mě je tohle kultovní soutěž, na kterou jsem se díval už jako malý. Kam se hrabou dnešní přiblblé soutěže, které člověka jen nudí.... A navíc u téhle geniální soutěže jsem zapustil své televizní kořeny, přes které jsem se dostal od soutěží k filmům. Hry bez hranic byl největší soutěžní mezinárodní projekt, jehož slávu nikdy nic nepřekoná a já budu navždy na ně vzpomínat se slzičkou u oka (nebo v oku?) (16.10.2006)

S nostalgií jsem uplynulé léto v nedělních ranních hodinách přilepen k dětskému kanálu ČT zhlédl reprízu ročníku 1993 a s odstupem dvaceti let jsem se kromě samotných her pobavil také tím, jak se celý pořad ukázal být prognostickým v následujících třech bodech. --- 1. Nárůst průměrného věku matek z pětadvaceti let v roce 1993 na třicet let nyní, jelikož časté a upřímně míněné dotazy Marcely Augustové na počet dětí našich sotva plnoletých členek týmu se nesetkávaly s velkým pochopením, protože proč si, Marcelo, pořídit dítě, když je konečně doba, kdy si můžeme hrát. --- 2. Osud Řecka v době, kdy v Evropě nebudou bez hranic jen hry, jelikož z deseti základních kol byl řecký tým osmkrát, a většinou s jasným odstupem, poslední, jednou předposlední a, pravda, jednou dokonce čtvrtý. --- 3. Přednostní zaměření Petra Vichnara coby sportovního komentátora na alpské lyžování místo hokeje, jelikož si se železnou pravidelností pletl při čtení časových ukazatelů minutu za sekundu a sekundu za setinu. (27.09.2014)