Režie:
František FilipKamera:
Eduard LandischHudba:
Karel SkleničkaHrají:
Jiřina Šejbalová, Bohuš Záhorský, Jan Pivec, Marie Burešová, Alena Vránová, Jaroslav Marvan, Miloš Nedbal, Stanislav Neumann, Zdeněk Štěpánek, Josef Langmiler, Bedřich Vrbský, Blanka Waleská (více)Obsahy(1)
Jiřina Šejbalová v televizním zpracování hry Aloise Jiráska o české národní buditelce, spisovatelce a autorce slavné kuchařky... Příběh nás přenese do Litomyšle roku 1836. Místní měšťanská společnost, která na důkaz dobrého vychování a lepšího původu neopomene zaplést do hovoru nějaké to německé slovíčko, pomlouvá paní Rettigovou (J. Šejbalová). „Rettička“ nejen že bojuje za spisovnou češtinu, je vlastenkou, ale láká k sobě mladé dívky a studenty a půjčuje jim české knihy. Prostě rozvrací staré dobré pořádky. Další senzaci městečka způsobí oznámení o plánované svatbě. Panna Lenka (A. Vránová) si bude brát starého doktora Plavce (M. Nedbal). Když se o tom dozví paní Rettigová, pozve oba snoubence k sobě, každého zvlášť. Myslivec Valenta (J. Langmiler), bývalý Lenčin ctitel, který byl se svým pánem dlouho v cizině, ji totiž poprosil, aby mu pomohla získat Lenku zpět… (Česká televize)
(více)Recenze (16)
Jiráskův obrozenecký patos si nijak nezadá s komunistickým patosem padesátých let. 1) To se prostě nedá. Už po minutě mi klesala hlava a udržet se vzhůru byla tedy fakt výzva._____ 2) Natáčeno ve studiu na dřevěné podlaze s fotografií parku na stěně._____ 3) Jsou přítomna velká jména herecké squadry, režíruje František Filip, ale stejně to nepomohlo. Není divu, že inscenace zapadla. ()
Jako vášnivý kuchař amatér, vzdávám hold tomuto filmu, režisérovi a herecům za parádní zážitek, ale především vzdávám hold Magdaleně Dobromile Rettigové. Vlastním několik jejich kuchařek a když čtu recept, který začíná slovy "vraž tam 12 vajec", tak jihnu a tiše závidím všem, kteří se ještě můžou bez obav cpát, co my už v našem věku většinou nemůžem. ()
Ono se to sice tváří, že Rettigová pomáhá mladé dívce poslechnout své city, ale to je jen takový vedlejší příběh decimovaný silou toho zásadního, souboje obrození s těmi, kteří jej odmítali přijmout. Už když Pivec poprvé přichází na scénu zády ke kameře, je jasné, že opět zastíní spousty svých kolegů. Šejbalová statečně bojuje, aby jí neuloupil hlavní postavu, což se jí povětšinu času daří. Nedbal je výborný v roli laskavého doktora. Za zmínku stojí také dva obuvníci, Marvan a Neumann, především Neumann zde hraje na sebe velice civilně. ()
Ryze antikvární záležitost, jak po stránce literární, tak filmové (televizní). Dnes toto zašlé dílko potěší snad jen příznivce klasického českého hereckého umění – režisér František Filip přizval ke spolupráci nejen začínající kandrdase, ale především slavné osazenstvo pražského Národního divadla v čele s Jiřinou Šejbalovou v roli legendární litomyšlské buditelky. ()
Očekává-li divák životopis slavné dámy, je vedle jak ta jedle. Jde o banální příběh nešťastné lásky, kterou Dobromila pomáhá rozuzlit a zachránit mladou dívku od neuvážené svatby z rozumu. O to zde ale nakonec ani tak nejde. Podstatné je svědectví doby, kdy ve třicátých letech 19. století měšťanské vrstvy už neovládaly češtinu. To už asi dnes málokterý Čech ví. Český jazyk se udržel zásluhou fanoušků, kteří ho uvedli do módy a zpopularizovali jako zpestření večírků měšťanů. Vlastenectví se stalo módou a byznysem, průkopníky převálcovali vlastenci-podnikatelé, ale cíle bylo dosaženo. Jazyk byl zachráněn. Rettigová jako jedna z opor vlastenectví, hraná Šejbalovou, protivníkem Jan Pivec, zastánce německého kurzu. Oba výborní, sekunduje vícero hereckých legend. Ač dějem chudý, myšlenkou velký příběh. 80% ()
Reklama