Já, legenda

Hollywoodská odpověď na 28 DNÍ POTÉ. Dobrá kamera a výprava dechberoucí, pro newyorčany musí být pohled na zarostlé a liduprázdné ulice Velkého jablka obzvlášť působivý. Ale ty odporně počítačové upíry si fakt mohli odpustit (zvířata mi až tak nevadila), tam měli být jednoznačně namaskovaný lidi, aspoň já se shluků pixelů nebojím. A každopádně je to přes řadu fajn nápadů vykalkulované a cityždímající až to hezké není. Ale mezi blockbustery tahle komorní one man show zajímavě vyčuhuje. (20.04.2008)

Lawrence potvrzuje pověst velešikovného režiséra, ale na rozdíl od Constantinea mu s vyšším rozpočtem přišel i o poznání méně kvalitní scénář. Hlavně kvůli němu přichází výborná akce a velkolepá a zároveň dusivá atmosféra do jisté míry vniveč. Chybí tu alespoň trocha kompromisu. Ta hranice mezi dramatem a sci-fi podívanou je tu totiž hodně klikatá a diváka tak silně matou přechody od bombastických a přesto "jen" osobních scén k občas až intimně pojatým soubojům. Největší příběhová zrada je nakonec celé téma. Míchá se 28 dní poté, Den trifidů, Planeta opic a další boje jedinců proti mase nepřátel, jenže trailer sliboval daleko víc než to. Chuťový ocas a nějaký ideový přesah jsem zde proto hledal marně. (13.01.2008)

Rok 2009: První část jako od Shyamalana (tajemno pro lidi, kteří nechtějí přemýšlet, proč ty obludy ten tenoučký paprsek světla nepřeskočí, sem tam vypjatý moment, slzy, pot, krev, ztráta blízkých, strach, funění), ale potom se na výplatní pásce záhadně objevil Michael Bay, přehlédl plac a řekl si: "Jejda, tady je ale objektů, proč je ještě nikdo nezničil výbuchem?" Do původního materiálu nastrkal pár sjednocujících prvků (golf, Shrek, drahá auta, volné silnice) a potom si udělal svůj konec. Aby se nemusel příliš namáhat dořešením nastolených témat, udělal škrt škrt bouch prásk vžů. Vznikl nám pěkný kočkopes, po kterém jsem spíš rozčarovaná než cokoliv jiného. Nicméně lehký moment děsu přece zůstává, protože, a to bych odpřísáhla i před pánem bohem motýlů, Fred se pohnul. Fred se pohnul. Jojo. Rok 2014: Tak jsem se podívala na "alternativní konec", který byl původně původní konec, ale na naléhání studia vznikl nový konec, který je známý pod názvem oficiální konec. A najednou ty moje původní výtky k nesmyslnému konci dávají úplně nový smysl, protože ono to je tak, že na jistý příběh naroubovali něco více snesitelného pro větší počet diváků, tedy megavýbuch místo vzkazu, že lidé jsou schopni citu. Pořád je to ale ovšem o několik úrovní výš než tradiční akční blockbustery, takže alespoň za to dík. Co mi ale přijde ještě zajímavější, je porovnat práci režiséra Francise Lawrence tady a v Constantinovi. Jasně, film je kolektivní dílo a stojí za ním mnohem víc autorů než jenom režisér, nemluvě o tlacích produkce a tak. Ale stejně mi přijde zajímavé, že Constantine je hotový film, který se mi ani mnohonásobným promítáním nestačil omrzet a nemám potřebu vymýšlet, co bych tam udělala jinak, zatímco Já, legenda na mě působí mnohem více jako tápající debut se slibným nápadem a kvalitním provedením (což pramení z roky prověřené knižní předlohy a dostatku peněz), ale logicky (a nemyslím tím úplně logicky logicky v tom logickém slova smyslu, ale spíš právě smyslově, vnitřně) tam do sebe úplně všechno nezapadá. (08.04.2009)

Mohli to být další Potomci lidí, ale bohužel se to na konci zvrhlo v tupý béčkový film. Pokud ten násilný přechod dokážete vstřebat, bude pro vás Já, legenda jedním z nejlepších filmů roku. Titul jednoho z největších zážitků však zůstává pro všechny tak jako tak - pohled na život ve vylidněném New Yorku je vskutku ohromující. (24.12.2007)

Je to hodně ambiciózní projekt, bohužel ale skončil dost bezživotně. Vzhledem k tématu to je možná plus, ale mě nestačí hodinu koukat na Willa Smithe jak chodí po městě. Když posiluje nebo střílí je dobrej, ale neříkejte mi, že jste mu někdo věřil toho vědce. Scénář je dost klišoidní a ta ženská s klukem mi tam moc neseděli. Navíc Smithova postava chvíli mluví jako magor (hrabe mu z tý samoty) a pak z ničeho nic je zas schopen naprosto normální konverzace. Nic proti tomu ale ten motiv magorství bych tak trochu víc rozvedl, byla to jediná zajímavá věc ve filmu (scény se Shrekem či slaninou rulez). Bob Marley potěšil. (15.01.2008)