VOD (1)
Obsahy(1)
Televizní film podle povídky Theodora Dreisera Půjdete na chvíli ke mně? v režii jednoho z nejvýznamnějších českých a evropských režisérů druhé poloviny 20. století a zakladatele Laterny magiky Alfréda Radoka. Sledujeme osud politika a krásné špionky Imogene, která ho má zkorumpovat, aby nemohl dovést volební kampaň do vítězného cíle. Gregory (K. Höger) za pomoci přítele Blounta (B. Záhorský) statečně vzdoruje, ačkoli pociťuje k Imogen (D. Medřická) náklonnost. Je si však vědom toho, že je ženatý a má dvě děti, proto ji odmítá. Před jeho odjezdem se však Imogen podaří na poslední chvíli Gregoryho na veřejnosti obejmout a umožnit tak kompromitující fotografii… Závěrečná rapidmontáž s nevinným polibkem údajných milenců je Radokovou očividnou poctou Občanu Kaneovi (1941), jenž ho silně profesionálně zasáhl. (Česká televize)
(více)Recenze (28)
Jestli "film noir" spočívá v absenci (skutečného i zdánlivého) slunečního světla, tak je to tedy film noir. Proč bychom si ale měli myslet, že se to celé odehrává po nocích, mi není úplně jasné, a už vůbec nejsem srozuměn s tím, že by označení "noir" mělo suplovat nějakou známku kvality. Noirovost zde ostatně nejlépe vystihuje Dana Medřická, působící ve své roli exotické svůdkyně jako kubánská tanečnice po nemoci. "Dramatičnost" banálního příběhu (ze zákulisí politických bojů v demokratické zemi) pak asi obstarává zcela matoucí střih. Ta americká povídka o předvolebních praktikách zavedených šíbrů v americké krajské a lokální politice mohla svého času působit opravdu naléhavě, jako politický triler (notabene produkovaný socialistickou televizí) však vyznívá zcela hluše. ()
Prostředí odpovídající, herci přesní, kamera solidní... Noir jak vyšitý. Málo je to platné, když film neposkytuje divákovi základní informace o zápletce. Jako když vám děj filmu převypravuje osoba, která nadužívá zájmen. Závěrečná pointa působí v žánru, který se obvykle vyžívá v komplikovaných plánech, případně komplikovaném hledání pravdy, banálně. A ta banalita diváka zklame. Silné **. ()
Podle povídky Theodora Dreisera "Půjdete na chvíli ke mně?"// “Nejstarší československý film V pasti, snímek sotva půlhodinový, vidí Cieslar jakožto nečekaný domácí příspěvek k žánru „film noir“, jemuž se u nás jinak pranic nedařilo. Osud politika Eda a špionky Imogene se odehrává v nápadně konstruktivistické dekoraci a závěrečná rapidmontáž je nepochybně vědomou citací Občana Kanea.” http://www.advojka.cz/archiv/2008/22/mezi-filmem-a-divadlem ()
Jasně, je to první český televizní film. Přesto nelze jen tak přejít příběh tak banální, jak jen to je možné (žena, jakási noirová femme fatale chce zkompromitovat důležitého politika a nakonec se jí to nijak objevným způsobem podaří). A zrovna když člověk čeká, že se to začne nějak zamotávat, tak to skončí. Můžeme být ale rádi za Högera, Medřickou, Radoka a fajn noir atmosféru. ()
Líbilo se mi to velmi a přiznávám, že pátou hvězdičku dávám tak trochu natruc zdejšímu hodnocení. Je to film noir, je a je a je, je senzační, ačkoliv tak krátký, je docela odvážný a hlavně je skvěle natočený v krásných kulisách. Karel Höger hraje obezřetného politika výborně, no a Dana Medřická, která snad nikdy nebyla krásnější, je femme fatale jako ze žurnálu. Plus musím zmínit vynikající hudbu. ()
Reklama