2:37

První půlka je skvělá. Představení postav tu proběhne dostatečně, jsou i uvěřitelné (i přes jistou klišovitost) a jejich psychologie tu taky je. Sestříhané je to brilantně (to platí pro celý film), natočené taktéž (to opět platí pro celý film), je tu i napětí a vyprávění je poutavé. Bohužel druhá půlka to začne kazit. Uvěřitelnost jde stranou a Thalluri začne všechny situace až přehnaně vyhrocovat a i když do jisté míry je film nepředvídatelný, naservíruje nám dva stupidní zvraty, z nichž jeden se dá postupem času odhadnout a ten druhý je tak strašně předvídatelný od nějaké 5-6 minuty, že bych se divil, kdyby to někomu taky rychle nedocvaklo. Naštěstí to vytáhl konec, který jsem sice částečně tušil, ale i tak mě nějak šokoval. Celková myšlenka je super a líbila se mi hodně, takže nakonec jsem se rozhodl pro slabé 4*. Ten film je dobře napsaný, skvěle sestříhaný, natočený a poutavý je rozhodně taky. Akorát ještě hudba mi místy přišla otravná a vadilo mi, že (pro mě) nejzajímavější postava, která ze všech byla nejméně klišé, do příběhu výrazněji nezasáhne, je jen do počtu a vlastně jeho/její (si zkuste uhádnout, koho mám na mysli) problémy nejsou ani částečně uzavřeny. Ale zase můžu být rád, že za těmi dvěřmi byl někdo jiný... Je to dobré drama, ale místy zbytečně vyhrocené. Minimalističtější přístup by mi seděl asi víc. I když... u Slona se to spíš minulo účinkem, ale to spíš z toho důvodu, že Van Sant je vůl. Slabé 4* (05.10.2020)

Žijeme v domnení, že máme rodinu a priateľov, ale keď ich potom naozaj potrebujeme, zrazu zistíme, že sme sami. Nikto vám nepomôže. Vypočujú vás, ale nepomôžu. Na všetko zostanete sami. A čo potom?... Výstižné! Šesť rôznych pohľadov na rovnaké situácie, avšak v jednom sa napokon predsa len zhodovali... Pozoruhodná a úžasná psychologická dráma, ktorá je bez pochýb postavená na reálnych základoch. Pretože presne takto to chodí, aj keď samotné spracovanie bolo možno trošku nadnesené. Ale o to lepšie - aspoň si to človek všetko ešte viac uvedomí. Ľudia sú často zahladení sami do seba, je im jedno komu ublížia, koho ponížia alebo komu dajú najavo svoju apatiu. Empatia v dnešnom svete často nemá svoje miesto a často si ľudia všetko uvedomia až keď je príliš neskoro. A pritom by stačilo tak málo - všímať si svoje okolie, pozastaviť sa, vypočuť si iných ľudí, snažiť sa ich pochopiť a najmä pomôcť im... Ach, tento film by som normálne zaviedol do učebných osnov základných škôl - aj keby to pomohlo len zopár ľuďom si uvedomiť realitu, už aj to by bola výhra. Čo dodať? Veľký filmový zážitok, ešte teraz cítim zimomriavky... (13.04.2013)

Pravdepodobne moje najťažšie rozhodovanie čo sa hodnotenia týka. Presne medzi 4 a 5 hviezdami. Veľmi výrazné, emocionálne silné príbehy niektorých jednotlivcov - študentov strednej školy, vyrozprávané v priebehu jedného dňa a ktorým na váhe a reálnosti pridávajú aj občasné "dokumentárne" vsuvky. Jednotlivé príbehy si niekedy plynú svojou vlastnou cestou, inokedy sa pekne pretnú, prípadne sa ovplyvňujú, práca s časom tu je jednoducho dokonalá, perfektná filmarčina, ktorú podtrhuje skvelá hudba a výrazná kamera. Neviem vysvetliť prečo som nedal plný zásah, ide len o môj subjektívny pocit, film sám o sebe je úžasný. 89/100 (04.08.2014)

(Nevinná inšpirácia Gus Van Santového Elephanta sa tu zmenila na tvrdý kopirák). Ťažkonážna psychologická sonda do jedného atipického dňa, "ktorý sa už stal". Perfetkná hrá s divkámi a krásne podavané emócie. Pri začiatočnom (dokumentárnom) intre som skoro zomrel bláhom. Záver silný, ale čakal som trochu viacej, takže aj napriek tomu, niečo čo ma trochu emocionále (po dlhšej dobe) zasiahlo. (08.08.2013)

Snad kvůli fyzické podobě Teresy Palmer a Kristen Stewart, také kvůli podobnosti osudu Melody a Melindy, mi tento snímek připomínal podobně silný komorní počin Speak. Nicméně 2:37 mě opravdu upoutalo, pustil jsem si jej vlastně omylem, nevěděl jsem co to je, tak jsem to pustil a už jsem to nevypnul. Je to ze života, je to všední a právě proto tolik chytlavé. Myslel jsem si, že jsem měl těžkou školu, ale dnes jsou děti dospělé, akorát že jsou pořád dětmi. Řeší co by neměli, vypořádávají se s tím s čím by neměli a žijí v tom, že jim nikdo nerozumí. Myslím si, že kdo to zná, tak je ohleduplnější k druhým, protože ublížit se dá snadno a následky mohou být tragické, jenže to bych si nesměl říkat - to mě se nestane... (08.01.2012)