Čtyři slunce

Film o obyčejných lidech, pro obyčejné lidi.Dlouho jsem neviděl tak upřímný pohled režiséra, pochopení a tak silnou charakteristiku postav.Bohdan si na nic nehraje, film je to opravdu divácky hodně nevděčný, protože si na nic nehraje, nelže nám, ukazuje nám čistou pravdu a v tom Slámu oceňuji především.Dnešní doba je umělá, každej ze sebe dělá něco víc než je.Já se s postavami stotožnil, protože je o nás, obyčejných lidech ze střední a nižší vrstvy, kteři bojují s každodením světem kolem sebe a zoufale hledají to svoje štěstí.Nestává se často, aby někdo zastínil Karla Rodena, ale tady byl Jarda Plesl naprosto famózní a v nějakém komentu jsem četl, že kdyby si role vyměnili, bylo by to lepší, nebylo.Roden je silný element a vedle dalšího silného elementu Geislerové by působil rušivě, kdežto Plesl se role "slabocha" hodil geniálně.Film mě hodně chytil a upřímně Bohdane, je hodně...hodně depresivní.Některé scény měli neskutečnou sílu i když se opět trochu "vlekl" střed filmu.Konec byl dokonalý a Sláma je určitě jedním z nejlepších českých režisérů a i když natočil film divácky nevděčně, já mu za to moc děkuji a k tomu, co je v tomhle státě k dostání, jsou filmy Bohdana Slámy ojedinělým a důležitým prvkem naší kinematografie.Film byl nominován na 12 Českých Lvů, ovšem musí se uznat, že všechny po právu sebralo Ve Stínu, které je silné, nekýčovité a zároveň divácky vděčné.Bohdanův film je silný, nekýčovitý, ale strašně divácky těžký a depresivní.Nechal ve mě silné pocity, ale je mi po něm smutno a Rodena bylo málo, malinko.Jirka Mádl se pro hraní narodil.V tomhle ( a nejenom tomhle roce ) se jedná ovšem o nadprůměrné dílo, které si zaslouží respekt a pochopení.Pochopil jsem tak na třičtvrtě cesty.....75%.A ono to vlastně není depresivní....jen upřímné :) (29.03.2013)

V průměru průměrná hodnocení ostatních uživatelů jsou mi záhadou, Čtyři slunce ale skutečně nejsou nepovedeným filmem. Ačkoli postavy stejně jako v předchozích Slámových filmech znovu pocházejí z neutěšených vod nižší vrstvy společnosti a znovu hledají to své těžko uchopitelné štěstí, režisér rozvíjí spoustu otázek a témat v českém filmu dosud nereflektovaných (viz např. transcendentální rovinu, i když poměrně plochou). Primárně se však snaží zdůraznit důležitost působení vnějšího prostředí na jedince, respektive vlivu rodičů na své děti (> zde Járy na jeho syna; jaký otec, takový syn… – tendence napodobovat chování, opakovat chyby, zároveň však i zhnusení a pohrdání). ~ Osobně mi nesedl výběr herců, z hlavní čtyřky se své role zhostil bravurně snad jen Mádl. Jinak Geislerová už je ohraná, přestože její výkon je dobrý, Plesla i Rodena bych nahradil. I když jejich projev mnohdy limitovaly dosti úsečné věty v jejich replikách, těžko posoudit. Osobně bych však upřednostňoval méně známé tváře. A závěrečný song od Vypsané fixy mám moc rád… (28.10.2012)

Aby člověk mohl být točit filmy, musí být tak trochu magor. Bohdan Sláma ale tuhle premisu dalece překračuje, což v případě Štěstí a Venkovského učitele zase tak nevadilo, ovšem za Čtyři slunce by mu měli zakázat tvorbu nejmíň na pět let. Jediné štěstí, že si k tomuhle blábolu i sám napsal scénář a postižených tak není víc. Hned z první scény je patrné, že tentokrát se z porevolučního bahna nevtipných pseudokomedií a ze zadnice velkým úsilým povytažených nápadů (bráním se termínu námětů, protože Čtyři slunce žádný kloudný námět nemají) nevyhrabeme.. Herectví Jaroslava Plesla dlouhodobě těžce nesu, o Geislerové to platí střídavě taky, a když k tomu Mádl dělá blbečka a Roden magora, o co se chcete opřít? (20.10.2012)

Dobrý film mi prý musí zpochybnit moje vidění světa. Tak nevím. Zatím mi ho všechny jen zmnožovaly, variovaly, pestřily, případně prohlubovaly. Až u tohoto filmu jsem měl pocit, že něco je jinak. Něco nehraje. Cítím smazání rozdílu mezi kategoriemi určení člověka jako hodnotného a zbytečného, skutečného a stínového, sebesamého a nosičového, ale též reálného a smyšleného. Obdobně s dobou (bytelná a průchozí) a životním prostorem. Čtyři slunce ruší jakékoli moje orientační zvyklosti vnímání životů současných s tím mým, znemožňují jakékoli dosavadní pokusy o zhodnocení "dneška". Všechno je přítomné, všechno absentuje. A z toho, jakož i z toho in infinitum gradujícího zoufalství marných životů, Sláma vytváří nikoli "obraz dneška", nýbrž úplně nový rám pro něj. Cesta v pochopení bezcestí? Nevím. Jinak že je Sláma velmi citlivý pozorovatel a dobrý psycholog, je znát od prvních vteřin (krom Čtyř sluncí jsem od něj nic neviděl), na čemž všichni zúčastnění herci skvěle spolupracují (Aňi bylo pro Hřebejka opravdu škoda.) Trochu jsem byl v šoku, když jsem po zhlédnutí filmu zjistil, kdo hraje Karla. Po druhém zhlédnutí tohoto po všech stránkách krásně vystavěného díla, obdivuhodného i tím, jakým způsobem v něm koexistuje drama s komedií ("dyť sem ti řikal, že to je debil"), přidávám (i navzdory závěrečné písničce) hvězdičku a filmíkového blogíska Fuku upozorňuju, že Járovo Ave verum corpus není osvícení, ale pevné dno zoufalství. Komentáře: Arbiter a Fr (oba říkají vlastně totéž). (05.11.2012)

Další z těch lepších českejch drám, kdy to na jednu stranu varuje generaci teenagerů. Na druhou stranu to řeší rodinný problémy, kdy to na ty mladý dolýhá a od toho se to odvíjí víc a víc do ...! Ale nic proti takovejm kouskům nemám, přesně tohle česká kinematografie potřebuje. A já taky, protože co víc už můžeme od naších tvůrců čekat. Obsazení parádně rozdělený, i když sem se na to koukl kvůli Mádlovi, kterej tam tolik ani nebyl. I tak ostatní scény nenudili... (24.09.2012)