Šťastný smolař

Pobavil jsem se, a to hned několikrát. Poprvé, když na obrazovce naskočilo jméno mého oblíbence Marka Epsteina. Víte, pokud si dneska zapnete utkání s Messim, máte jistotu, že dá v průměru tak dva góly. No a když se rozhodnete podívat na cokoli, k čemu psal scénář Epstein, můžete si být jisti tím, že hvězdičkám je lepší dát volno a poslat je třeba ven stavět sněhuláka. Právě díky němu jsem se pak několikrát pobavil při samotném sledování, ovšem to pravé finále přišlo, až když jsem se od gauče přežrán cukrovím dobelhal sem. No vy mně teda dáváte, vážení... Jeden si sem během filmu píše poznámky, jak kdyby se z toho měla psát zítra písemka, druhý si zas hraje na Spáčilovou, i když film podle jeho vlastních slov ještě neskončil a třetí božan pro změnu během projekce všechny okřikuje, co si to dovolujou, když pohádka pořád běží... Vám všem měl Ježíšek čmajznout přípojku k internetu, aby byla čistá aspoň tahle databáze, když už české pohádky stojí za starou bačkoru. P.S: Děkuju golfistovi za přání hezkých Vánoc a doufám, že se mu v redakci České televize bude líbit. (25.12.2012)

Frk s Bohdalkou v penálu mě dostal, podobná morbidita tu citelně chybí. Strach střídá televizní rutinu se záběry, které sympaticky škemrají o velké plátno. Místy je to příjemná podívaná s poetikou. Míšenec Strýce Pepina a Jacka Sparrowa se Trojanovi zdařil, éterická milenecká dvojice tradiční vrtěč hlavy. Ach ty české Haničky. Role Štěstěny monotónně mimo dobro a zlo (a celý film). Jinak ale zase po čase bezbolestný televizák, kde je všeho tak akorát a dá se to absolvovat bez asistence psychiatra a patologa. (25.12.2012)

Absolutně scenáristicky nesourodé, ovšem výhoda  je v tom, že  si to na pohádku jen hraje. A nemá to mnohdy daleko do parodie. Kominík paradoxně nenosí štěstí, ale pekelnou smůlu a mladík v širém světě narazí na zadluženého a tak trochu vykutáleného lháře prolhaného, co jezdí na sajdkáře. Ti dva spolu uzavřou přátelství a vydají se hledat sličnou dívku, do které se kominík zakoukal, a potulný lhář má v plánu umořit své dluhy. Jejich příští cesta proto vede na sídlo zlého a bohatého knížete, kde je dívka nosící štěstí držena. A hra v kostky, ve které kníže vyniká, možná definitivně přihraje do kapes i nějaké ty vytoužené zlaťáčky. Scénář je poměrně  bizarní. Marek Epstein opět nezklamal  a předhání se v nepochopitelných nesmyslnostech. Kníže (Jiří Dvořák) bohatne úsměvným způsobem, když dívku, co nosí štěstí, drží během vrhání kostek za ruku a padají mu nejvyšší možné hodnoty. Nikdo se proti tomuto nefér způsobu  neohradí. A když se v závěru utká s kominíkem, tak na kostce kominíkovi padne nesmyslně sedmička(!). Zúčtování s knížetem je sice kvalitně přihlouplé, korunováno je ještě scénou s mečem, která vše bizarní znásobí. Jenže co nevybrousil scénář, to podrželo skvělé herecké obsazení na čele s vtipným Ivanem Trojanem. Jeho parťák Filip Cíl s ním ladil. A Jiřina Bohdalová, která většinu času proležela v posteli ztrápená žalem nad ztrátou svého druhého syna, už má na takové pohodlné role vzhledem ke svému vysokému věku právo. Jiří Strach to opět zkusil s osvědčenou dvojicí Trojan/Dvořák, tentokrát je postavil proti sobě. Jeho režijní nadhled do jisté míry eliminoval scenáristicke abnormality. Chvílemi tento počin měl výjimečné rozměry, pak ale přišla nějaká pitomá scéna, co pozitivní dojem pokazila. Nakonec se tahle (skoro) pohádka po turbulentních procesech v ději zastavila na relativně přijatelném diváckém zážitku. 6/10 (16.04.2023)

můj komentář budiž opakem třebas hodnocení páně Flankera sedmadvacátého, nevím proč se u filmu nebavil tak jako já.. Pravda, že spíš než Anděla Páně připomíná Smolař loňskou Bambitku ( u kteréžto jsem se bavil taktéž převelice ), ale to mi vůbec nevadí, neskutečně dobří herci ( snad ani jeden herec nezahrál špatně a k tomu "velká" jména která si své roličky užívali jako můj pes pískací hračku ). Narážky na dobu dnešní mě pobavily a stejně tak i ostatní humor, ani nevím, jestli sem se bavil víc u Kdokolijeho vyprávění (klatě, jak to mám skloňovat?), nebo stoliček, nebo koupeného titulu, nebo převozník, nebo rakvopohovka, nebo .... Prostě.. Další skvělá a k tomu vtipná pohádka (0= _:_:_:_:_:_:_:_ ps: co mi vadilo? Čaj jsem si vypil moc brzy (25.12.2012)

Třem životům jsem dal čtyři, tudíž tomuhle musím dát pět. Co se mi na téhle pohádce tak líbilo? Asi tak zhruba všechno :D. Filip Cíl je sympaťák, jehož stoické přijímaní vlastního údělu mi trochu připomíná Pierra Richarda ve filmu Kopyto (ovšem bez té Richardovské popletenosti) a jehož hlas mi až neuvěřitelně připomíná hlas Tomáše Kluse (když mluví). Martina Zábranská je krásná dívka a toho, že jí dabuje skvělá Ivana Korolová jsem si všiml až skoro na konci (resp. podezření jsem měl celou dobu, ale až na konci to bylo jasně poznat podle zvuku). Jinak je vážně krásná a je škoda, že jí zřejmě už nikde neuvidíme (alespoň tak to bývá u hereček z českých pohádek posledních let - výjimku tvoří jen výše jmenovaná Ivana Korolová). Ivan Trojan si téměř celý film krade pro sebe a jeho výkon (který byl typicky Trojanovský) tomuto dílu neskutečně sedl. Lhát s takovou lehkostí, to nedokázal ani Baron Prášil. Hudba je v tomto filmu velice povedená a ústřední ukolébavku bych si rád poslechl v nějaké výraznější verzi. Kamera je (jak už je u filmů Jiřího Stracha zvykem) na české a hlavně televizní poměry moc pěkná a obsazení vedlejších rolí je zkrátka snové. Tohle se mi na Strachových filmech hodně líbí. Obsazení i těch nejmenších rolí vynikajícími (a slavnými) herci, takový přístup byl běžný spíš před rokem 1989. Jsem rád, že Jiří Strach tuhle netradiční a vtipnou pohádku natočil a doufám, že se s ní budeme setkávat na obrazovkách pravidelně. Budou-li se točit takovéhle pohádky, nebudu mít o budoucnost našich pohádek takový strach. (27.12.2012)