Protektor

Nemůžu říct, že by se mi film vyloženě nelíbil, ale nemůžu ani říct, že bych byl v jakémkoli ohledu nadšený. Plně se shoduju s výhradami mých oblíbených uživatelů flankera.27 nebo Phobie. Podle mého jde o čistokrevný průměr, navíc vzhledem k nedostatku financí a možná i filmařské invence spíš televizního charakteru. Pomáhá tomu protektorátní téma a motiv židovské genocidy, ale to už jsou náměty zpracované mnohokrát v minulosti a často i lépe. Jenom nezbývá, než si povzdechnout - pokud jde o jeden z nejoceňovanějších polistopadových snímků, podle mnohých nadšených komentářů pak dokonce o vrchol, pak je to se stavem české kinematografie ještě vážnější, než jsem si myslel. Jana Plodková je zajímavá a neokoukaná, její stylizace do postavy prvorepublikové filmové hvězdy celkem přesvědčivá, ale to je na velký filmový zážitek málo. Celkový dojem: 60 %. (14.05.2011)

Po druhém zhlédnutí s klidem prohlašuji, že se jedná nejen o nejlepší český polistopadový film, ale pro mě osobně i jeden z nejopojnějších kinozážitků letoška, který je - stejně jako VEŘEJNÍ NEPŘÁTELÉ - o vztahu skutečnosti a fikce a - stejně jako HANEBNÝ PANCHARTI - o kinematografii (tj. i produkci a promítání) dané doby. Nejedná se o další chcípáčkovský český film a na nedávnou minulost a jedince v ní se nenahlíží smířlivě, s porozumění: hrdinové mění role a nosí masky (oproti AMERICKÉM GANGSTEROVI ale nikdo nedojede na svou žánrovost, nýbrž na svou neochotu či neschopnost hrát různé role a vydávat se za někoho jiného), historie je zde traktována skrze média - film a rozhlas. Na rozdíl od (výborného) NORMALu, u kterého je styl taktéž nositelem různých významů, není PROTEKTOR formální nápodobou filmů či trendů dané doby: přestože typologie písma i způsob záběrování (většinou velké celky, polocelky a detaily, figurativní střihová metoda záběr-protizáběr při dialozích) by tomu nasvědčoval, film se vůči prvorepublikovým a protektorátním snímkům vymezuje. Děla to prostřednictvím řeči - jak té filmové (nespolehlivý flashforward v úvodu, paralelní střihová skladba dominující vyprávění, svícení, kdy se postavy ztrácejí v pološeru, ahistorická elektronická hudba, důmyslné užití diegetických zvukových efektů, na jejichž podnět reaguje kamera, popř. dialogy či monology předznamenávající následující scénu), tak jazykem postav (viz stylizované promluvy postav filmu ve filmu a autentická řeč ve filmu samotném). Nečekejte ale slast z podlehnutí iluze (VEŘEJNÍ NEPŘÁTELÉ) či potěchu ze síly filmu schopného přepsat historii (HANEBNÝ PANCHARTI), protože tohle cinefilní vyznání, zahalené kouřem drog, je zničující: plátno reflektující počínání protagonistů je exploatováno a obraz vybělen, z mrtvých jsou jen stíny a hudba (rytmizující dění) a zvuk utichnou. 10/10 (21.09.2009)

No jo no, taky se přidám k těm, kterým se to líbilo a které to příjemně rozptýlilo. Ovšem že bych řvala nadšením, to zase ne. Obrázky ze života postav samy o sobě a způsob, kterým jsou prezentovány a pospojovány, připomínají dva cyklisty jedoucí značně nestejným tempem a s nestejnou dávkou elegance. Který z nich v pomyslné krasojízdě vítězí, asi nemusím dodávat. (tak teda asi slabší 4) (15.10.2009)

Neuvěřitelně citlivý a působivý film světového formátu. Přirozenost herců (všech!!) je odzbrojující, atmosféry doby tísnivá a nad tovšechno vystupuje geniální formální stránka. Film sice občas zahapruje v časové návaznosti, je to ale jen drobná piha na překrásné tváři filmu o mnoha podobách lásky. O lásce k ženě (milovat Janu Plodkovou je až strašidelně jednoduché), o lásce k vlasti.. A v neposlední řadě také o lásce k filmu. Protektor se hrdě řadí po bok Pianisty, nebo Životů těch druhých a po strašně dlouhé době cítím v kostech, že tady ten Oscar není nereálný. (08.11.2009)

Stejně jako na Mistrech pracovalo na Protektorovi scenáristické trio Marek Najbrt, Robert Geisler a Benjamin Tuček, tentokrát ale naštěstí přesně věděli, o čem má jejich film pojednávat. Povedl se jim husarský kousek – podle jejich scénáře vzniklo svižné komediální drama odehrávající se v Protektorátu Čechy a Morava, aniž by snímek sklouzával k trapnosti nebo chcípáctví. Před premiérou jsem se obával, že bude téma okupace podáno s až příliš velkým nadhledem, ale nestalo se tak, z mnoha scén diváky zamrazí. Děj se odvíjí chronologicky mezi lety 1938 a 1942 a zatímco začátek se nese v dost komediálním duchu, s přibývajícími roky/minutami atmosféra houstne a ke konci už mnoho důvodů k úsměvu nenajdete. Ačkoliv je děj zasazen do krutě reálné historie, stále se jedná o příběh fiktivních postav a tak scenáristé neměli problém do filmu zasadit dost neobvyklé až fantaskní situace. Děj sice není úplně plný zvratů, ale rozhodně není přímočarý či předvídatelný, a napětí je až do konce snímku perfektně dávkováno. Hlavní hrdinové jsou přes všechny své morální poklesky sympatičtí a divák jim bude fandit, což je dáno i povedenými civilními hereckými výkony. Film je navíc natočen velmi moderním stylem, za nesmírně inovativní považuji zařazení hudby elektronického projektu Petra Marka MIDI LIDI, dalším zajímavým prvkem je střih Pavla Hrdličky, který v některých momentech „ukáže“ vteřinový záběr z nadcházející scény, ale pak se opět vrátí ke scéně probíhající. Podobný způsob střihu je k vidění například ve filmu Bezstarostná jízda, a ačkoliv k 40 let starému příběhu hippies sedne přirozeněji, vůbec zde neruší. Návštěvu kina v tomto případě zcela jednoznačně doporučuji, je užitečné překonat nechuť k českým snímkům, protože tento je jedním z nejosobitějších a nejpovedenějších českých snímků poslední doby. (29.09.2009)