Romulus, můj otec

Moc citovy a moc dojemny snimek, zachycujici nelehke detstvi maleho Raimonda. Kdyz se na to tak divate, dochazi vam, ze at uz si stezujete na cokoliv, meli byste dekovat bohu (samozrejme metaforicky, nejsem nejaky bigotni fanatik) za zivot, jaky mate. Nuti k zamysleni, ale zase se nejedna o neco prelomoveho. Kazdopadne knizku si rada prectu. (07.06.2008)

Mám z toho smíšené pocity. Těšila jsem se na Erica Banu a Franku Potente, ale s podivem mi tady mnohem víc sednul sympaťák Marton Csokas. Nejspíš je to tím, že Bana hrál zoufalce a Potente línou sobeckou krávu. I když v titulu zní jméno otce, jde spíš o příběh malého Raimunda, který opravdu nemá na růžích ustláno. Musím uznat, že mně zcela neznámý Kodi Smit-McPhee ho vyseknul perfektně. Takže po herecké stánce bez ztráty kytičky, ale ten scénář je jaksi utahaný a nedomrlý. První půlku mi trvalo, než jsem na to líné tempo naběhla, a druhou se zase dělo ještě míň, než v té první. A pak najednou padesát událostí za minutu, značka když nevíš, co s postavami, zbav se jich! I ten závěr je takový slaboučký. Prostě tu nějaký element chybí, co se dá dělat. (03.03.2010)

Ono to krásně natočené depresivum o bláznivé německé imigrantce, která skoro vyhubí emigrantskou rumunskou mužkou komunitu poté, co jednomu chlapovi život téměř zničí (manžel), druhému ho doslova vezme (milenec), třetího provokuje k násilí (bratr milence a kamarád manžela), a tomu čtvrtému -synek- v dospělosti nejspíše její nemilosrdný odkaz otevře oči (jinak by tu knihu nenapsal :), není ani tak moc zajímavé, jak se dle obsazení a nástíněného děje může zdáti, spíš je předvídatelné a krajně nesympatické. Ještě, že je kol kolem je krásně nasnímaná nemilosrdná a žhavá australská poušť. 60% (11.09.2010)

Na sledovanie Romulusa naláka potencionálneho diváka ústredná herecká trojka, ktorá sľubuje, že nebude mať film lacný televízny look. Lenže jeho poňatie trochu televízne je, navyše je film príliš uhladený a naleštený. Postavy sa hádajú, podvádzajú, pobijú, občas má niekto nehodu a občas niekto umrie, alebo spácha sebevraždu, pretože to nemá v hlave v poriadku. A tak stále dokola. Nechcem povedať, že film nemá psychologickú hĺbku, na to si ho herci príliš užili, ale Roxburgh točí ich osudy nevzrušivo a film tak vyžaduje od diváka značnú spoluúčasť, až nútenie sa do pozerania. Postavy by si mohli žiť svoje životy v kľude a relatívne šťastne, lenže, ako som už napísal, nemajú to v hlave úplne v poriadku a tak som sa s nimi a ich činmi nedokázal dostatočne stotožniť, aby som si film riadne užil. (08.02.2013)

Eric Bana a Franka Potente - dva mí velcí herečtí oblíbenci a takové zklamání. Film je asi právem dost pozapomenutý, a přestože jsem se dost těšil, příliš pozitivních slov o něm neutrousím. Převážnou většinu času se totiž nic neděje, snímek působí takřka staticky, což dle mého často zapřičiňuje i absence hudby, která by mu mohla dát nějakou dynamiku. Určité klady, ale zároveň i zápory tkví v samém příběhu. Musím především říct, že jsem totálně nechápal chování Raimundových rodičů. Jestli bych nějak vykreslil nezodpovědné a mizerné rodiče, tak právě takhle, zejména "drahá matinka". Nemyslím si však, že vytvořením si divákova odporu k rodičům byl záměr tvůrců. Dle všeho jsme měli pochopit jejich těžko žití (které to v reálu nejspíš bylo), ale filmařsky je to tak těžce nezvládnuto, že se hrdinové mého porozumnení dočkat nemohli. Výjimku samozřejmě tvoří samotný Raimund, jehož ponurý životní osud mě přeci jen aspoň trochu zasáhl a zlepšil dojem. Jinak ale hodně velká slabota, takhle si drama rozhodně nepředstavuju... (05.06.2009)