Jako malé děti

Little children má něco z American beauty a novějšího Daydream Nation, ale přesto je svůj. Vztahová záležitost s podivnou atmosférou a výborným výkonem Kate Winslet, u kterého ale působí rušivě hlas vypravěče a dějová linka se sexuálním deviantem (jehož představitel si vysloužil nominaci jen za to, že vypadá jako slizák a slizáka i hrál, hmm..). Přesto se jedná o výborný vztahový film, který se dostane pod kůži nejspíš hlavně lidem, kteří se někdy ve svém vztahu cítili jako v kleci a chtěli z ní ven... (13.11.2012)

Líbil se mi hlas vypravěče mimo obraz - dodával tomu všemu dění černohumorný až satirický nadhled; líbila se mi koketérie s Paní Bovaryovou a příměstskou povrchní falší; zamlouvaly se mi snad všechny charaktery, které se příběhem třeba i jen mihly; neskutečně jsem si užívala srážení, proplétání a přebírání důležitosti a váhy všech dějových linií; zamilovala jsem si okamžiky, kdy si Kathy uvědomí, že žena sedící u stolu s jejím manželem, není jen sousedka na nezávazné návštěvě, a kdy Ronnie otevře dopis od matky; téměř jsem nevydýchala posledních 10 minut, kdy jsem očekávala drastičtější vyvrcholení o ono bylo nakonec daleko bolestnější... Vlastně je mi z toho líbění a zamlouvání až moc sladko ... tenhle film je nějakým zvláštním způsobem téměř dokonalý. Pojednává o situacích, které se dějí kolem nás neustále, všedně, dokola. Nechci, aby tomu tak bylo, jistě, ale to je jen utopická a naivní touha o nekomplikovanosti lidských vztahů, byť jsou občas tak průhledně ohrané a nepoučitelné. A nejspíš jsem se nezmínila o tom, že tohle dílko je natočeno jako krásný, úžasně barevný a precizní biják. Což je nejspíš pochybná vada na celkové kráse a dokonalosti, alespoň v mých pokřivených měřítcích - brala bych o foust špinavější filmařinu, ale to by potom nebyla taková zábava ... dešifrovat všechnu tu lidskou veteš z předměstí. 85% (07.01.2009)

Výborné vztahové drama. Film se mi přesně trefil do noty. Podobná dramata opravdu můžu, hlavně když mají tak kvalitní scénář, jako tento a ještě k tomu podpořený skvělými a silnými hereckými výkony. Všichni herci se vzájemně skvěle doplňují. Další perfektní výkon Kate Winslet, charisma Patricka Wilsona také udělalo své, Jennifer Connely tady sice nedostala moc prostoru, ale herečka je to výborná, ovšem z Jackieho Earleho Haleyho v roli sexuálního devianta mi naskakovala husí kůže. Poklona scénáristovi, protože jeho postava je fakt dobře napsaná. Když se snímek chýlil ke konci, upřímně už jsem se připravovala na závěr opravdu tragického rázu, nestalo se tak a pro mě to bylo velké překvapení. Celý film tak vyzněl zase o něco reálněji. Postavy Sarah a Brad mohou být klidně Vaší sousedé, nebo Vy samotní. Celé to závěrečné propletení jednotlivých postav a to jak nenápadně jedna malá událost navazovala na tu další a ta zase na tu další na mě docela zapůsobilo. Původně jsem chtěla dát 5*, jenže pak se mě zmocnil pocit, že tomu přece jen ještě něco chybí. K plnému hodnocení mi ale vážně nescházelo mnoho. (12.07.2011)

Todd Fielda jsem ještě před týdnem neznal a najednou bych od něj chtěl vidět úplně všechno co natočil, protože to jak civilně dokáže vést herce filmem je pro mě dar od boha. Takže v nejlepším filmu všech dob: by měl mít akci na starosti Cameron, vizuální stránku a kameru Kubrick, dialogy Tarantino, ale práci s postavami bych možná svěřil Toddu Fieldovi. Těším se na Tár. 85% (23.03.2023)

„Upřímný smích má za cíl skrýt pocit sklíčenosti“ Na americkém předměstí se dějí všelijaké věci. Ty nejzajímavější uvnitř domů, v zavřených pokojích, kam nemají přístup zvídaví sousedé a mnohdy ani členové rodiny. Každý skrýváme nějaké tajemství – je stoprocentní upřímnost nejvhodnější cestou, kterak uchovat idylický vztah? Nejspíš ne… Po prvních minutách jsem začal mít obavy, že tvůrci příliš spoléhají na silnou knižní předlohu a film tudíž doplatí na svou literárnost. Využití typicky knižních prvků, z nichž ten nejvýraznější –monolog vypravěče – předžvýkává méně chápavým divákům většinu v díle obsažených myšlenek, ale není na škodu. Vlastně ani nelze hovořit o nějaké podbízivosti, protože konec Malých dětí stejně zanechává většinu nejdůležitějších otázek nezodpovězených. Na přesvědčivosti příběhu tato skutečnost neubírá. Množství fascinujících detailů v pečlivě promyšlené, i když velmi jemné síti vztahů, tužeb a obsesí mi znemožňuje zmiňovat je individuálně, proto bych vyzdvihnul alespoň jeden pomíjivý moment ze závěru filmu. Zaujatý pohled Lucy na svítící pouliční lampu, do níž tvrdohlavě narážejí mouchy ovládané vlastními pudy, s jednoduchostí a věcností takřka geniální shrnuje vše podstatné, co je třeba vědět o životě. Freud by zaplesal radostí. Ač ne zakladatel psychoanalýzy, plesám také. Plesám nad hereckým obsazením, v němž není místa pro slabší článek, plesám nad hudbou Thomase Newmana i kamerou Antonia Calvache a především plesám nad konzistentností a dechberoucí dramatickou výstavbou tohoto dlouhého filmu plného slov. 85% Zajímavé komentáře: kleopatra, Shushika, H34D, castor, Madison, meave, flanker.27, Madison mm13, _Irbe_ (25.09.2008)