5 centimetrů za sekundu

Příběh, který se táhne jako smažený sýr utápějící se spolu s hranolky nudy v jezeru melancholického kečupu, avšak celé tohle obyčejné a fádní jídlo stvořené rukami kuchařského mistra, který jej proměnil ve vizuální orgii a sluchovou pochoutku. Naprosto a nepochybně 5 hvězdiček...kdyby to byl jiný pokrm. Takže za výběr pokrmu dávám méně dvě hvězdy. Takže ty tři zbývající náleží jen a pouze výtvarnému zpracování které mě často donutilo zastavit projekci a jen se nechat o chvíli déle okouzlit, s hudebním doprovodem. (10.05.2008)

Co Japonci nepodají v hraném filmu, to hravě doženou v animovaném. 5 centimetrů za sekundu je nádherný příběh o osamocené cestě vlakem přes celou zemi, kvůli setkání s nejlepší přítelkyní. Vlaky ale mívají zpoždění a spoje nečekají, a tak přichází nervozita, pak frustrace a nakonec přes všechny překážky kýžený cíl. Ale cestou vlakem příběh nekončí. Film vypráví o dětském přátelství a o tom, že v dospělosti, už pro něj není místo a zůstává jen vzpomínka. (15.01.2012)

Spomienková a vizuálne úchvatná meditácia na tému čas a láska v podaní jedného z najtalentovanejších animátorov súčasnosti Makoto Šinkaia. Ruka v ruke s dvorným skladateľom Tenmonom vytvorili ďalší krásny príbeh, plný nádherných myšlienok a pocitov starostlivo schovaných pod každú snehovú vločku, pod každý okvetný lístok sakury. Pre mňa krásne potvrdenie autorovho majstrovstva, ktoré hlavne v snežných scénach pôsobí ako z iného vesmíru. Po dopozeraní mám strašnú chuť prechádzať sa jeho svetom a sledovať osudy hrdinov tak aby si ma nevšimli, len aby som mohol byť bližšie k atmosfére tohto pozoruhodného diela. (04.05.2014)

Z intimity a blízkosti všech tří kapitol se vzpamatovávám doteď. 5 centimetrů za sekundu přináší sto emocí za hodinu a ať už se hlavní hrdinové roztomile sbližují nebo oddaně stalkují nedosažitelného idola, dokonale přitom vystihují charakteristické vztahové počínání jednotlivých období. Je úsměvné i smutné sledovat bezelstnost prvních kontaktů, absolutnost teenagerovského zamilování i povědomý pocit samoty, když ve věku po dvacítce není všechno tak, jak cítíme, že být má. Kdyby některé momenty zůstaly o něco kratší nebo méně uplakané, šlo by o dílko takřka bezchybné, ale takhle zůstává Shinkaiova zpověď o to osobnější. A osobní romantiky jsou přece ty nejsilnější. (26.10.2012)

Doufal-li někdo, že Makoto Šinkai změní hřiště, doufal marně. Tímto dílem o třech kapitolách si režisér nové příznivce nejspíše nezíská, naopak ty, kdož se jeho obvyklých propriet dosud nepřejedli, věřím, potěší. Hlavním motivem příběhu je opět odloučení, opět zde hojně jezdí vlaky, opět se na předváděných krásných obrazech od lecčehos odrážejí sluneční i jiné paprsky a já jsem opět odzbrojen a pln emocí. Nalézám jediný nedostatek: Velmi rád bych se více dozvěděl o začátku vztahu Takakiho a Akari. Tak jako tak jde o nejlepší Šinkaiův film a velmi žhavého kandidáta na nejlepší film roku. 9/10 (31.07.2007)