Obsahy(1)
Byung-doo (In-seong Jo ) je gangster, pre ktorého je najdôležitejšie, aby jeho chorá matka a mladší súrodenci boli riadne zaopatrení. Vo svojich 29 rokoch, hoci už má svojich podriadených, stále je na najnižšom stupni v rebríčku hierarchii soulskej mafie. Jeho rodina sa práve ocitá v ťažkej finančnej kríze a životnej tiesni. Byung-doo sa preto rozhodne podstúpiť neľahkú úlohu, odstrániť zo scény prokurátora Parka, ktorý spôsobuje prezidentovi Organizácie Hwangovi (Ho-jin Chun ) veľké problémy. Jeho priateľ zo študentských čias, Min-ho (Min Nam-koong), je začínajúci režisér, ktorý píše scénar o mafii. Pre jeho nereálnosť je neustále u producentov zamietnutý, a tak vyhľadá dávneho spolužiaka. Byung-doo ho zoznamuje s reálnym gangsterským životom a Min-ho nakrúti film, ktorý sa stane návštevníckym hitom. Avšak film je natoľko realistický, že použitá scéna o zavraždení prokurátora Parka vzbudí oprávnené podozrenia. Je zjavné, že niekto sa dopustil fatálnej chyby... (sochoking)
(více)Videa (1)
Recenze (87)
Nejsem tak bezmezně nadšenej jako někteří jiní a podle mě se nejedná ani o nějakou velkou studii korejských gangsterů, ale i tak je to výbornej film, kterej možná neoplývá ničim, co už by tady minimálně jednou nebylo, ale to vůbec nevadí a směle se to může řadit hned pod ty nejlepší gangsterky vůbec, ale k dokonalosti tomu přece jenom ještě něco chybí ()
Stylová a velice povedená gangsterka. Film je oproti americké produkci hodně rozdílný a rozhodně se nedá srovnávat s gangsterkami např. od Scorseseho (tedy alespoň ne s těmi novějšími). Film má velice dobré herce a spoustu skvělých a možná i nezapomenutelných scén ale je těžko přístupný běžnému divákovi a chvílemi až zbytečně zdlouhavý se scénami, které film zbytečně brzdí. Další problém byl také v tom, že si jsou herci dost podobní a občas jsem nevěděl, kdo koho zabíjí a proč. Ale i tak se jedná o velice kvalitní podívanou, která ukáže gangstery jinak než je tomu v amerických filmech. ()
Autoři snímku, v tomto případě režisér Ha Yoo přetavil své divácké zkušenosti z kultovních snímků Scorseseho, De Palmy a dalších do jedné z nejčistších gangsterek, co jsem z korejské produkce viděl. Nejedná se o žánrový mix, ani zde nehraje hnací motor pomsta (jako například v neo-noirově laděné A Bittersweet). Film funguje i jako mnohovrstevnatý epos o gangsterovi, který zažije svůj postup mezi elity a následující pád, tak jako nepřímá kritika kapitalismu a jeho důsledků v chudších částech Koreje (kritika ale zdaleka není tak výrazná jako v pozdních filmech jiného korejského režiséra Kim ki-duka). Příběh stojí a padá na napsaných postavách. Zatímco ústřední dvojice kamarádů ze školy, jejichž cesty se ale radikálně rozdělily, skvěle splnuje žánrové požadavky a očekávání, milostná linie hlavního hrdiny mi přišla velmi slabá. Trochu prostříhat první polovinu a ubrat na zbytečné romanci a s plným hodnocením bych neváhal ani vteřinu! ()
Korejci si hráli na Itálii respektive Malou Itálii, ale na rozdíl od Divokého západu jim to vůbec nevyšlo. Problém je hlavně v tom, že ačkoliv se snažili udělat gangsterku se vším všudy, neodpustili si některé věci, které jsou pro jejich filmy tohoto žánru tolik typické. Jinak si neumím vysvětlit, proč snad ve všech snímcím z té hrstky, kterou jsem měl možnost vidět, mají mafiáni potřebu vyřizovat si účty ručně, baseballovými pálkami nebo v nejlepším případě noži (tady jako bonus kropáčem pomrkali na Husity). Tvůrci zde tohle absurdno navíc umocňují lokacemi, kdy se jedna z těchto (davových!) bitek odehrává někde pod mostem, takže rádoby drsné mafiánské praktiky daleko spíš připomínají potyčky mezi znesvářenými hooligans. Zatímco v Americe se hraje poker a všichni zúčastnění při něm celou dobu vypadají opravdu nebezpečně, Asiati pojídají koláčky na čas a svou sounáležitost s Rodinou vyjadřují večerní dávkou karaoke. Na chvilku bych se rád zastavil u hudby - u přistěhovaleckých Siciliánů totiž působí svižné motivy jejich rodné zěmě přirozeně, Korejcům to ovšem bylo málo a k Itálii přibalili i Balkán, což občas vytváří dojem špatně vykradeného Bregoviče. A nakonec, mladý In-seong Jo rozhodně není ani Pacino, ani De Niro, a překvapivě ani Pesci. ()
Je to jako když stojíte v zoo před klecí plné roztomilých opiček. Něco hezkého si o nich předem přečtete, na základě toho si jednu z nich oblíbíte a se zájmem ji začínáte pozorovat. Potom však nějaký debil bouchne před klecí petardu a opičky se během okamžiku s vřeštěním mezi sebou promísí, začnou se chovat jako idioti a vy v tom maglajzu marně přemýšlíte, která to vlastně měla byla ta vaše oblíbená. "Drsné" války jihokorejských gangů o moč, kdy nejbrutálnější z brutálních hledí jen na to, aby náhodou, proboha!, někoho nezabili a pauzy mezi bitkami si vyplňují ryze "chlapskými" jízdami v podobě karaoke párty ve slipech, to je opravdu skoro to nejsyrovější, co jsem v životě viděl. Tedy hned po dokumentu o pářících rituálech kočkodanů na National Geographic. A srovnávat tuto ťamanskou sračku se Scorsesem zní jako prohlášení nezletilého gaye, že Hery Potrat je úplně skoro jako Barbar Conan. ()
Reklama