Koření života

Mám ráda filmy, zabývající se vařením a tento bych zařadila mezi ty lehce nadprůměrné. Námět ze života vorkoholičky posedlé kuchařským uměním není nikterak originální, herecké výkony jsou nevýrazné, vlažné, prostě mi tam chybělo to avizované koření života. Zaujaly mne moderní kuchařské kreace zážitkové gastronomie a sehranost kuchařského týmu v restauraci. Ráda bych si tam zašla na večeři. Na svém pracovišti v hotelové škole jsem nic takového nezažila, celý tým se vždy pohyboval tempem spíše hlemýždím. (03.07.2017)

Nedá se říct,že by se mi film nelíbil,jen mě zklamalo,jak rychle tvůrci vzdali úvodní snahu o něco lepšího a nechali děj sklouznout do typické předvídatelné linie.Potřetí jsem byl překvapen tím,že mi nevadí dítě ve filmu a i teď za to může Abigail Breslin stejně jako ve filmech Určitě,možná a Malá Miss Sunshine,bude to tím,že tady z ústřední trojice hrála nejlépe,ale zároveň v sobě musí mít nějakou dávku neotravnosti,jinak to nevidím.Snímek jako takový vidím jako průměr,nenaštval mě,neoslnil,je prostě takový neutrální,dá se využít jako poklidná kulisa k žehlení nebo utírání prachu. (19.08.2016)

Možná za to může moje zvýšená teplota, nebo ucpaný nos, ale Koření života bylo to jediné, co mi za celý štědrý den chutnalo. Sice celý děj lehce předvídatelný, ochucen kýčem a klišé a v poměru smutek vs. zábava, zábava zaostává, nemůžu si pomoc, celý film jsem zhltla jako malinu. Dostala jsem chuť k jídlu a díky pláči se mi uvolnil nos, takže vlastně děkuji :o) Bon Apetit! (26.12.2010)

K čertu s tím, že je to jen další sladkobolná romance o ženě, která potřebovala okořenit život nepředvídatelným a štramáckým mužem a protrpět si pár životních kotrmelců, aby se v závěru všem dostalo zadostiučinění. Ačkoliv beru v potaz, že romantika nefunguje, jak by měla, a o komedii vesměs vůbec nejde, Hicksova režie se mi docela zamlouvá, především v jemných nuancích, kdy odkazuje na psychologii postav prostřednictvím jejich gurmánského založení. Eckhart opět okouzluje všechno v okolí, Abigail Breslin ještě pořád nepřipomíná Dakotu Fanning (to je velký klad) a Catherine hraje na neutrál. Výsledkem je místy příjemný a místy nahořklý polotovar, který by potřeboval více prohřát, ale i tak je na jeden oběd vcelku fajn. 50% (15.09.2007)

Mám slabost pro italskou kuchyni, romantiku nad talířem a Aarona Eckharta (překvapivě víc než pro Catherine, která tu vypadá dost unaveně), ale tomuhle filmu chybí... víc koření! Scott Hicks remakoval možná až příliš uvolněně a jeho otravně vyvážená režie ještě umocňuje dojem z vyžehlenosti a předvídatelnosti finálního produktu. Tak nějak mi to celé splývá s Ratatouille a už si pamatuji v zásadě jen tři věci - pravidelné zavírání se do mrazáku, rozkošnou Abigail Breslin (vážně jsem to napsal? ;) a Eckhartovy stoprocentně italské špagety od jeho babičky z Miami. Měl bych si nějaké udělat. Abych zajedl ten mírně hořký pocit ze spálené šance. (50%) (24.08.2007)