Panenská královna

Film, na který budeme vzpomínat spoustu let. Konečně nám někdo velmi pečlivě a reálně představil královnu Alžbětu I., jednu z nejlepších vládkyň Anglie, obtěžkávanou jak politikou, tak svým osobním životem. Herecké obsazení, hudba a make-up, to vše by se mělo zmínit jako něco, co dalo tomuto filmu tu správnou šťávu. A hlavní představitelka? Neznámá, leč touto roli si musela otevřít dveře k dalším filmům, a dokázat, že dostala do vínku to herecké nadání, tu neobyčejnou zvláštnost a zejména tu vnitřní krásu, díky které nám ukazuje čeho je schopná. (10.06.2011)

Perfektné spracovanie témy. Vadila mi iba jedna jediná vec, ktorá sa postarala o to, že som musela stiahuť jednu hviezdu za film dole (bohužiaľ!), a to herec Tom Hardy. Do úlohy Alžbetinej veľkej lásky Roberta Dudleyho sa nehodil ani náhodou. V prvej polovici filmu pôsobil smiešne a detinsky a v tej druhej až neznesiteľne. Inak nemám filmu čo vytknúť. (27.05.2010)

IMHO to nejlepší, co kdy bylo o Alžbětě natočeno. Z dvoudílného filmu se toho o poslední Tudorovské panovnici dozvídáme víc než z kdejaké učebnice. Poutavě a mistrovsky natočené dílo, které neomrzí (momentálně ho sleduju na Filmboxu už po čtvrté). Zvláštní uznání si rozhodně zaslouží maskéři, protože udělat z tehdy pětatřicetileté Anne-Marie Duff mladičkou Alžbětu i stařenu, která už je dvořanům svoji snahou vypadat mladě spíš pro smích je umění hodné mistrů. (05.04.2012)

Vláda královny Alžběty vecpaná do dvouset minut. Celkem směle zachycený život panovnice, na kterou si vzpomene skoro každý. A díky čemu? Štěstí jí přálo, když její sestra umřela a ona se tak mohla usadit z vězení přímo na královský trůn. Potlačila pikle a povstání skotské královny Marie Stuartovny a zvítězila i nad evropským loďstvem. Mně osobně byla sympatická v tom, že byla tak moc pro svůj lid, zavedla bohoslužby v angličtině místo latiny, aby lidé věděli, co je jim hlásáno. Přivedla Anglii do zlatého věku, sama si ale osobní štěstí dovolit nemohla. Snímek krásně vykresluje její vztah s Robertem Dudleym, přítelem z dětství, který musela dát na oltář oběti a radši se prohlásila panenskou královnou a zůstala tak nesmrtelnou vzpomínkou v dějinách. I kdybych chtěla šťourat v nějakých nesrovnalostech, tak mě umlčuje nádherný soundtrack Martina Phippse a vcelku není nic, co bych vytknula, až na to, že mě zrovna hlavní představitelka Alžběty moc nenadchla. (26.07.2015)

Jeden z mnoha zářných příkladů, jak si vážit svých dějin a těch, kdo je pomáhali utvářet. Zatímco my už čtyřicet let hnípeme na shnilém vavřínu burleskní popěvkové záležitosti jménem "Noc na Karlštejně", Britové neúnavně oblékají svou historii do nových a nových kabátců a k jejich předvádění si vybírají jen ty nejlepší nositele, a proto nebyl důvod se bát, že by, byť televizní Panenská královna, porušila dobré tradice. Nepočítala jsem však, že průřez vládou obdivuhodné panovnice, jakož i celoživotní láskou mezi ní a Robertem Dudleyem, okouzlí až takovou měrou. Má poklona směřuje především k Anne-Marie Duff, která svým projevem i osobností stírá hranice mezi krásou a ošklivostí a nechává promlouvat jen majestát a upozaděnou lidskou touhu po štěstí, k tomu jí dopomáhá protestantský Bůh, Tom Hardy a nebeská hudba, a jen díky tomu znám vítěze nejromantičtější platonické lásky všech dob, a ať už historické prameny v případě jejich tělesného souznění mlží, nebo mu dávají za pravdu, má romantická duše bere jen Giedroycovu variantu. Bůh ochraňuj královnu! (14.07.2013)