Mai-HiME

Mai-Hime, jak tu většina lidí říká, je seriál přecpaný různými anime klišé. Je nacpaný tak, že člověk snadno získá pocit (a zřejmě oprávněný), že je to všechno jen taková hra pro pobavení tvůrců i diváků. Problém je, že mě tahle hra bavila jen někdy. Chlapík, který rád postává na vrcholcích stromů, sloupech nebo aspoň zídce...budiž. Přátelství Mai a Mikoto, které prochází žaludkem (žaludkem Mikoto samozřejmě)...proč ne. Co jsem ovšem přes srdce přenést nedokázal jsou různé promluvy přecpané patosem, v mých očích tomu vévodí rozhovor Akiry a Takumiho, při kterém na něm Akira sedí (doufám, že to, že jsem prozradil, že Akira sedí na Takumim není příliš velký spolier :) ). Deusexmachinovitý konec koncepčně skvěle zapadá do zbytku seriálu a přece mi radost nepřinesl. Autoři s divákem a klišé sehráli hru, která mě nepobavila. Mai-Hime je plná klišé možná i proto, že je plná i různých výpůjček či "krádeží" z anime i jiných zdrojů, např. mytologie severské, řecké, keltské, hinduistické... Připojím se i k Idahově výtce vůči výcpávkám, začátek je jich plný. Hudba Kajiury Yuki je tradičně fajn, ale nemohl jsem se ubránit pocitu, že do školních lavic se nehodí. Do scén, které se odehrávají jinde, zapadá skvěle. Mai-Hime je patetický mišmaš, který přes všechny výtky má v posledních dílech své kouzlo. Lepší ***. (27.12.2007)

Mai-HiME trvá celkem dlouho, než se příběh dá konečně do pohybu. V podstatě celou první půlku nás seznamuje se všemi postavami a veškeré dění je jen jakousi předehrou pro druhé dějství. Teprve ve druhé půlce nabere seriál mnohem temnější ráz a kvalita stoupne strmě vzhůru. Způsob, jakým tvůrci seriál zakončili nemusí každý rozdýchat, osobně bych preferoval jiný konec, ale i s tímto jsem ochoten se smířit. Mírné zklamání pro mě znamenala hudební stránka. Má očekávání byla po Noir zřejmě příliš vysoká, a i když se hudba dobře samostatně poslouchá, tak se mi až na výtečnou skladbu Mezame nevryla do paměti tolik, jako právě soundtrack k Noir. Slabší 4*. (12.10.2006)

Ano, tak tento seriál je plný klišé, může vám přijít sprostě jednoduchý. Jenže charaktery jsem si děsně oblíbil zejména Mai, Natsuki, Shizuru, ale i další, kteří tam nejsou jen do počtu. Výbroné akční scény žene kupředu hudba Yuki Kajiury, jejíž motivy vám vlezou pod kůži, vždy ví jak vygradovat napětí, nebo podpořit atmosféru u jakékoliv scény, ost je velmi silnou složkou seriálu, bez které by to nefungovalo. Děj je jasný a i když se zdá předvídatelný tak věřtě budete překvapeni, o twisty a zajímavosti tu není nouze. Seriál rozhodně umí vyvolat napětí a hlavně zvědavost, co bude příště, takže jsem byl závislý na tom docela hodně. Občas jsou tam i vtipné situace, přes veškeré kliše to nenudí a žral jsem to tvůrcům i s navijákem. Výborné vizuální zpracování je tu samozřejmostí. (18.01.2009)

Nikoliv, nejde mi o kliše, neboť dobře sestavené klišé může být pořád skvělá zábava, ale mdlý příběh v ruku v ruce s obrovským množstvím vycpávek kořeněné infantilním humorem, které končí až u 19. dílu. Přitom látka na skvělý příběh jak vyšitá je doslova rozdupána, kdy jsme namísto příběhu HiME nuceni sledovat trampoty školáku na střední škole. Jelikož je skoro každý díl je ukončen něčím zajímavým, vzbuzovalo to ve mně očekávání typu: „Super, v dalším díle se to rozjede, a ono PRD!“, v dalším díle další vycpávka, další kopec nudy, další sledování hromady protivných postav, které mě nezaujaly. A tuto hru se mnou hráli tvůrci skoro po celý seriál. Promiňte, ale toto mě nezajímá. Seriál bez příběhu prostě v mých očích neobstojí. Proč? Protože promarněných 624 minut nudy a vztekání mi nikdo nevrátí. Ač jsem to místy viděl na odpad, na lepší 2* to vytáhly díly 19-25. Bohužel, pro mě pozdě. Dobrá hudba na mě udělá mnohdy dojem, tady je však promarněna, protože s ní neumí režisér pracovat jako mistr Mashimo. Tak tedy snižuji na 40%. (24.11.2007)

Kdyby se měly dělat osobnostní testy na základě oblíbeností postav, tak bych jako vhodný seriál ze všeho, co jsem viděl, vybral právě Mai-hime. Je tu dost rozsálé spektrum osobností od tradičních zakřiknutých introvertek, až po ty, které si rády dělají z chlapů zdroj zábavy. Přitom žádné z nich není dána přednost. Sice je Mai hlavní hrdinkou, ale co se týká hrdinského charakteru, najdou se tu schopnější postavy. Stejně tak v půvabnosti, profesionalitě, zvrácenosti, oddanosti, nevinnosti a bůh ví čeho dalšího. Já měl nejradši Nao a Midori, která má mimochodem dost zajímavý hlas. Po devíti dílech jsem nevěřil, že bych mohl dát víc jak 4*, ale pak to je dost síla. Těší mě, že i seriál, který je v žebříčcích anime kolem 400. místa se mi může tak líbit. Ale když je dobrá animace, hudba, tempo, souboje i legrace, tak se nedá čemu divit. (19.05.2009)