Kdo je tady ředitel?

Intelektuálská hříčka s velmi osobitým humorem, která se nebude líbit každému. 1) Zvláštní film. Když si odmyslím podivnou až surrealistickou atmosféru, řízlou stejně podivným humorem, o němž netuším, jestli je dánský, skandinávský nebo trierovský (když už si to režisér i sám napsal) a nepřihlédnu k formalistickým hříčkám s kamerou, pak nevím, co mi vlastně zbyde._____ 2) Abych našel cestu ven z tohoto trierovského světa za zrcadlem (nebo snad za kopírkou), pomohu si při hodnocení základními otázkami. Chci tento film vidět znovu? Nechci. Bavil jsem se? Moc ne, i když některé okamžiky (ječící pracovnice u kopírky, nerudný Islanďan, schůzka na kolotoči nebo objímání se) jsou pozoruhodné a není jich málo._____ 3) Teď možná promluvím jako kulturní barbar, ale celý film mi připomínal zfilmovanou rozhlasovou hru, kdy režisér - amatér neví a netuší, co dělat s kamerou, a tak si zkouší různé pohledy a úhly. Vím, že to tak není, ale pocit televizní inscenace mám hluboko v sobě._____ 4) Celkově mě tato intelektuálská hříčka příliš neoslovila. Tím nijak nesnižuji její osobitost a svéráznost. (14.02.2009)

Trier ať se radši drží té svojí dogmy. Tady se pokusil natočit film normálně a po filmařské stránce to dopadlo katastrofálně. Záběry kamery jsou opravdu špatné a ještě horší jsou ty příšerné střihy hodné Zlaté maliny. A ne, tohle není žádné experimentování, tohle je prostě neumětelství, co se za experiment vydává a zdá se, že to většina lidí žere i s navijákem. Nemůžu si pomoct, takhle mi to prostě připadá. Jako komedie to sice není úplně nejhorší, párkrát jsem se tu zasmál, jenže je tu problém v tom, že to po čase začne nudit a díky kameře a střihu i otravné. A někdy ten humor založený spíš na trapných situacích hlavního hrdiny nevyzní vtipně, ale prostě trapně. Samotný příběh není špatný, líbily se mi i některé herecké výkony a má to i pár zajímavých postav (věčně depresivní Islanďan, ženská, co se bojí kopírky), ale ani to můj finální dojem z toho filmu nezachrání. Ještě jsem teda z toho filmu měl pocit, že se Trier trochu inspiroval schématem Bergmanových komedií (máme tu vypravěče vstupujícího do děje, který film uvádí i uzavírá, dokonce zde je i intermezzo - akorát teda vypravěče neuvidíme), konkrétně mi to připomnělo Ďáblovo oko, ale to je jen takový můj pocit z toho, navíc si nemyslím, že se mu to zrovna povedlo. Tak jako tak, Trier mě opět neoslovil a i když od něj ještě pár filmů vidět chci, nejsem si jistý, jak dlouho mu budu ještě chtít dávat šanci. 2* (29.12.2019)

Lars Von Trier je sice kvalitni uchyl, ale smysl pro humor ocividne nijak zvlast vytribeny nema. Tenhle film neni uplne zbytecny a je zde par zajimavych napadu i scen, ale jako celek nejen ze vas nepobavi jak by se od komedie ocekavalo, ale zaroven i docela silne zanudi. Mozna za to castecne muze i ta otravna danstina. Zatim nejhorsi Trier, ktereho jsem videl, na jeho obranu jsem toho ale zase tak moc jeste nevidel. 4/10 (05.01.2010)

Můj upřímný obdiv všem, kdo se u této komedie bavili. Mám velice ráda suchý absurdní humor, leč zde naprosto převládl pocit směsice trapnosti a nudy. Trier mě nepřestává překvapovat. Začala jsem jeho obdobím kolem Dogma 95, přesunula se k pozdějším kouskům, abych si pak s velkým překvapením vychutnala Evropu a Prvek zločinu. Když vím, co Tier dokáže, jak si umí vyhrát se scénou, dokáže vystřihnout naprosto originální, dechberoucí kousek, pak dost dobře nerozumím, kde se vzala tato nekomedie zabíraná nesmyslnou kamerou. Žádné veké stopy po originalitě jak v námětu, tak ve zpracování. To už jsem víc fimařiny vnímala v nízkorozpočtové Epidemii, která se jakoby nedopatřením dostala mezi jeho dva vrcholové snímky, které už později nepřekonal. Možná by paní Trierová udělala lépe, kdyby si své tajemství vzala do hrobu. Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (03.04.2015)

Neuvěřitelně absurdní humor ve filmu, který Triera vzdálil od metody, kterou si Dogmatem nastavil. Zůstala jen ruční kamera, která jako by nevěděla, co chce snímat, což je ostatně největší slabinou snímku. Jinak se dá "Řediteli" máloco vytknout. Trier ví, co dělá, když rozděluje film režisérskými komentáři a natahuje ho šílenými dialogy, na které by nestačily všechny drogy světa. Je to skvělé, i otravné zároveň. Co víc říct... (01.10.2010)