Horší už to nebude

"Harold Crick lived his life." (his so-called life). Potírání rozdílu mezi takzvaným uměním (literaturou a filmem). Stranger Than Fiction porušuje zpočátku všemožné filmové postupy a klišé, aby se v nich v závěru doslova vyžíval. Forster měl k dispozici vskutku vymazlený herecký ansámbl, s ním se natočit špatný film prostě nedá a hlavně nesmí! (24.11.2007)

"Stranger Than Fiction" přináší svěží vítr do americké komedie. Skládačka příběhu Harolda Cricka, jenž je jako loutka na provázku ovládaná spisovatelkou v tvůrčí krizi Karen Eiffel (mimochodem jako vždy skvělá Emma Thompson)... Zápletka vlastně není v dnešní době zas tak originální, prolínání příběhů, reality s fikcí a několik závěrů je poslední dobou v Hollywoodu hrozně populární, ale tenhle film těží z lehkosti a originálního zpracování (hlavně úvodní pasáž, ve které nám spisovatelčin hlas představuje Harolda a jeho život za vydatné podpory skvělých animací dokreslujících všechno, co se na plátně děje). Žánrově film stojí na pomezí pohodové romantické komedie a malého dramatu s prvky "fi", krásně se na něj dívá a je vlastně hrozně nekonfliktní. Co mě vlastně zaujalo asi nejvíc je to, že film nemá žádného "škodiče", žádnou postavu, která by mi byla nějak nesympatická a vůbec celý je hodně nekonfliktní. Proč ale ndám plný počet je jednoduché - kámen úrazu je jako obvykle konec. Nemůžu napsat co se mi na něm nelíbí, protože by to byl spoiler jako blázen a ani nevím, jak bych to ukončila ke svojí spokojenosti já. To ovšem není práce moje, ale scénáristů a tak nějak mi přišlo že ten konec měl mít o něco větší šťávu, aby udělal tečku za jinak výborným filmem. (16.03.2008)

Od komedie s Willem Ferrellem v hlavní roli jsem čekal něco úplně jinýho. Chtěl jsem se podívat zase na nějakou "pošahanou" komedii, u který se dá vypnout mozek. Ze začátku jsem z toho byl trochu zmatenej a pořád jsem čekal, kdy začne Will Ferrell dělat nějaký magořiny a ono pořád nic. Pak se tam objevila Queen Latifah a já myslel, že to snad radši vypnu. Naštěstí jsem to nevypnul a on se z toho postupně vyklubal opravdu zajímavej film, kterej mě chytnul a nepustil až do konce. Jinak všechny ty piktogramy a popisky na začátku mi připomínaly videoklip Röyksopp - Remind me. (18.01.2010)

Bravo!! Je až s podivem, že se jméno německého všeuměla Marca Forstera ještě nevyjímá na nějaké výrazné filmové sošce. Minimálně za to, za jak krátkou dobu natočil tolik působivých snímků. Má chuť experimentovat, být žánrově rozličný, spolupracovat s absolutní hereckou špičkou (Depp, Watts, Hoffman, Berry, Winslet, McGregor) a ještě všechno ukočírovat s neuvěřitelnou grácií. Jeho Stranger Than Fiction rozhodně nebude vyhledávat masové publikum. Decentní, hravá, vizuálně nápaditá a inteligentní komedie je typickým materiálem pro semináře filmových škol. Jednotvárně nalinkovaný život Harolda Cricka plyne v rytmu udávaném jeho hodinkami. Pohlcen numerickým světem se očividně svému nudnému životu nebrání, nehodlá nic měnit. Jenže ouha!! V jak hektické době žijeme, pozná náš hrdina na vlastní kůži. Ženský hlas, ve větách stylisticky literárních, začne odkudsi z jeho okolí vyprávět o něm samém. Popisuje vše, co se mu děje. Situace velmi brzy vyvstane tak, že spisovatelka Karen Eiffel, léta píšící zřejmě svůj nejlepší román, netuší, jak jej ukončit. Na tom by nebylo nic zarážející, pokud by Harold Crick nebyl její románový hrdina. A právě s ním začneme velmi intenzivně sdílet jeho snahu bojovat se svým stávajícím stereotypním životem, stejně se zřejmě nezměnitelným koncem. Jenže jak vystrnadit protivný ženský hlas z vlastní hlavy? Do okolí vysílá zoufalé signály, křičí na ulici, šílí. Na snímku je potěšující, že svého diváka překvapí, ať už od něj bude čekat prakticky cokoliv. Tvůrci si s nabídnutými možnostmi pohrávají, aniž by divák dokázal předpovědět, co bude následovat. Netradiční pojetí romantické linie má neuvěřitelný náboj (pochopitelně, mám slabost pro Maggie Gyllenhaal, která hravě prozáří leckterý záběr). Forster navíc narýsoval pro Willa Ferrella zřejmě jeho na dlouhou dobu nejlepší roli, ten ze sebe vykřesal pořádnou „špetku“ charismatu a nabídl divákovi zcela odlišnou komiku, než na kterou je zvyklý. Neuroticky silná postava byla zase po dlouhé době předložena Emmě Thompson, která jí s pokorou přijala. A my se můžeme vrchovatě dojímat (se shrnujícím a kapku zbytečným komentářem, obdobným jako od Mary Alice Young - fanoušci vědí). Závěr je tak v plné režii divácké spokojenosti.. Aby také ne!! 80%. (17.01.2008)

„Harold nervózně udržoval banální konverzaci...“ - „Máte pěkně rovné zuby.“ - „Velmi banální...“ Bez mučení přiznávám, že když u filmů vidím v hlavní roli Willa Ferrella, odradí mě. Ale zde velmi mile překvapil! Navíc ho zdařile doplňovala Emma Thompson, v jejím případě bych si nejspíš vystačil jen s hlasem, avšak s její fyzickou přítomností na plátně to pak bylo (pochopitelně) ještě lepší. Hoffman s Gyllenhaal byli ve svých rolích také přesní. Nejlepším momentem pak pro mě bylo, když před Anu nastoupí Harold s moukami, to je těžká romantika (a hlavně geniální scéna, bohužel plně vyzní jen v angličtině). Těch zábavných scén je ve filmu samozřejmě víc, ale i ty vážné nijak neselhávají, zkrátka v mezích žánru tragikomedie působí film velmi vyváženě. A konec…inu, záleží vyloženě na vašich očekáváních (já neprotestuju). Za mě silné 4*. „To, co popisujete, je bohužel schizofrenie.“ - „Není to schizofrenie! Je to jen hlas v mé hlavě. Neříká mi, abych něco udělal, říká, co jsem už udělal. Přesně a hezčími slovy.“ - „Pane Cricku, mluví k vám hlas…“ (24.09.2018)