Pokojný bojovník

Pokojný bojovník je vlastně velice prostý a předvídatelný film, ale způsob, jakým je vyprávěný, z něj dělá něco velice neobyčejného. Nezáleží na tom, co se skutečně stalo nebo nestalo. Důležité je, že tento příběh má obrovskou sílu měnit lidské životy, měnit pohled člověka na sebe samého a donutit ho dělat věci, na které si myslel, že nikdy nebude mít. (14.02.2010)

Podle mého názoru toto není vůbec film o sportu, jak si tu hodně lidí myslí. Tento film je jen prostředkem předání určitého vědomí a informací. Je to dokonalé ztvárnění toho, jak by lidé měli začít přemýšlet a jak by měli žít své životy. Asi jsem nikdy neviděla film, nad kterým je třeba se zamyslet nad vlastním životem více než tady. "Teď a tady" :-)) (21.08.2012)

Hned pro začátek, knihu jsem nečetl, takže nemohu srovnávat nakolik se jako adaptace film povedl. Hodnotit film samostatně není nejjednodušší, protože film sám je zvláštní a neobvyklí, ale přesto se do něj ponoříte tak hluboko jako do skoro žádného jiného filmu. Postavy jsou příjemné, člověk si je rychle zamiluje a dokáže je obdivovat. Nick Nolte už dlouho nebyl natolik přesvědčivý. Victor Salva natočil tuto oslavu lidské odhodlanosti, odvahy a síly vůle naprosto výborně a v každém záběru je, na co se dívat. Někomu film může přijít obyčejný, ale některé pohledy kamery jsou vzhledem k poměrně neobvyklému sportu výborně vyřešené a kamera prakticky nikdy neruší diváka. Pokud jste nikdy neviděli výborný film o sportu a člověku, který ho miluje, tohle je jasná volba. (08.07.2007)

"Cesta nám přináší štěstí, ne její cíl!" Sportovní dramata s vývojem z arogantních a protivných postav na pokorné a milé mám moc ráda. A když se film zaobírá ještě osobní růstem a uvědomění se „smyslu života“ a tak trochu duchovnem a objevením kouzla přítomného okamžiku, tak pozorně koukám a užívám si to. Sice nenabízí nic nového, co už člověk neviděl a v mém případě i neznal, ale opakování je matka moudrosti a tak se s potěšením dívám a podívám i znovu, protože veškeré naše problémy jsou hlavně v hlavě a je potřeba si to neustále uvědomovat :o) Takže proto je Pokojný bojovník film, který je mi vysoce sympatický :o) (13.06.2018)

Místy příliš didaktické a dost klišoidní. Navíc se zcela neztotožňuji s poselstvím filmu, kdy člověk nalézá a aktivuje své skryté schopnosti a dosáhne jakéhosi vysněného cíle skrze takto prezentovanou duchovní cestu. Protože pokud je cíl takové cesty postaven na dosažení čehokoli a na úkor někoho jiného, na jakékoli ambici, neřku-li spojené se soutěžením, pak nejde o žádnou brilantní duchovní pravdu, ale pouze o individuální prostředek, který nás má zavést k naplnění jakési své potřeby, nikoli univerzální pravdu o svobodě ducha. Svoboda ducha si přeci nebude žádat, abychom čehokoli dosahovali. Je jí úplně jedno, jestli se dostaneme na olympiádu. Nenutí nás překonávat své handicapy. Handicap, který měl ten chlapec ve filmu ho pouze limitoval v potřebě vyniknout v gymnastice. Překonat svůj handicap ještě nemusí nutně vést ke štěstí. Přijmout ten handicap a necítit se jím omezen není o nic míň, ani o nic víc. Zenově pojatá atmosféra může diváka ovlivnit k nějakému okouzlení, no mě to spíš připomínalo křížence asijských bojových filmů, kde hrdina své schopnosti piluje skrz mentální kázeň a svého mistra, ovšem místo karate se frajer realizuje na kruzích. Velkou mystiku v tom opravdu nevidím, protože je mi mnohem sympatičtější filozofie, že jsme všichni dobří takoví, jací jsme tady a teď, nepotřebujeme k tomu, kurva, nějaké tvrdým tréninkem vysoustružené břicho a medaili za to, že visíte na gymnastickém nářadí dvacet sekund s rozpaženýma rukama nejlíp na světě. (01.06.2013)