Pokojný bojovník

Jsem já. Bytím výjimečný. V přítomnosti žijící. Pro ten okamžik co právě probíhá. Cesta, po které kráčím je tak krásná, jakou si jí udělám. Jak jí vnímám. Nejde o rezignaci, nejde o nezájem nebo o trpké smíření. Je to o obrovském vydechnutí, kdy člověk otevře oči a vidí sebe. Teď. Tady. Tak jak je, se schopností být spokojený. Né pro budoucí trofej, ale pro tu cestu. Je důležité najít se. Uvědomit si, kdo koho škrtí. Uvědomit si cenu a její podstatu. ___ Film nese silné poselství a je založen hlavně na dialozích. Jako instruktážní příručka pro sebezdokonalení funguje výborně. Protože je doslovný, protože je poměrně kategorický a smrdí agitkou. To mu ale ubírá jako filmu. Nemyslím si, že bylo třeba úvodní věty o skutečné události. Nemyslím si, že blo třeba podávat látku tak učebnicově, s vysvětlivkama. Lidská psychika si nezaslouží doslovné papouškování a křehká proměna nemá dávat tolik prostoru odříkávání pravidel a pouček. Důležité jsou ty okamžiky které nastávají mezi vyslechnutím poučky a pravým procitnutím. Na tyto se film moc nesoustředil a pro svou snahu o osvětu se vykašlal na kvalitnější kostru a vizuál, které by si obojí určitě zasloužil. ___ Vytýkat ale nemá moc smysl. Protože mi snímek toho spoustu dal a něco si na oplátku vzal a já jsem rád za každou minutu, kterou jsem mu věnoval. Je důležité být pro sebe důležitý. (06.02.2011)

Tradiční šablona, která byla omleta ve všech možných i nemožných sportovních filmech. Povinné filozofování je na poněkud vyšší úrovni, než běžně, herecké výkony patří ke špičce v rámci žánru. Značně patetické, přesně tak, jak se to Američanům líbí. Žádné velké přemýšlení, když už by to náhodou k němu sklouzávalo, ujme se role pohotového průvodce hlavní hrdina a i těm lehce retardovaným divákům sdělí, k jaké podnětné myšlence měli dojít. Na to americké nabouchávání všeho rovnou do hlavy, bez potřeby zapojit IQ, či fantazii, jednou lidstvo pojde. (06.07.2011)

Z konstatovania "kniha je lepsia ako film" som uz vyrastol. Ide o dve rozne platformy, kde adaptacia z jednej do druhej sebou nevyhnutne nesie redukcne zasahy tak v deji, ako i v profilacii postav a motivov ich konania. Peaceful warrior ovsem nanestastie z prechodu kniznej verzie do filmovej prichadza este o nieco navyse -> samotnu podstatu resp. posolstvo pribehu. Tvorcovia filmu totiz z obalu pre satori spravili satori samotne. Konkretne, (mozny spoiler) po slubne rozbehnutej prvej polovici filmu sa Socova vyucba Dana v "skole zivota" tvorcami cisto upriamuje len na jeho sportovu aktivitu, pricom dolezitost onej zmeny pre osobu samotneho Dana nechava naznakmi letmo pripominat z vedlajsej kolaje. (24.08.2007)

Strašně se mi líbila ta myšlenka, že to TAM mámě někde předepsaný; vzlety, pády, věci k politování, k nepřežití a k uctívání. Že vše má důvod a my, pokojní bojovníci, to můžeme zvrátit či ponechat ladem. To se pak člověku líp dýchá, ne? Jenže proč mám i přesto přese všechno pocit, že film zůstal pouze u té teze lidské konverze a svou imaginací mě spíš okleštil, než donutil k rozběhu? Film s velkým tajemstvím a jedním machrem přes poselství. 70% (05.07.2011)

Filosofický sportovní film? Proč ne... Mnohými je tento film řazen za jeden z top motivačních filmů. Chápu proč. Škoda jen, že je ten příběh tak strašně ohraný. Z namachrovanýho floutka se stane duchovně založený mladík. Potom přijde nehoda a vše vypadá špatně, ale on zamaká a všem stejně nakonec vytře zrak. Kolikrát už jsme to viděli??? Hodnocení dám 70% a to hlavně díky charismatu Nicka Nolteho, jinak úplně nadšený nejsem. Potenciál zůstal nevyužit... (04.01.2014)