Pokojný bojovník

Knihu som teda nečítal, ale autor knižnej predlohy nebol extra nápaditý a tak aj dopadol film. Je to istá zmiešanina Karate Kid a Million Dollar Baby a ešte mnohých ďalších snímkov, kde hrdina je najprv nezodpovedný, potom sa mu niečo prihodí a vráti sa vo veľkom štýle a má skúseného radcu, učiteľa. Nič nové pod slnkom, zmenilo sa len prostredie a šport. Pohodový film, ale so stokrát obohranou myšlienkou. (25.10.2016)

,,ŘEKNI, ŽE CHCEŠ BÝT NĚKÝM, KDO POUŽÍVÁ TĚLO A MYSL ZPŮSOBEM, KE KTERÝMU VĚTŠINA LIDÍ NEMÁ ODVAHU. A JÁ TĚ BUDU TRÉNOVAT“...... /// Film o síle ducha a filosofii života, ve kterým zní téměř každá věta, jako poučka od neuvěřitelně chytrýho a zkušenýho filozofa. ŽIVOT JE VOLBA. Příběhu už z toho důvodu není moc co vytknout. Pod všechny ty ,,pravdy“ se podepíšu a jistě i všichni, kteří někdy sportovali (nebo aspoň chvilku žili). Ale všechno se mi to zdá takový…. cílený, tlačený na sílu. Jako že: ,,A teď si makej koupit knihu!“ Bylo to fajn, ale myslím, že hlavně ti mladší, by mohli bejt spokojenější. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu ,,Cesta pokojného bojovníka“, kterou v roce 1980, jako autobiografii napsal Dan Millman, jsem nečetl. 2.) Protože život je záhada! 3.) Myslím si, že mozková disketa se maže o víkendu v hospodě. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (19.02.2013)

Podle mého názoru toto není vůbec film o sportu, jak si tu hodně lidí myslí. Tento film je jen prostředkem předání určitého vědomí a informací. Je to dokonalé ztvárnění toho, jak by lidé měli začít přemýšlet a jak by měli žít své životy. Asi jsem nikdy neviděla film, nad kterým je třeba se zamyslet nad vlastním životem více než tady. "Teď a tady" :-)) (21.08.2012)

Místy příliš didaktické a dost klišoidní. Navíc se zcela neztotožňuji s poselstvím filmu, kdy člověk nalézá a aktivuje své skryté schopnosti a dosáhne jakéhosi vysněného cíle skrze takto prezentovanou duchovní cestu. Protože pokud je cíl takové cesty postaven na dosažení čehokoli a na úkor někoho jiného, na jakékoli ambici, neřku-li spojené se soutěžením, pak nejde o žádnou brilantní duchovní pravdu, ale pouze o individuální prostředek, který nás má zavést k naplnění jakési své potřeby, nikoli univerzální pravdu o svobodě ducha. Svoboda ducha si přeci nebude žádat, abychom čehokoli dosahovali. Je jí úplně jedno, jestli se dostaneme na olympiádu. Nenutí nás překonávat své handicapy. Handicap, který měl ten chlapec ve filmu ho pouze limitoval v potřebě vyniknout v gymnastice. Překonat svůj handicap ještě nemusí nutně vést ke štěstí. Přijmout ten handicap a necítit se jím omezen není o nic míň, ani o nic víc. Zenově pojatá atmosféra může diváka ovlivnit k nějakému okouzlení, no mě to spíš připomínalo křížence asijských bojových filmů, kde hrdina své schopnosti piluje skrz mentální kázeň a svého mistra, ovšem místo karate se frajer realizuje na kruzích. Velkou mystiku v tom opravdu nevidím, protože je mi mnohem sympatičtější filozofie, že jsme všichni dobří takoví, jací jsme tady a teď, nepotřebujeme k tomu, kurva, nějaké tvrdým tréninkem vysoustružené břicho a medaili za to, že visíte na gymnastickém nářadí dvacet sekund s rozpaženýma rukama nejlíp na světě. (01.06.2013)

Pokojný bojovník nenabízí nic, co bych už dříve neviděl v nějaké ekvivalentní formě, ale pro mě byl vlastně tajemstvím úspěchu skvěle promyšlený scénář a sympatické herecké obsazení. Film je to ve své podstatě lehký a oddechový, ale zároveň zamyšleníhodný a hloubku nepostrádající. Nabízí se zde velká nálož životních mouder, které oproti mnohým jiným mají smysl, který je vlastně podstatou našeho relativně krátkého bytí. Zkrátka jde ve výsledku o příjemně strávené dvě hodiny u televize. (06.07.2011)