Elementární částice

Kdysi jsem si chtěl přečíst předlohu, ale nakonec jsem vzal zavděk filmem. Dvě hodiny ve světě Michela Houellebecqa mi přijdou až až, a četbou bych zase strávil několik dní. A možná bych zase začal uvažovat, jestli v něčem nemá pravdu. Tohle mi přijde jako dobrá adaptace, protože z ní autora pořád cítím. Pro běžného diváka to bude celkem soda, pro čtenáře Houellebecqova díla jen čajíček. (21.08.2012)

Nie je to tak dávno, čo som hltal Houllebecka ako hojivú náplasť na moju hedonisticko nihilistickú dušu, Časom som pochopil, že jeho vulgárna úprimnosť dočasne zbavuje depresie, ale ako krédo pre život je nepoužiteľná. Tento film bol ako jednohubka skvelý vyprošťovák. Obávam sa, ale, že pri znalosti deja by sa pozitívne dojmy pri prípadných ďalších projekciách vytrácali. (31.05.2011)

Absolutní zjevení... Život rozložený na elementární částice. Tak silná a umně natočená výpověď o současném světě... Tahle filmová adaptace románu Michela Houellebecqa (bohužel jsem ho ještě nečetl, ale musím to rozhodně napravit) opět posouvá hranice tabu v současné mainstreamové kinematografii. Jakoby tvůrci spojili sexuální otevřenost amerického Shortbusu s tím nejlepším z německého filmu a to celé ozvláštnili variací na Americkou krásu. Krize středního věku kriticky se sebereflektujícího intelektuála, jak ji známe třeba ze Slámova excelentního Venkovského učitele, je ale v Elementárních částicích doplněna zvláštní tvůrčí metodou. Jde v podstatě o maniodepresivní film. Jakoby odraz života - ty vlny štěstí a neštěstí, sinusoida střídající polarizované pocity a stavy je odražena i ve formě zpracování - celý film je záměrně kolorován do výrazných (až kýčovitých) pastelových barev, je estetizován coby reklamní realita, přičemž pozitivnost barevného tónování je v příkrém rozporu se zobrazovanou skutečností - jde často o hyperrealistický až hypernaturalistický příběh, kdy řada scén je záměrně gradována až k naturalistické syrovosti (exhumace babičina hrobu, manželka v erotickém prádle, sexuální scény atd. atd.), které jsou ovšem posléze ,,zalité sluncem" a jejich vyznění je tak utlumené. Silný rys tu má absurdní komičnost oněch situací, už dlouho jsem se tak nahlas nesmál, jako u scén, kdy na Bruna zbude k masáži chlupatý jižan v neskutečných tangách či jeho učitelskému působení... Chvíli štěstí, chvíli deprese a krize, chvíli nahoře, chvíli dole...jako na houpačce...odraz sinusoidy životního běhu... Leitmotivem je v bipolárním světě obou bratrů motiv predestinace. Je zajímavé sledovat, jak Bruno, přičiněním své zdrcující životní zkušenosti rasista, který kvůli své matce nesnáší hippies, se nedokáže od svého životního stylu (latentně naprogramovaného matkou) odpoutat a sám v podstatě žije jako novodobý hipík - nevázaný sex, odchod do svobodomyslné komunity atd. Stejně tak Michael, úspěšný vědec, který si ze svého dospívání pouze s babičkou nese do života pochroumaný vztah k ženám a na něm vlastně založí i svou vědeckou dráhu, paradoxně tak odkrývaje meritum věci - neschopnost citu a empatie vůči druhému, přehnaný západní individualismus ubíjející normalitu mezilidských vztahů... Milovat jsme schopni teprve až v mezní situaci... Zajímavé je též sledovat, jak všichni tvůrci dospěli (třeba Moritz Bleibtreu a Franka Potente od dob Loly běžící o život...podávají tak úžasné herecké výkony, procítěné, empatické a opravdové...) Od dob Nebe nad Berlínem nejlepší německý film! (a všimněte si toho posunu - tam, kde Wenders ještě vidí v 80. letech anděly, spatřuje Oskar Roehler dnes jen trápící se obyčejné lidi...) (03.04.2008)

Takže po dlhom odkladaní som si konečne po veľmi silnom zážitku z vinikajúceho Extension du domaine de la lutte , ktorý ma uvalil do stavu hlbokej depresie, som sa právom obával, že toto ďaĺšie sfilmované dielo od Houellebcqa bude mať podobný efekt. No pravdou je to len čiastočne. Už tu nepanuje až taká ťaživá atmosféra beznádeje, dokonca sa aj nasmejete, taktiež tu občas výjde aj slnko a zaplaví obrazovku farbami nádeje. Príbeh pôsobí realistickejšie, chýba komentátor, ktorý práve v Extension naháňal strach. Čo sa týka hereckého obsadenia nemám čo vytknúť, dokonca mi zadobre padlo osviežiť si nemčinu po dlhšom čase. Jedná sa v celku o mladšieho bratríčka, ktorý svoju krv vonkoncom nezaprie a stále ešte zapôsobí svojím prístupom k tejto ťaživej téme súčastnosti. (22.02.2007)

Toľko emócií, ktoré ma chytia, by som v nemeckom filme nečakal. Naviac sa týkajú takého pohľadu na bežné témy láska, sex, smrť, rodičovstvo, aký nie je vo filmoch bežný a často to nie je pohľad ľahký. No tvorcovia to majú vždy pod kontrolou bez vydierania diváka a stále s poriadnou dávkou invencie. Čakanie na zdvihnutie telefônu vo filme ešte nebolo napínavejšie. –––– Chtěla prostě zůstat mladá. Děti by jí jenom připomínaly, že je z jiné generace. –––– Svoboda druhých rozšiřuje moji svobodu donekonečna. –––– Jseš si jistej? Nepřemáhej se, máš kus života před sebou. (24.07.2014)