Rozpolcený

Kromě opravdu skvělého McAvoye mě zaujal nápad s proměňováním i fyzických vlastností u "víceosobnostních" lidí. Povedlo se to zajímavě předat a i když byla postava Bestie už hodně přes čáru, tak to nepůsobilo směšně ani trapně. Naopak bavilo mě to a napjatě jsem čekal, co se z toho vyvine. Spoiler. Nic. Což mě teda zklamalo. Celý film se budovalo velice solidní drama, aby to pak jaksi vyšumělo do ztracena. Pomrknutí na konci fajné. (08.04.2017)

Herecký výkon Jamese McAvoye skvělý. Ale jinak... v žádném případě to nebyl horror ani thriller. Psychologické drama, které se skládalo z 80% z rozhovorů s psychiatrem a z 20% nepovedené akce. Cituji: Thriller (z angl. thrill: otřást, vzrušit) je žánr filmu, který má u diváka vyvolat silné napětí a emoce. Thriller je žánr blízký hororu, s nímž často splývá....." - TAK TOHLE SE u sledování "SPLIT" rozhodně nestalo! (11.02.2017)

Stále jsem někde mezi 3* a 4*, ale s odstupem pár dní tu čtvrtou přidávám. Rozpolcený je především velká herecká show Jamese McAvoye, který je zde prostě neskutečný. Troufám si říct, že tohle je jeden z těch výkonů, které na plátně vidíme pouze párkrát za několik let (strašná škoda, že Akademie se podobným žánrům zcela vyhýbá). První polovina je výborná, Shyamalan řemeslo stále skvěle ovládá, perfektně buduje napětí a tajemno. Výborně pracuje s kamerou i s minimalistickou hudbou. S druhou polovinou už jsem měla lehce problém především kvůli těm občasných béčkovým momentům, pravda ale je, že díky dobré režii a výbornému herci jsem dokázala přimhouřit oči a film si stále užívala. Rozpolceného určitě doporučuji. Čtvrtá hvězda je za Jamese a taky za to OBROVSKÉ překvapení v posledních sekundách, které mi vyrazilo dech. (22.01.2017)

Již první minuta se postará o to, že vás přiková do sedačky a po celý zbytek filmu nepovolí. Nejde ani tak o horor jako spíš o hodně povedený thriller, kterému dominuje herecký projev Jamese McAvoye. Příběhu nechybí napětí, syrovost i nějaký ten dějový zvrat. Sice moc nevěřím celé té psychologické teorii o tom, že schizofrenik může v některé z dílčích osobností být diabetik a v další pro změnu extrémně silný jedinec, zatímco běžně jde o průměrně silného člověka, avšak do koncepce Shyamalanova počinu to zapadá a funguje to. Tento režisér prostě umí a Rozpolceným rozhodně nezklamal. Potěšilo i závěrečné mrknutí Bruce Willise. (01.03.2017)

Holt každý máme svoje vzlety a pády a i když mě kolega, se kterým už dlouho můžu cokoli kolem filmu probrat, nazval fanatikem, spíš bych to předefinoval na skalního fanouška, jenž už se nějaký ten pátek k režisérovi, který mu dlouhá léta mluvil z duše, opatrně vrací. Kromě žánru, retrospektivního vyprávění, způsobu záběrování a roli pro Shyamalana mi tenhle film žádné jeho kousky nepřipomíná. Jenomže toto je trochu slepá ulička, protože konec může být brán jako škující pointa, jež mě (a dívám se, že nejenom mě) vedla k úvahám o režisérově dávné úvaze o pokračování komiksového filmu. Největší slabiny snímku vidím v dlouhém představování Kevinovy duše a v katarzi, kterou jsem si představoval trošku silnější. Po Rozpolceném může následovat cokoli, takže se nechme překvapit. (30.01.2017)