Sólokapr

Zkusme Sólokapra nepoměřovat tvůrčí omnipotencí Woodyho Allena, ale úrovní současné komediální produkce. Pak to uvidíme v růžovějších barvách. Já tedy určitě. Scarlett Johanssonové si vážím s každým dalším filmem víc a role Sondry - opět jiná než předchozí - tento trend nijak nenarušila. Woody mě potěšil, když dal po čase opět přednost nadsazené komedii před skeptickým realismem filmů jako Cokoliv. A Hugha Jackmana považuju za dobrý důvod, proč začít věřit v reinkarnaci. U Kate a Leopolda jsem se ještě ovládl, ale tentokrát to musím napsat - Cary Grant je zpátky! :o) Suma sumárum, příjemný skromný film s vzestupnou tendencí při opakovaném vidění. 70% (15.08.2007)

Vloni zavítali do našich kin dokonce dva Allenové, (a)morální thriller z prostředí londýnské „high society“ Match Point a krimikomedie s fantastickými prvky – Sólokapr. Ani se nechce věřit, že oba dva filmy natočil ten samý režisér, mnozí diváci rozmlsáni výtečným Match Pointem budou Sólokaprem oprávněně zklamáni, ale pokud kapku slevíte ze svých očekávání, dostane se vám solidní porce allenovského humoru v docela fajn balení. Příběhová linie patří k těm ne zrovna nejrafinovanějším, ač vychází z pěkné myšlenky – novinář je pro pořádného sólokapra schopný prchnout smrtce před očima –, dále je rozvíjena předvídatelným způsobem a některé logické nedostatky jsou až zarážející. Není kupříkladu tak docela jasné, proč Waterman po celou dobu Sondře pomáhá, zvlášť při jeho prvotním, odmítavém postoji. Woody už je starší pán, možná trošku senilní, možná stižen alzheimerem, dialogy však stále píše na úrovni („Pocházíš z ortodoxní rodiny, přijali by mezi sebe masového vraha?“), jen je čím dál patrnější, že ty nejlepší tvůrčí roky má již za sebou. Sólokapr si hodně vypůjčuje z Prokletí žlutozeleného škorpióna (iluzionista-šarlatán, nesourodá detektivní dvojice), z Darebáčků (dva balíci se dostávají mezi snoby), z Alice (duchařská část) a mnohé výroky jakoby pouze parafrázovaly něco již dříve vyřčeného. Ani hercům neměl tento film příliš co nabídnout, Scarlett je krásná – i pod obroučkami brýlí (což však neznamená, že bez nich není mnohem krásnější) – a zčásti zde přebírá Allenův roztěkaný herecký styl, ten už ji ovšem tolik nesvědčí. Woodyho koktavost, neschopnost vyloudit byť jedinou napoprvé srozumitelnou větu mě místy skutečně iritovala, což píšu coby jeho již pár let oddaný fanoušek. A Hugh Jackman, který oba hlavní představitele přerůstá nejméně o hlavu a dvacet kilo svalové hmoty? Pouhá potěcha pro dívčí oko. Rád bych se vyhnul nějakému shrnujícímu hodnocení označujícímu Sólokapra buď za film dobrý nebo špatný, navzdory všem výtkám jsem se po celou dobu obstojně bavil, otázkou je, zda-li šlo o zábavu adekvátní současným schopnostem a možnostem Woodyho Allena. Pokud ano, je to smutné. S tím že tento manhattanský neurotik patří do starobince však stále odmítám souhlasit. 70% Zajímavé komentáře: Renton, Shadwell, castor, Vitason, Mahalik, Cimr, Martinius, pabelito (02.01.2007)

Napoprvý se u Woodyho filmů vždycky jenom chechtám, až padám pod sedadlo, a ani u Sólokapra to nebylo jiný. Prostě už jsem dávno přistoupil na allenovskej pohled na svět a ještě jsem nikdy nebyl zklamanej, protože mi jeho filmy připadaj buď skvělý, nebo dokonalý (zatím s jedinou malou výjimkou, navíc hodně starou). Podstatná věc při vnímání tohohle filmu je, že Sólokapr je úplně jinej žánr než Match Point, i když na první pohled hodně láká ke srovnávání, hlavně místem děje a tou tak trochu detektivkovou stylizací. Ale zatímco Match Point bylo vlastně regulérní drama, který nad žánr povznášel hlavně Woodyho těžko napodobitelnej humor, kterýmu se málokdo umí třeba jen přiblížit, Scoop je klasická Allenovská groteska plná obskurních a nezřízeně vtipných postaviček, který se ve velkej většině chovají jako naprostý paka, ale sypou při tom z rukávů jedno eso za druhým v podobě neuvěřitelných hlášek. Nejlepší je, že když to pečlivě sledujete od začátku až do konce, dojde vám, že každá věta je vlastně vtipná a má ve filmu svoje daný místo, navíc Woodyho práce s pečlivě vybranými herci (tady hlavně originálně a nečekaně obsazená Scarlett Johansson) vytříská z domyšlenýho scénáře vždycky ještě něco navíc. A na kouzelníka Splendiniho jsem se koukal tisíckrát radši než na cokoli od Davida Copperfielda. (10.12.2006)

Pomaly ale isto starnúci W.Allen v tentokrát priehľadnej, ale príjemnej komédii. Dejová línia trošku "na hlavu": plytká, okatučká, no s Woodyovským šarmom a vtipom, ako sa na takého velikána patrí. Čakala som viac klasického, starého obľúbeného uleteného Woodyho, viac perál a šťavy...záleží veľmi, s akými očakávaniami si film idete pozrieť. Veľmi úctihodné a kvalitné 3 body!!!! (09.12.2006)

Allen ma prekvapil a svojím filmom okúzlil, omámil a očaril. Naozaj som nečakal tak príjemne nemotornú, vkusnú a nenásilnú komédiu. S čistokrvnou komédiou, ako to býva vo Woodyho filmoch zvykom sa však nestretávame ani tu, prifarbené romantikou, pozlátené fantazijnosťou. prizdobené mysterióznosťou. Komédiu z najväčšej časti tvoria práve Allenove výstupy klasického neurotického pajáca, o romantiku sa príjemným iskrením a spontánnym herectvom postarali Scarlett Johansson a Hugh Jackman, a znesiteľnú mysterióznu vložku mal na svedomí záhrobný novinár Iana McShanea. 80%. (06.05.2009)